Ugo Foscolo bol vášnivý taliansky básnik a prozaik, ktorého dielo je hlboko zakorenené v klasickej tradícii a zároveň odráža búrlivé politické klíma svojej doby. Vo svojich spisoch, najmä v románe Ultime lettere di Jacopo Ortis, skúmal témy vlastenectva, sklamania a existenciálneho utrpenia, často porovnávaný s európskymi literárnymi prúdmi svojej doby. Foscolo majstrovsky spájal silné emocionálne výlevy s precíznou kontrolou jazyka a formy, čo je badateľné aj v jeho lyrickej poézii a monumentálnom diele Dei sepolcri. Jeho literárne ambície a hlboké spojenie s klasickou rétorikou mu zabezpečili miesto medzi poprednými talianskymi romantickými autormi.
Román významného italského preromantika s výraznými autobiografickými rysy je spojením intimního milostného románu s politickým – spojením úzce osobní tragédie s tragédií národní. V prvním díle převažují motivy osobní, v druhém díle motivy společenské. Hrdina románu umírá na neřešitelné rozpory svého osobního a společenského života. Střetávají se tu nešťastná láska, ztráta víry v boha a zbožňovaného Napoleona. Dílo nevyznívá malomyslně a zoufale, ale bojovně – výzvou k činům, k boji.
Last Letters of Jacopo Ortis is a masterly prose work by one of Italy's most celebrated poets, and perhaps the greatest Italian novel of the Romantic movement.
Nella sua lotta appassionata contro la poesia vuota e accademica, nella sua resistenza contro gli eruditi di corte, Foscolo è stato il primo intellettuale a denunciare quella spaccatura fra teoria e pratica, fra pensiero e azione, che sarebbe diventato il tarlo non solo della letteratura, ma di tutta la società italiana. Le sue liriche, e i Sepolcri innanzitutto, si rifanno ai modelli più prestigiosi della tradizione classica, ritrovando l'autorità che la voce dei poeti aveva nelle comunità una voce potente, intrisa di passione e d'immaginazione, di umano dolore e umana pietà. Così, se le prime rime oscillano tra le occasioni mondane e le inquietudini giovanili, l'inno mai finito alle Grazie, posto al termine del suo percorso creativo, celebra i fondamenti eterni della politica e della morale. Versi impetuosi e cristallini, che il commento di Matteo Palumbo permette di scoprire attraverso una lettura capillare del testo e della tessitura poetica che lo governa.
Introduzione di Domenico Starnone. Il travaglio compositivo dell'opera rispecchia la crisi, non solo politica, ma soprattutto filosofica ed esistenziale dell'autore, scaturita dal contrasto tra leggi meccanicistiche della natura e ansia di vita, tra razionalismo e nuove aspirazioni romantiche.
Epistolario
Librarian's Note: this is an alternate cover edition - ISBN 10: 8817172839
Übersetzt, herausgegeben und kommentiert von Giuseppe Gazzola und Olaf Müller
Ugo Foscolo (1778-1827), der in Italien zu den bedeutendsten Autoren des 19. Jahrhunderts gehört, ist in Deutschland meist nur durch seinen an Goethes „Werther“ erinnernden Briefroman „Le ultime lettere di Jacopo Ortis“ bekannt. Mit den „Essays über Petrarca“, die Foscolo 1823 im Londoner Exil für ein englisches Publikum veröffentlichte, liegt nun eine der wichtigsten literarhistorischen Arbeiten des Dichters, die großen Einfluß auf das moderne Dante- und Petrarcabild in Italien hatte, erstmals in deutscher Übersetzung vor. Die populär gehaltene Darstellung, die ursprünglich als Werbeversuch um eine junge Dame aus der gehobenen Londoner Gesellschaft gedacht war, bietet einen Blick auf Petrarca aus der Sicht eines selbstbewußten Dichterkollegen, der bei seiner Ankunft in England als italienischer Byron gefeiert worden war. Foscolo analysiert eingehend Petrarcas lyrisches Werk und zeichnet dessen europäischen Einfluß bis in die Romantik nach. Die vorliegende Ausgabe dieser Begegnung zweier Klassiker der italienischen Literatur wird ergänzt durch einen ausführlichen Kommentarteil, eine Zeittafel und zwei Essays zu Foscolos Leben und Werk.
