Petr Kratochvíl Knihy

Pokračování úspěšné řady průvodců Praha moderní pojednává slovem a obrazem architekturu druhé poloviny 20. století, navzdory totalitním desetiletím možná až překvapivě pestrou. I padesátá léta, spjatá s oficiální sorelou, vytvořila leccos zajímavého (např. hotel Jalta), v letech šedesátých se počínaje tzv. bruselským stylem naši architekti "vracejí do Evropy" (vzniká budova Federálního shromáždění nebo hotel InterContinental) a mezi stavbami normalizačními najdeme také inspirativní projekty (např. obchodní domy Máj a Kotva). Zároveň nelze přehlédnout řadu sporných staveb zmíněných let. Svobodná léta devadesátá přicházejí rovněž se svými kontroverzemi a rozpačitými díly, stylově pestrá tvorba přináší ale mimořádné počiny typu Tančícího domu. Knihu opět doprovázejí přehledné mapy, slovníček odborných pojmů a stručné medailonky architektů.

Téma veřejného prostoru patří dnes ke klíčovým tématům architektonické diskuze i k důležitým motivům městských politik a plánů. Co je však tak nového na tématu veřejného prostoru, že přitahuje pozornost tvůrců, politiků i teoretiků na architektonických výstavách, konferencích a v médiích? Možná, že je to právě novodobá nesamozřejmost veřejného prostoru: jeho zpochybnění, rozklad jeho fyzické formy i tradiční funkce a opětovné hledání jeho nových forem i nové náplně. Výběr textů předních architektů, urbanistů, sociologů i právníků se pokouší postihnout dvojznačnost veřejného prostoru jako prostoru fyzického i sociálního a zároveň poukázat na rozdílné hodnotící postoje, na rozkmit mezi ohlašováním krize a rozkladu veřejného prostoru na jedné straně a pozitivním hledáním nových forem a programů na straně druhé.

Kniha je milým pozváním na procházku architektonickým bohatstvím druhé pražské městské části, od významných středověkých památek, jakými jsou rotunda sv. Martina na Vyšehradě či Emauzy až po jednu z nejzdařilejších realizací moderní architektury u nás, kterou představuje Tančící dům. Kniha je průvodcem po architektonických půvabech a skvostech Vyšehradu, Nového Města a Vinohrad. Popis každé stavby je doplněn historickými fotografiemi, dobovými plány a fotografiemi současného stavu. Kniha je určena jak pro odbornou, tak pro širokou laickou veřejnost. Pro všechny, kdo dychtí po hlubším poznání této pozoruhodné městské části, plné nejen slavných staveb, ale také významných jmen architektů, stavebníků, stavitelů a jejich životních příběhů. Pro jednoduchou orientaci po jednotlivých stavbách je na konci knihy zařazen průvodce po objektech ve formě map.

Kniha z edice Slavné vily je první publikací, která komplexně zkoumá architekturu individuálního bydlení v kraji Vysočina, známém středověkými a renesančními památkami, lidovým stavitelstvím a přírodními krásami. Obsahuje padesát ukázek vil a rodinných domů od konce 19. století po současnost, které ukazují, jak region reagoval na proměnlivý vývoj architektury. Na rozdíl od Prahy a Brna, kde se již od počátku 20. století formovala centra moderního designu, Vysočina spíše přijímala vnější vlivy. Místní projektanti se inspirovali návrhy z těchto center, nebo si stavebníci najímali renomované architekty z Prahy a Brna. Mezi významnými architekty, kteří zde zanechali své stopy, jsou Josef Gočár, Kamil Hilbert a další z Prahy, a Bohumír Čermák z Brna. Funkcionalismus, dominantní v architektuře větších měst, se na Vysočinu dostával pomaleji, přičemž jeho specifická podoba se formovala v kontextu místního prostředí. Příklady moderních vil z posledních let dokazují, že kvalitní projekty individuálního bydlení mohou vznikat i mimo hlavní architektonická centra. Publikace byla redigována Janem Sedlákem a přispěli na ní historici umění a architekti jako Lubor Herzán, Jan Hubáček a další.

Kniha svým rozsahem i čtenářským určením navazuje na ediční řadu Velkých dějin zemí Koruny české, snaží se však v jednom svazku podat celkový vývoj architektury od raně středověkých počátků po současnost. Postihuje tak hlavní proudy vývoje architektury na domácím teritoriu, slohová období románské, gotické, renesanční, barokní a klasicistní architektury, období historismů i proměny moderní architektury, a připomíná nejvýznamnější realizace a tvůrce, kteří zde působili. Vedle architektury jsou zmíněny i důležité urbanistické koncepce a milníky v rozvoji sídel. Kniha kromě černobílých a několika barevných fotografií zahrnuje i dobová vyobrazení a kresby půdorysů, těžiště však spočíá v textové části.

Katalog stejnojmenné výstavy rozšířený o několik esejí, věnovaný rozsáhlé tvorbě a neuvěřitelně zajímavému životnímu osudu světově proslulého architekta. Antonín Raymond (1888–1976) pocházel z Kladna, brzy odešel do USA, ale první opravdový úspěch zaznamenal až v Japonsku, které se stalo jeho novým domovem a působištěm. Ač se dočkal mnohých uznání a ocenění, působil rovněž jako honorární konzul Československa v Japonsku, kde je označován za zakladatele moderní japonské architektury, a jsou mu věnovány dva díly seriálu Šumné stopy, není Raymondovo dílo v jeho rodné zemi patřičně známé a doceněné.

Soubor třinácti statí zahraničních teoretiků a historiků architektury je sondou do aktuální mezinárodní diskuze o některých klíčových problémech současné architektury. Představuje různé pohledy a odpovědi na otázku smyslu architektonické tvorby v dnešním světě rozkolísaných hodnot a zabývá se i metodologií interpretace moderních dějin architektury a její současné podoby. Mezi úvahami z období posledních zhruba deseti let můžeme nalézt texty autorů, jako je Kenneth Frampton, Dalibor Veselý, Juhani Pallasmaa, Karsten Harries, Adrian Forty, Alberto Pérez-Gómez, Hilde Heynenová, Panayotis Tournikiotis, Friedrich Achleitner, Alina A. Payneová, Jean Baudrillard a Stan Allen.

Jsme svědky krize veřejného prostoru nebo jeho renesance? Anebo platí obojí a momenty krize i renesance jsou paralelní procesy, zrcadlící dilemata rozporuplného civilizačního vývoje současnosti? Do jaké míry a jakými prostředky mohou architektura, urbanismus i výtvarné umění svými zásahy do městského prostředí pomoci formovat veřejné prostory jako živou scénu sociální komunikace, jako místo lákající k pobytu a obohacující člověka o prožitky krásy a kulturních významů? Kniha Petra Kratochvíla představuje základní teoretické přístupy k veřejnému prostoru z hlediska architektury a urbanismu, filosofie a sociálních věd. Historický přehled vývoje městského veřejného prostoru ukazuje zproblematizování jeho role s nástupem moderního urbanismu a současné pokusy o jeho znovunalezení. Knihu uzavírá přehled pozitivních příkladů domácích i zahraničních realizací městských veřejných prostorů s bohatou fotografickou dokumentací.

V českém prostředí je málo praktikujících architektů, kteří by vyjadřovali své názory na architekturu formou esejů či knih. Teoretické zkoumání architektonické tvorby je často ponecháno teoretikům. Aaltovo tvrzení, že papír slouží pouze pro architekty, dnes neplatí, neboť významní architekti považují publikaci svých názorů za nezbytnou. V českém kontextu však takových příkladů není mnoho. Pavla Melková patří mezi výjimky. Jako spoluautorka významných realizací, jako je revitalizace Bastionu XXXI, se etablovala jako tvůrčí architektka. Tato knížka esejů ji představuje jako autorku zamyšlených statí, které se dotýkají smyslu architektury. Některé texty se zabývají klíčovými otázkami, jako je význam řeky a zvonů ve městě, volný čas a veřejný prostor, zatímco jiné reflektují duchovní situaci současnosti. Melkovou inspirují jak vlastní zkušenosti, tak texty kolegů a podněty z krásné literatury.