Jean Nicolas Arthur Rimbaud Knihy

Spoločné vydanie troch zbierok: Básne, Iluminácie a Pobyt v pekle.

Publikácia ONESKORENÉ VINOBRANIE je tak trochu výnimočná preto, lebo výber textov a ich redakcia sú poznačené dosť subjektívnymi kritériami. Zostavovateľ do nej zaradil texty autorov, ku ktorým má osobitý vzťah, od ktorých sa učil a ku ktorým sa s väčšou či menšou intenzitou v priebehu svojej umeleckej aktivity vracal. Paul Verlaine, Jean Arthur Rimbaud, Filippo Tommaso Marinetti, Guillaume Apollinaire, Tristan Tzara, Paul Eluard či André Breton (hoci ten v prítomnom výbore zastúpený nie je) predstavujú pre Ivana Mojíka, autora niekoľkých básnických zbierok, koncentrát tých úsilí a snáh, o ktoré sa moderná európska lyrika v minulom období usilovala. Ivan Mojík prebásňoval ich texty z doslovných prekladov svojej ženy Drahomíry Mojíkovej, ktorá bola za svojho života jeho neoceniteľnou spolupracovníčkou a tlmočníčkou. Aj preto je kniha venovaná jej pamiatke.

Kniha o jednom z „prokletých“ a jeho veršů sestavená Lumírem Čivrným, který je také autorem úvodní studie o Rimbaudovi a překladatelem dopisů z básníkovy korespondence. Verše, Iluminaci a Sezónu v pekle přeložil Vítězslav Nezval. Kniha je doplněna dobovými fotografiemi, kresbami a dokumentárním materiálem, takže je výborným prostředkem k seznámení se z životem a dílem básníka, který patřil k zakladatelům nejen francouzské, ale i světové poezie.

Výbor z veršů a próz A. Rimbauda. Nakonec obsahuje stať: K mému překladu Rimbauda od V. Nezvala. V knize se odrážejí výsledky dosavadního rimbaudovského bádání a v této podobě představuje výbor zatím nejúplněji a nejautentičtěji tvorbu tohoto prokletého básníka u nás.

Souborné vydání Rimbaudova básnického díla doplněné o všechny do té doby nalezené texty a zlomky. Obsahuje oddíly: Básně, Pouště lásky, Iluminace, Na čas v pekle, Školní úloha. 2. vydání (poprvé byla kniha vydána v témže roce v Odeonu).

Iluminace, obsahující čtyřicet básní v próze a dvě básně ve volném verši, je text uhrančivé krásy, v níž se hroutí hradba mezi realitou a halucinací. Rimbaud je napsal mezi 17. a 19. rokem a poprvé je bez jeho vědomí (ačkoli byl ještě naživu) vydal Verlaine v roce 1886. Sezóna v pekle, napsaná v devatenácti letech, je jakousi Rimbaudovou duchovní autobiografií, jejíž poslední část „Sbohem“ je považována za autorovo rozloučení s básnickou tvorbou. Dva Dopisy vidoucího jsou výrazem Rimbaudova vizionářského přesvědčení a snad nejlépe je charakterizují slova: „Vedle mne jste všichni jenom básníci“.

Výbor z poesie jednoho z předních básníků Francie minulého století, jehož dílo znamenalo v údobí revolučních změn skutečný přelom ve francouzském a později i světovém umění. Jeho dílo, které je sice ideově nevyhraněné, podává v mnohém plastický obraz prohnilého měšťáctví. V tomto výboru přibližuje překlad národního umělce Vítězslava Nezvala známou výbušnost, "vůni, zvuky a barvy" Rimbaudových veršů. Výbor obsahuje především ty básně, které jsou charakteristické pro autorovo dílo. Ve srovnání s Nezvalovým vydáním z roku 1930 v Družstevní práci je upuštěno od dvou básní ("Sonet" a "Chovanci internátu"), je zde však uvedena báseň "Hlad", která v tomto vydání chybí. Básně jsou seřazeny podle zjištěných dat vzniku.