Chiara Amirante Knihy

"Objavila som, že zlo, ktoré spája stále väčší počet ľudí, je samota. Paradoxom zostáva, že svet komunikácie sa stal svetom ne-komunikácie. Ľudia sa cítia osamelí napriek tomu, že sú obklopení stovkami ,priateľov‘ na sociálnych sieťach. Spoločnosť blahobytu sa v skutočnosti stala spoločnosťou biedy", hovorí v úvode autorka tejto príručky, ktorá už roky vedie kurzy sebapoznávania a duchovného uzdravovania.V jednotlivých kapitolách nám autorka postupne pomáha rozpoznať rany v našom srdci. Pretože kroky na ceste uzdravenia vedú predovšetkým do vlastného vnútra: Kto som? Ako rozmnožiť svoj duchovný potenciál, aby som vedel odpovedať na najhlbšie potreby svojej duše? Ako spoznať zmysel utrpenia vo svojom živote a premeniť ho tak, aby som sa stal slobodnejším a schopnejším budovať autentické vzťahy?

Autorka už pár desetiletí „sbírá z popela“ zástupy životních ztroskotanců. Její návod, jak žít z radosti Vzkříšeného, je zároveň prostý i velmi náročný: Vzít evangelium vážně, začít žít jako Kristův učedník. „Před více než dvaceti lety jsem začala v noci chodit do ulic. Vedla mě k tomu prostá touha – podělit s těmi zoufalými mladými lidmi o to, co změnilo můj život. Chtěla jsem sdílet svůj objev s těmi, kdo hledají laciné štěstí v umělých rájích tohoto světa, až se propadají do spárů pekla, které jim drásá duši. Toužila jsem jim sdělit, že je možné žít v trvalé radosti a že plná radost, již dává Kristus, obstojí i v těch nejhorších životních zkouškách.“ (z úvodu autorky) Kdo už pro sebe objevil knihu Boží průlom v římském podsvětí, je mu jasné, že od Chiary Amirante nelze čekat sladkobolné zbožné řeči, a to ani na téma křesťanské radosti. Sama autorka neměla a nemá na růžích ustláno a už pár desetiletí doslova „sbírá z popela“ zástupy životních ztroskotanců. Její návod, jak žít radost, která je darem Vzkříšeného, už prošel nejednou zatěžkávací zkouškou. Je zároveň prostý i velmi náročný: Vzít evangelium vážně, začít žít doopravdy jako Kristův učedník.

Kniha vypráví o díle Boží prozřetelnosti v životě autorky, zakladatelky komunity Nové horizonty, která se věnuje narkomanům a mladým lidem v těžkých životních situacích. Chiara Amirante (* 1966) byla v mládí formována v Hnutí fokoláre, ale po těžké nemoci byla propuštěna a objevila své vlastní povolání – žít naplno evangelium a ruku v ruce s Ježíšem „sestupovat do pekel“ zoufalých mladých lidí, přinášet jim novou naději a radost ze Vzkříšeného. Své poslání začínala v devadesátých letech v Římě jako mladá neznámá dívka s chatrným zdravím, zcela bez prostředků. Dnes ji zná celá Itálie. Komunita Nové horizonty zahrnuje více než 200 center a tisíce příznivců a dobrovolníků v Itálii i v zahraničí. Chiara napsala také řadu bestsellerů a bývá častým hostem televizních pořadů. Věnuje se převážně vedení komunity a formaci. Je poradkyní papežských rad pro migranty a pro evangelizaci.

È nel ’90 che Chiara inizia a dedicarsi ai ragazzi di strada, al «popolo della notte», nei luoghi più degradati di Roma, negli inferi dell’emarginazione, della tossicodipendenza. Nasce così «Nuovi Orizzonti» che – dalla prima comunità residenziale – si trasforma in breve tempo in una vera e propria «factory dell’amore» con più di duecento Centri di accoglienza e di formazione, oltre settecento Équipe di servizio, cinque Cittadelle Cielo in via di realizzazione e più di trecentocinquantamila Cavalieri della Luce impegnati a portare la rivoluzione dell’amore nel mondo. Una irresistibile impresa, «un vero miracolo», dice Chiara, che non avrebbe potuto realizzarsi senza l’aiuto di Dio, di centinaia di volontari e di tantissimi amici.

Possiamo essere felici. Chiara Amirante, fondatrice della comunità Nuovi Orizzonti, condivide la sua esperienza nel sostenere chi soffre. La sua visione ci illumina, rivelando che dentro di noi esiste una forza unica che ci permette di affrontare i momenti dolorosi della vita. Tutti, prima o poi, ci confrontiamo con il dolore; ciò che conta è riconoscerlo e, in contrasto, scoprire la felicità che la vita offre, spesso inosservata. Amirante racconta la sua quotidiana lotta accanto a barboni, giovani dipendenti da droghe, alcolizzati e persino uomini d'affari che, nonostante il successo, si trovano soli e tristi. In una società che ignora la sofferenza, predicando solidarietà solo superficialmente, la vita può diventare drammaticamente solitaria. Con il suo libro, Amirante propone un modo di vivere che sfida il giudizio altrui e l'infelicità, criticando il modello economico e sociale occidentale che sembra non offrire vie d'uscita. Tuttavia, ci invita a creare il nostro spiraglio di libertà, a trovare nuovi motivi per sorridere e a esplorare possibilità autentiche di felicità, senza dimenticare il dolore che la vita comporta.

È tutto da buttare il mondo diverso di chi vive di espedienti o cerca di tirare avanti il più possibile una vita già condannata dalla droga o dalla "peste del ventesimo secolo"? Anche alla Stazione Termini, a contatto con i drammi e le storie quotidiane di una umanità che la società "normale" tende a espellere o a recintare, può accendersi una luce e la vita può trovare un senso e diventare un dono.