Ales Adamovič bol bieloruský autor, ktorého tvorba je silne inšpirovaná jeho vojnovými zážitkami. Jeho písanie vyjadruje silné presvedčenie proti nevyhnutnosti vojny a zdôrazňuje hodnotu poznania a múdrosti. Jeho odkaz má pre bieloruskú históriu a kultúru nesmierny význam. Jeho beletria a odborná literatúra ponúkajú pohľady, ktoré sú pre ľudstvo v dnešnej dobe veľmi potrebné.
Erstmals auf Deutsch berichten Überlebende von Wehrmachtsverbrechen in Belarus. Ales Adamowitsch, Janka Bryl und Uladsimir Kalesnik haben Augenzeugenberichte gesammelt und zu einer vielstimmigen Erzählung geformt, die das menschliche Leid und die Gräuel der Wehrmacht anerkennt und einen Neuanfang für die Zukunft anregt.
Táto kniha rozpráva príbeh ľudí, ktorí sa počas blokády Leningradu usilovali odolať náporu vojny a vyrovnať sa s vlastnou bezútešnou situáciou. Každodenné bombardovanie, hlad, zima, všadeprítomná smrť. Tí, ktorí prežili, zanechali pre nás odkaz vo forme denníkov alebo svedectiev - Lýdia Georgievna Ochapkinová, mladá žena s dvoma malými deťmi; šesťnástročný mladík Jura Rjabikin; historik Georgij Alexejevič Kňazev. Spomienky sú prepísané bez akýchkoľvek redaktorských zásahov, aby sa čo najvernejšie zachoval genius loci jednej z najväčších kataklyziem moderných dejín civilizácie, svedectvo o ľudskej snahe prežiť. Tieto zápisky len občas dopĺňajú záznamy či spomienky ďalších osôb, vrátane Daniila Granina, ten vtedy počas zákopovej vojny bojoval v prednej línii obrancov Leningradu. Táto verzia diela, ktorá vyšla v slovenčine je podstatne skrátená, vychádza z anglicky upraveného vydania, s ktorým Granin, niekoľko rokov po smrti Adamoviča, súhlasil.
Kniha obsahuje dva autentické deníky a vyprávění tří leningradských občanů a dalších svědků blokády.
Krvavé príbehy zo života štyroch bieloruských dejín sú otrasným beletrizovaným dokumentom, odhaľujúcim zverskú podstatu fašizmu.
Vzpomínání očitých svědků, přímých účastníků Leningradské blokády za druhé světové války.
Z celkového počtu 9 200 běloruských vesnic, které němečtí fašisté vypálili za 2. sv. války, 4 885 vesnic zničily trestné výpravy. I s obyvateli vyhlazeno 627 vesnic. S částí obyvatelstva likvidováno 4 258 vesnic. Svědectví o martyriu skrývajícím se za strohými číselnými údaji přináší tato kniha. Svědectví nejautentičtější: pochází z úst těch, jimž se podařilo přežít svou smrt - těch nemnoha, kteří se zázrakem zachránili před plánovanou genocidou, uskutečňovanou v rámci hitlerovského generálního plánu Ost, zaměřeného k likvidaci slovanských národů, zejména národů SSSR.
Běloruský prozaik a literární vědec zachycuje v románě své autentické zážitky z partyzánských bojů na Bělorusi za druhé světové války. Příběh je pojat jako úděsné pásmo vzpomínek, jež po letech prožívají příslušníci bývalého partyzánského oddílu, kteří se sjíždějí do běloruské Chatyně, k památníku vybudovanému na místech, kde stála obec stejného jména, vypálená nacisty i s obyvateli. Autor popisuje děsivou minulost, její spáleniště, popraviště, krvavé cesty, tonutí a hladovění lidí v močálech.
