Ladislav Zikmund-Lender Knihy

Výjimečná stavba s pohnutou historií a tragickým koncem, legendární dejvický hotel Praha, ožívá v monografii sochaře a publicisty Pavla Karouse a jeho spoluautorů. Kniha na 250 stránkách mapuje vznik, provoz a ostudný zánik této unikátní stavby, kterou navrhli architekti Paroubek, Navrátil, Černý a Sedláček na konci 70. let. Původně určený pro komunistickou elitu, hotel se stal výstavní skříní architektonického a designového umění té doby, paradoxně bez ideologického zabarvení. Osvětlení navrhoval Stanislav Libenský a Pavel Hlava, sochařskou výzdobu Břetislav Benda a Miloš Krátký, nábytek Zbyněk Hřivnáč. Luxusní pokoje s výhledem na Pražský hrad si užívali přátelé socialismu jako Jásir Arafat a Muammar Kaddáfí. Po pádu režimu sloužil hotel nejen VIP hostům, ale i široké veřejnosti. Na počátku nového tisíciletí byl bohužel zprivatizován a ministerstvo kultury odmítlo přidělit status památky, což vedlo k jeho zániku na příkaz miliardáře Kellnera. Hotel Praha tak představuje nejen příběh unikátní architektury, ale i transformaci české společnosti od reálného socialismu k reálnému kapitalismu. Provokativní obálku navrhl Vladimir 518, grafickou podobu Tereza Hejmová a Terezie Štindlová. Kniha vznikla ve spolupráci s historiky a dokumentaristou Martinem Kohoutem.

Publikace představuje dosud málo známý konvolut architektonického díla 20. století v Hradci Králové, jejichž autory jsou příslušníci rodu architektů Rejchlů. Jejich pozoruhodné dílo tvoří dohromady nejpočetnější a zároveň nejvýznamnější kompaktní soubor staveb, které během dvacátého století v baště moderní architektury vyrostly - několik…

Katalog díla architekta Milana Rejchla. Milan Rejchl (*1936) vystudoval pražskou techniku u architektů Jindřicha Kriseho, Karla Honzíka a Antonína Ausobského. Po krátkém angažmá v Hradci Králové nastoupil do jednoho z nejprogresivnějších atelierů – Pražského projektového ústavu, který měl v 60. letech také významnou výzkumnou roli a formoval spolupráci architektů s výtvarnými umělci. Zde spolupracoval především na experimentálním sídlišti Invalidovna. V PPÚ se účastnil také soutěží na typové smuteční síně či atriové terasové bydlení. Z první poloviny 70. Let pocházejí jeho nejpřednější díla – vila tenisty Jana Kodeše a přístavba motelu Stop s keramickým obkladem od Vladimíra Kýna. Od roku 1977 působil jako pedagog na Fakultě architektury ČVUT. Projektoval zde soubor hotelů v Harrachově a podílel se i na unikátním hotelu Praha, kam navrhl reprezentační apartmány. V 70. a 80. Letech navrhl budovu konsolidační agentury v Praze, jejíž finání podoba se od původního návrhu značně vzdálila kvůli politickým změnám. Od 90. let vede soukromý architektonický atelier Arching R-R, navrhoval hlavně nízkoenergetické rodinné domy, hotel Pyramida ve Františkových Lázních, úpravu sídla Prazdroje v Plzni, ale navrhl také adaptaci budovy konsolidační agentury na sídlo evropského družicového systému Galileo. Účastnil se soutěže na budovu Fakulty architektury ČVUT, úpravu Magistrátu v Hradci Králové či lávku přes Labe tamtéž. Spolupracoval s Janem Koblasou nebo Vladimírem Kýnem. Je činný také jako výtvarník.

Výstava Historické Vršovice : 8.-31. března 2010 v nákupním centru Eden. Brožura vydaná k výstavě Historické Vršovice stručně představuje zajímavé architektonické památky této pražské čtvrti.

Nejen samotná Müllerova vila, ale i její okolí je vytříbenou ukázkou moderní architektury první poloviny 20. století a najdeme zde díla téměř všech předních českých architektů této doby. Procházka malebnou čtvrtí Sřešovice a především novodobou vilovou kolonií Ořechovka může prostřednictvím skutečného zážitku, který žádné knihy ani internetové vyhledávače nenahradí, sloužit jako učebnice dějin architektury. Nezaměnitelný genius loci okolí Můllerovy vily obsahuje celou řadu historických vrstev - od čistě venkovských staveb a křivolakých uliček z 19. století až po luxusní sídla a velkorysou urbanistickou koncepci z první poloviny 20. století

Nová kniha historika umění Ladislava Zikmunda-Lendera se zabývá interpretací realizovaných i nerealizovaných projektů Jana Kotěry pro Hradec Králové. Kotěrova prácepro město sahá od architektových začátků těsně po roce 1900 až do jeho předčasné smrti v roce 1923, může tedy zároveň sloužit jako průřez jeho dílem, kde se uplatnily různé vrstvy…

Katalog výstavy v Galerii Jaroslava Fragnera, 5. srpna - 25. září 2016

Vilová architektura novověku a moderní doby je učebnicí vývoje a rozmanitosti architektury, zaměřující se na Hradec Králové na přelomu 19. a 20. století. Po zboření josefínské pevnosti vznikla nová volná prostranství, kde se během prvních dvou desetiletí formovaly dvě vilové čtvrti: na Orlickém nábřeží a na rozhraní Hradce Králové a Pražského Předměstí. První novorenesanční vily postavil místní stavitel Václav Rejchl st., následovaný dalšími stavebníky, jako byli lékaři, úředníci a továrníci. Mezi architekty, kteří pro ně projektovali, figurovali významní čeští architekti jako Josef Fanta, Josef Gočár a další, spolu s místními architekty a staviteli. Stavby se vyznačují různorodými dispozicemi a formami, od historizujících po avantgardní, s vlivy secese, kubismu a funkcionalismu. Kniha se také zaměřuje na chudinské čtvrti a dělnické kolonie. Obsahuje padesát hesel s 103 objekty, 120 současnými snímky, historickými plány a fotografiemi, anglickým resumé, seznamem literatury a pramenů, a přehlednou mapu pro turistické využití, to vše v moderní grafické úpravě Jakuba Horského.

Kniha ukazuje, že unikátní moderní urbanismus a architektura města Hradce Králové spočívá ve vrstvení odkazů jednotlivých epoch, v systematickém včlenění struktury veřejné zeleně do přestavby v metropoli a v organickém propojení progresivních i tradičních architektonických řešení. Přináší analýzu a interpretaci hradeckých děl Jana Kotěry, Václava Weinzettla, Františka Thomayera, Jindřicha Freiwalda, Theodora Petříka, Oldřicha Lisky, Jana Rejchla, Josefa Gočára, Vladimíra Zákrejse, Josefa Fňouka či Heinricha Kulky a dalších slavných tvůrců.

Na přelomu 20. a 30. let 20. století provedl světoznámý fotograf Josef Sudek (1896–1976) nejméně při dvou návštěvách Hradce Králové fotografickou dokumentaci zdejší architektury. Konvolut dochovaných fotografií můžeme rozdělit na dvě části: tou první je zpracování historických památek na starém městě, jako je kostel Nanebevzetí Panny Marie od Carla Luraga ze 17. století nebo gotický chrám sv. Ducha. Druhou část tvoří soudobá moderní architktura. Josef Sudek se soustředil na architektonické skvosty puristické a konstruktivistické. Z nich vyčnívají především díla Josefa Gočára, ale i dalších architektů, Jana Rejchla, Oldřicha Lisky, Bohumila Slámy nebo Milana Babušky. Sudek fotografoval také veřejná prostranství (Jiráskovy sady, dříve Důstojnický park, Velké náměstí, Ulrichovo náměstí nebo výhledy z Bílé věže a pohled na město z Nového Hradce Králové). Tyto fotografie přidaly díky Sudkovu poučenému pohledu a nebývalému citu k již existující architektuře nové hodnoty a jsou tak svébytným