Daniel Soukup Knihy

Výskum kázňovej prózy, ktorý sa v minulej dobe – až na výnimky – nepociťoval ako zásadný a dôležitý, sa po roku 1989 znovu naštartoval a sľubne rozvinul. Pretože výskumné podlžnosti sú stále značné, k ich vyrovnaniu má prispieť rad monografií, venovaných kázňovej próze ako autonómnemu literárnemu dielu a dokumentu doby. Prvá publikácia z tohto radu, ktorá vznikla v spolupráci Ústavu slovenskej literatúry SAV a Ústavu pro českou literatúru AV ČR, v.v.i., je výsledkom úsilia štrnástich českých a slovenských odborníkov, ktorí sústreďujú svoju pozornosť na premeny kazateľského žánru v rozmedzí 9. a 19. storočia.

Základním rysem Soukupových básní je formální jednoduchost, ale současně s ní také bohatá slovní zásoba, čistota a vybroušenost. Celkovému naladění sbírky se poněkud vymyká poslední oddíl nazvaný Berlín. Na rozdíl od oddílů předchozích, jejichž jádrem jsou výhradně lyrické verše, Berlín tvoří básně epické, z nichž každá je samostatným koncentrovaným mikropříběhem. Tak i v tomto oddílu, prosakuje na povrch pozitivní rys všech Soukupových básní – nevídaná jazyková i tematická preciznost a čistota.

Básně Daniela Soukupa jako by patřily jiným časům: jejich tvar má v sobě klasicistní sošnost. Cosi znepokojivého se tu ale rýsuje, už to stoupá, už se to sype, už to praská, už se to rozuteklo. V průzorech se střetávají protínající se linie, hranice a okraje na sebe narážejí, prázdnota kypí obsahy, zmizelé hledá další zázračnou planetu, novou ustálenost věcí.

Nahlédněte do tajemného světa sedmi židovských járcajtů (výročí smrti) objektivem fotografa Jindřicha Buxbauma. Obrazová publikace Sedmero požehnání má být průzorem do světa, který je současnému člověku vzdálený a málo známý. Má mu poskytnout obraz komunity, která si střeží svůj poklad především ve svých srdcích, a který probleskuje i v přítomných černobílých fotografiích. Název knihy odkazuje k rituálu Sedmi požehnání (ševa berachot), která jsou recitována během židovského svatebního obřadu. Setkání tradičních Židů nejrůznějších směrů u hrobů významných učenců, rabínů a cadiků, o nichž vypráví doprovodné texty Daniela Soukupa, je totiž svého druhu mystickým zasnoubením, při němž se spojují duše tohoto světa se světem příštím. Každý ze sedmi rabínských járcajtů (výročí smrti) zachycených objektivem fotoaparátu Jindřicha Buxbauma je zároveň příběhem sedmi významných duchovních vůdců, kteří jsou pro židovské společenství trvalým požehnáním. Texty Daniela Soukupa si můžete přečíst v češtině i angličtině.

Diskusie o slovenských univerzitách sa často sústreďujú na merateľné ukazovatele, ako sú svetové rebríčky, publikačná činnosť a efektivita riadenia. Napriek tomu chýba kľúčový pohľad: aký je cieľ univerzitného vzdelávania? John Henry Newman vo svojom klasickom diele argumentuje, že hlavným cieľom univerzít nie je vedecké skúmanie, úspech absolventov na trhu práce, ani vychovávanie odborníkov či dobrých občanov. Podľa Newmana je primárnym cieľom naučiť študentov myslieť a kultivovať ich myslenie, aby mohli správne a pravdivo poznávať realitu. Schopnosť správne myslieť je hodnotná sama osebe, aj keď prispieva k iným cieľom. V deviatich prednáškach Newman vysvetľuje tento cieľ, ukazuje, ako môžu univerzity prispieť k jeho naplneniu a vzťahuje ho k iným dôležitým hodnotám, ako sú vedecké poznanie, ekonomická a politická užitočnosť či náboženská viera. Dôsledky rezignácie na tento cieľ sú tiež predmetom jeho úvah. Po viac ako 150 rokoch je Newmanov text možné čítať ako proroctvo. Pridanú hodnotu tvoria šesť esejí od slovenských akademikov, pričom prvá sa zameriava na život a dielo kardinála Newmana, zatiaľ čo ostatné kriticky reflektujú hlavné tézy jeho diela z aktuálnej perspektívy.

Soubor textů k 600. výročí upálení Jana Husa v Kostnici zkoumá ohlas jeho učení a husitského hnutí v kultuře 15. století a následujících staletí. Přináší interdisciplinární přístupy, které kombinují medievistická témata se studiem druhého života Jana Husa a jeho následovníků. Studie ukazují, že navzdory devastaci husitských válek se Husovo učení stalo klíčovým inspiračním zdrojem pro vznikající reformační kulturu v českých zemích a poskytlo originální podněty pro literaturu a výtvarné umění v následujících obdobích. V. kongres světové literárněvědné bohemistiky proběhl od 29. června do 4. července 2015 v Praze, s účastí 150 účastníků z dvaceti zemí, včetně Austrálie, Belgie, Bulharska, ČR, Francie, Chorvatska, Itálie, Japonska, Jižní Koreje, Kanady, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Ruska, Slovenska, Švýcarska, Turecka, USA a Velké Británie. Z České republiky se zúčastnilo 75 účastníků. Hlavním pořadatelem byl Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR, spolupracovaly další instituce včetně Ústavu české literatury a knihovnictví Masarykovy univerzity a Ústavu bohemistických studií Univerzity Karlovy. Akci podpořili významní představitelé české kultury a vědy.

Neobvyklá kuchařka, vzpomínka na dětské patlání s hlínou i kus snění do kapsy. V polovině 50. let 20. století spolupracovali legendární avantgardní skladatel John Cage a textilní návrhářka Lois Long na Knížce z bláta. Práci později odložili a zpět se k ní vrátili až začátkem 80. let, kdy autorskou knihu vydali jen v malém nákladu. Z kuchařky pro děti jakéhokoliv věku se neprávem stalo jedno z opomíjených děl proslulého umělce. Pro širokou veřejnost kniha vyšla až v roce 2017 na Princetonské univerzitě. V češtině vychází v překladu Daniela Soukupa hned vzápětí.

Podtitul: Konstrukty cizosti v literatuře 19. století. Kniha přináší první souhrnnou interpretaci cikánství v české literatuře 19. století. Postavy „cikánů“ přitom nejsou nahlíženy jako zkreslená zobrazení skutečných Romů, ale literární cikánství je chápáno coby svébytný kulturní výtvor. Úvodní část knihy zasazuje téma do teoretického rámce a do celoevropského kontextu. Následují interpretace čtyř literárních děl, která zastupují různé podoby cikánství: démonickou (Josef Linda: Jaroslav Šternberg v boji proti Tatarům), romantickou (Karel Hynek Mácha: Cikáni, Adolf Heyduk: Cigánské melodie) a ironickou (Svatopluk Čech: Cikánka). Druhá část obsahuje šíře pojaté interpretace vesnických próz Vítězslava Hálka, Karoliny Světlé a Josefa Holečka, v nichž se zpodobení „cikánů“ srovnává s celkovým zobrazením „české vesnice“ v dílech daného autora. Tyto kapitoly tedy lze číst jako tři příkladové studie střetu mezi „vlastním“ a „cizím“. Kniha je ojedinělá i tím, že na českou literaturu aplikuje podněty některých novějších teorií kultury (například postkolonialismu).

Tato antologie textů ze starší české literatury reflektující obraz Židů a židovství je souborem narativních textů, které mají sloužit jako materiálová základna pro plastičtější a pestřejší výklad o napětí, konfliktech a pozitivních i negativních kontaktech Židů a křesťanů. Antologie obsahuje zprávy staročeského a středněčeského písemnictví, které zobrazují postavy Židů, jejichž prototyp ovlivňoval myšlení o "reálné" židovské komunitě.Jednotlivé oddíly spojuje literární funkce zvolených úryvků a jejich místo v sociální komunikaci soudobé společnosti. Publikace je určena především pro studenty judaistiky, ale užitečná bude i studentům a badatelům z jiných oborů.