Monografie zpracovává téma rozvoje fotografického řemesla v nově vznikajících studiích a ateliérech od 60. let 19. století až do počátku 1. světové války na pozadí rozsáhlých změn japonské tradiční společnosti. Byli to především zahraniční návštěvníci Japonska, kteří si pořizovali ze svých cest fotografickou dokumentaci v renomovaných fotografických salonech, vlastněných jak zahraničními provozovateli, tak stále častěji i japonskými tvůrci, kde se vyráběla obsáhlá honosná alba s obrazy známých míst a také s ustálenými etnografickými typy zachycenými při charakteristických činnostech. Silnější a známější obchodní firmy však pohlcovaly své konkurenty a často rovněž přebíraly jejich archiv fotografických negativů do svých portfolií, což v současnosti výrazně ztěžuje identifikaci autorů jednotlivých záběrů. Mezi těmito tvůrci objevíme řadu umělecky zdatných fotografických mistrů – průkopníků fotografického média v Japonsku, kteří celosvětově proslavili japonskou kolorovanou fotografii, jež ve své době patřila k mistrovským ukázkám japonského smyslu pro koloraci.
