Giuseppe Dierna Knihy

České baroko není sice posud všestranně prostudováno, ale jistě je již plně rehabilitováno. Dnes tedy bude už stěží někdo tvrdit, že baroko je souznačné s "temnotou" českého ducha, málokdo se odváží pochybovat, že se barokem češství vyjádřilo naopak mohutně a velkolepě: obecně vzato, je u nás baroko dobou, kdy česká tvořivost přináší na dlouhé časy naposled náš vlastní a originální příspěvek do obecného a společného fondu evropské kultury; umělecky vzato se naše baroko svou vskutku tvůrčí povahou velmi kladně odráží od obou epoch, které je historicky rámcují, jak od naší renesance, tak i od osvícenského pseudoklasicismu. - Václav Černý, úvod ke studii Generační periodizace českého baroka

Předkládaný svazek shromažďuje několik esejů o české literatuře vzniklých za posledních 40 let. Střídají se v něm stati o jezuitské próze 17. století a Komenském, o české avantgardě, vždy nazírané v kontextu ostatních evropských avantgard oněch let, o Holanově tvorbě zkoumané z neobvyklého hlediska tematického (dopisy, pohlednice, telegramy…), či o několika Hrabalových románech ze sedmdesátých let, až po angažovanější kritické příspěvky zaměřené na současné dění, jejichž cílem je objasnit jak tajemná léta v činnosti M. Kundery, tak neutěšený stav bohemistiky v Itálii a (v důsledku toho) i velmi nekvalitní literární překlady z češtiny. V knize se prolínají – tak jak by se podle autora mela pěstovat zdravá literární kritika – podrobnější rozbory s volnějšími divagacemi, dlouhodobé vyhlídky i detailní záběry, zapomenuté postavy (jako pražský Nemec Paul Adler a jeho krátký román Totiž) i přední osobnosti jako Komenský a jeho Labyrint světa, K. Teige nebo V. Nezval (a jeho půvabná Valerie a týden divů). Především však v knize mají neustále svrchovanou převahu rozkoš z textů (i těch třeba druhořadých a pozapomenutých), okouzlení básnickým slovem a ony pozemské vášně, jež tolik fascinovaly avantgardní generaci meziválečnou: koláž, film, tradice černého románu, manekýny, „rozmnožený“ obraz ženy, Fantômas…

Two novellas ("The Bass Saxophone" and "Emoke") by a banned Czech writer who won the 1980 Neustadt International Prize for Literature and the Canadian Governor General's 1985 Award for Fiction. The stories evoke the everyday nature of tyranny and the beleagurred individual's resistance to it.

In this novel - a story of irreconcilable loves and infidelities - Milan Kundera addresses himself to the nature of twentieth-century 'Being' In a world in which lives are shaped by irrevocable choices and by fortuitous events, a world in which everything occurs but once, existence seems to lose its substance, its weight. We feel, says the novelist, 'the unbearable lightness of being' - not only as the consequence of our private acts but also in the public sphere, and the two inevitably intertwine.Juxtaposing Prague, Geneva, Thailand and the United States, this masterly novel encompasses the extremes of comedy and tragedy, and embraces, it seems, all aspects of human existence. It offers a wide range of brilliant and amusing philosophical speculations and it descants on a variety of styles.

Smiricky, from "The Engineer of Human Souls", is a witness to an event, which the Catholic townspeople insist is a miracle, but the Communist Party denounces as a fraud. A priest dies under interrogation. Twenty years later the case is reopened and Danny is drawn into the investigations.

Laughable loves is a collection of stories that first appeared in print in Prague before 1968, but then was banned. The seven stories are all concerned with love, or rather with the complex erotic games and strategems employed by women and especially men as they try to come to terms with needs ad impulses that can start a terrifying train of events. Sexual attraction is shown as a game that often turns sour, an experience that brings with it painful insisghts and releases uncertainty, panic, vanity and a constant need for reassurance.