Zdenek Primus Knihy

Obsáhlá obrazová monografie vydaná ke stejnojmenné výstavě, která představuje autorovy aktivní a strukturální grafiky z padesátých a šedesátých let dvacátého století, monotypy a také zatím neznámou fotografickou tvorbu.

Kniha sochaře, malíře, grafika a ilustrátora JAN KOBLASA - Dílo ve dvou retrospektivách dokumentuje fotografickou cestou dvě výstavy, jednu z Norimberka druhou z Prahy. Navíc obsahuje kompletní grafickou sadu Koblasovy Apokalypsy, která je podrobně interpretovaná autorem knihy Zdenkem Primusem. Všechny texty jsou dvoujazyčné (česky a německy).

Ideu zátiší ve fotografii dokumentuje Siegertova sbírka, shromažďovaná od počátku sedmdesátých let 20. století a dnes jedna z nejvýznamnějších na světě, půldruhou stovkou snímků vybraných do této publikace, jež obsáhly více než stopadesátileté období. Kromě proslulých fotografií kniha obsahuje i řadu snímků dosud málo známých - vedle klasických námětů květin, potravin a uměleckoprůmyslových předmětů představuje početné "nálezy", mezi nimiž nechybějí ani surreální a abstraktní kompozice.... celý text

Alois Nožička patří k těm několika málo výtvarným fotografům, kteří v českém prostředí vytvářeli ke konci padesátých a v první polovině šedesátých let abstraktní, surrealismem podmíněná díla. Jeho vizuální projev je zcela ojedinělý - motivy od roku 1960 pocházejí skoro bez výjimky ze smetišť a skládek. Jeho fotografie vykazují konvulzivní krásu nabitou silnou erotikou; přitom je jim vlastní jak kompoziční řád tak vyhraněná estetika. I ve světovém srovnání patří k nejoriginálnějším výtvarníkům druhé poloviny 20. století vyjadřujících se výhradně fotograficky.

Novela, kterou česko-německý autor napsal v němčině a která se opírá o autentické výpovědi, popisuje příběh a vnitřní stav pěti mužů, které v mládí totalitní (v tomto případě nacistický) režim donutil k vině. Každý z nich jiným způsobem, ale vždy neodvratně, ve zralém věku prožívá vědomí oběti i výčitky svědomí zároveň a dospívá k tragické bilanci vlastního života. Hlavními tématy knihy jsou geneze viny jedince v totalitním režimu, otázka odčinitelnosti provinění a předpoklady odpuštění sobě i druhým. Autor tak svou novelou přispívá k úvahám o poměru nejen jedince a národa, občana a státu, ale také oběti a viny, "nevinnosti" a zodpovědnosti, přispívá k úvahám o konfrontaci jedince s tím, co ho sice přesahuje, co se vymyká jeho vůli (rodinný původ, historický okamžik dospívání atd.), ale s čím se musí vyrovnat pouze on sám, a to bez politického rituálu, který by vedl ke katarzi.

Příběhy z Kávobaru jsou především o mužích. Takoví, jací jsou, jací by chtěli být, nebo naopak, jací by nikdy být nechtěli. Někteří se v literárních postavách poznají ihned, jiní nikdy, a to je dobře. Tyto drsné, ale i něžné a mysteriózní příběhy se mohly udát pouze v proslulé Cibulkově Literární kavárně. A pokud někdo řekne: "Co si to ten Primus zase všechno navymýšlel!" - bude mít zcela jistě pravdu.

ČESTMÍR KRÁTKÝ – Tvorba jako pokus o existenci. „Průzkumná“ fotografie 60. let, podivná zjevení na okraji pozornosti, černobílý „informel“...