Martin Reiner Knihy

Muž fajčí v prebúdzajúcej sa jarnej záhrade... je pod mrakom, chladno... atmosféra pripomína koniec januára, aj keď je marec. Muž chvíľu premýšľa, potom ide dovnútra venovať sa svojim záležitostiam. Nasledujúceho dňa je však ešte chladnejšie... keď o niekoľko dní začne vo vzduchu poletovať sneh, mužovi je jasné, že to, na čo myslel, sa naozaj stalo: opäť je tu jeseň a po nej ďalšia zima... Záhrada sa k životu nezobudí. Po úspešnej životopisnej knihe venovanej básnikovi Ivanovi Blatnému prichádza autor so zbierkou štrnástich poviedok mapujúcich dobu autorovho dospievania a frapantnosť všedných dní päťdesiatnika vystaveného nástrahám nového tisícročia.

Martin Reiner se po třicet let intenzivně věnuje poezii a osudu Ivana Blatného (1919–1990). Je autorem scénáře prvního televizního dokumentu o Blatném a desítek článků a rozhlasových pořadů. Stál za převozem Blatného pozůstalosti z Londýna do Památníku národního písemnictví, organizoval slavnostní uložení ostatků na brněnském Slavíně a podílel se na umístění pamětní desky na rodném domě na Obilním trhu. V roce 2000 začal psát román o Blatného nevšedním životním příběhu, který zahrnuje jeho literární slávu v Československu a následný pád po emigraci do Anglie v roce 1948. Reinerův román se zaměřuje nejen na básníkův život, ale i na literární kontext a dobu, v níž žil. Čtenáři se dozví o literárním životě první republiky a o přátelství mezi Blatným a dalšími významnými osobnostmi. Nahlédnou do protektorátních let a hrůz heydrichiády. Po Blatného emigraci se seznámí s intrikami českého politického exilu a činností komunistických agentů v zahraničí. Kniha také popisuje jeho život v blázincích, kde strávil většinu ze čtyřiceti let v Anglii. Obsahuje dosud neznámé informace a je silně emotivní. Životní osud Ivana Blatného je jedním z významných příběhů české historie 20. století.

Uspořádat význačným osobnostem sborník k životnímu jubileu bývala dříve samozřejmost. Pro přispěvatele radost. Pro čtenáře rozkoš z počtení. V případě sborníku Co to je toto? se sešli literární přátelé Ivana Wernische, aby společně oslavili básníkovy sedmdesátiny: Ajvaz, Dudík, Dvorský, Dynka, Fišmeister, Goldfam, Holub, Hrbáč, Hruška, Hvížďala, Chlíbec, Chobot, Janatka, Kafka, Kaprál, Koťátko, Kotyk, Král, Kremlička, Nowicki, Ohnisko, Olič, Palla, Pitínský, Pížl, Přidal, Reiner, Rozehnal, Rybáková, Řezníček, Salava, Slanina, Soukupová, Stančík, Stašek, Svěrák, Šanda, Šrut, Trojak, Vokolek, Voráč.

Martin Reiner patří již celou dekádu k autorům, jejichž každá sbírka vzbuzuje nemalou pozornost. Jeho předchozí básnická kniha Tání chůze (1998) byla recenzentskou obcí přijata značně rozporuplně. V Reinerově případě tak jistě platí známá teze, že jeho poezii lze obdivovat či zatracovat, ale těžko ji přejít s lhostejností. I jeho v pořadí pátá sbírka s názvem Staré a jiné časy přináší opět autorův osobitý styl — tóny ryze poetické i mírně parodické, lehce archaické motivy střídá „zápisník“ příběhů prožívaných „tady a teď“. Jako jakési autorovo alter ego sbírkou — tedy „starými“ i nedávnými časy uplynulého věku — prochází nehrdinský hrdina Jan, jehož postava přirozeně sjednocuje přes všechnu rozmanitost velmi konzistentní soubor textů. Nečekaným, leč jistě příjemným překvapením je pro milovníky (nejen) literatury ilustrační doprovod knihy. Tvoří jej koláže básníka Ivana Wernische.

Všechno, co chcete vědět o projektu Moravského židovského muzea Mehrin, se dočtete v této knize. Proč přijel do Brna přednášet Timothy Snyder? Bude se v Brně stavět podle vítězného návrhů slavného japonského architekta Kengo Kumy? Jak začala spolupráce Mehrinu s nejmodernějším židovským muzeem, které se nachází v Tel Avivu? Sto třicet stran informací, příběhů, fotek a ilustrací!

Básnická knížka Poslední rok přináší kaleidoskopický soubor tvarově zajímavých textů. Je to próza? Poezie? Není důležité najít odpověď: především je to citlivý otisk lidského nitra, v němž pulsuje štěstí i smutek, zoufalství i naděje. Je to kniha o lásce a ztrátě nejbližšího člověka. Kniha o životních ztrátách, které s obavami předpokládáme, a přece nejsme s to je odvrátit. Knížka zaujala amerického bohemistu Benjamina Paloffa, který několik textů přeložil a uveřejnil v bostonském internetovém časopise Double Room.

Tohle je Reinerův Staněk, lékárník a básník ze Strakonic. Staněk, jak ho mám rád já. Vztek tváří tvář démonu, jenž ovládá naše životy, vede autora k občasné brutalitě. Pocit, že pouze zbytečně kroužíme okolo podstatného, dokud se nedotkneme erotického jádra pudla, nutí jej k násilnostem páchaným alespoň na jazyce. Mnohý význam, který se užuž hodlá pohodlně usadit v té které básni, je perverzně zbičován chybějícími čárkami, a pokud se autorovi zdá nedostatečný, nehodný definitivy, nechá ho ihned prolnout s významem jiným. Dva i tři možné výklady proplouvají jeden druhým jako hrdlem vždy o kousek větší ryby. Staněk je básník - násilník; umí to s důtkami i pouty. A je na nás, jestli se poddáme rozkoši z vynucené submisivity.

Kniha je „memoár-románem“ napsaným přístupnou a atraktivní formou rozhovoru dvou mnohaletých přátel, básníků a držitelů Ceny Magnesia Litera, Milana Ohniska a zpovídaného Martina Reinera. Rozhovor reflektuje nejen Reinerovo nelehké dětství, na němž se vedle vynucené emigrace jeho otce podepsaly i další neblahé privátní okolnosti, ale též jeho zrání na vojenských školách, následné uvěznění a návrat do běžného života, v němž se nakonec stal jednou z výrazných postav brněnské Sametové revoluce. Nechybějí léta devadesátá, ohlédnutí za básnickými Bítovy či velkým evropským festivalem Poezie bez hranic, který Reiner organizoval. Reflexe více než třicetileté nakladatelské činnosti v nových, svobodných poměrech či bohaté vlastní literární tvorby přinášejí nejen „zábavné historky z natáčení“, respektive ze života s básníky, ale též otevřené až intimní pohledy do kuchyně tvůrce, který napsal jednu z nejúspěšnějších polistopadových knih, román Básník o Ivanu Blatném. To vše je doprovozeno zajímavými fotografiemi a dokumenty.

Ve své nové knize, která je výborem z básnických textů vznikajících během předchozích čtyř let, je Martin Reiner (ne)překvapivě civilní, uměřený ve výrazu, ale v řadě textů také velmi provokativní. Lze říci, že tak zdárně završuje pro něj podstatnou dekádu básnického přerodu, který započal sbírkou Staré a jiné časy a pokračoval knihou Pohled z kavárny v Bath. Co do množství textů je Twiggy Reinerovou nejobsáhlejší knihou a je rozdělena do čtyř bloků. První tři charakterizují především místa (a data), na kterých básnické texty vznikaly, poslední blok naopak působí svou kompaktností a atmosférou. Knihu doplňuje osmnáct fotografií zlínského fotografa Dušana Tománka. Hubená stehna Twiggy jsou pestrým a dospělým „výkazem činnosti“ básníka, který by se možná už raději věnoval próze, ale kterého si poezie přesto čas od času povolá k raportu.

Pohled z kavárny v Bath je šestou básnickou sbírkou Martina Reinera. Obsahuje osmačtyřicet básní vzniklých v průběhu let 2003–2007, z větší části za autorova pobytu v USA. Pohledy, výhledy a průhledy z okna kavárny básníkova života působí poněkud melancholičtěji a smířeněji než dřívější texty, ačkoliv ani zde nechybí autorův specifický básnický humor. Kniha je vybavena kolážemi Ivana Wernische; její anglická verze vyšla v edici Art Bureau (San Francisco, USA) pod názvem No Through Road (2007).