Monografie významné malířky Toyen (1902-1980), která právem patří mezi přední výtvarníky českého a evropského malířství 20. století. Toyen byla členkou řady důležitých avantgardních uměleckých skupin (Devětsil, Skupina surrealistů v ČSR), po emigraci se stala členkou pařížské surrealistické skupiny. Její tvorba i dnes zůstává nedoceněna, často je…
Monografie vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy v Praze 15.10. 1996 - 5.1. 1997. Výpravná publikace, doprovázející dosud největší přehlídku českého surrealismu, se zaměřuje na jeho historické období mezi r. 1929–1953. Množstvím reprodukcí, dokumentárních fotografií a tematickými statěmi od několika autorů mapuje většinu oblastí, do nichž surrealismus zasáhl a k jejichž proměně přispěl od výtvarného umění, přes literaturu, film až třeba po psychoanalýzu. Osou knihy je aktivita Skupiny surrealistů v ČSR (Štyrský, Toyen, Nezval, Teige, Heisler, Brouk). Dále se zabývá okruhem mladších autorů, seskupených po komunistickém puči kolem K. Teigeho (Tikal, Fára, E. a M. Medkovi, Istler, Effenberger) a přihlíží též ke tvorbě umělců, kteří se ve třicátých letech surrealismem inspirovali, aniž by jej programově prosazovali jako umělecký směr (Rykr, Janoušek, Hudeček, Gross, Kolář, Wachsmann).... celý text
Monografie popisuje uměleckou a životní cestu malíře Zrzavého. Věnuje se i interpretaci jeho díla a uměleckých směrů z kterých vycházelo.
Jan Zrzavý (1890–1977) je jednou z nejvýznamnějších postav českého umění 20. století. Jeho rozsáhlý umělecký odkaz lze interpretovat různými způsoby. Ačkoli byl členem důležitých uměleckých skupin, jeho vnitřní procesy se odehrávaly mimo ně. Místo členění podle životních událostí je vhodnější sledovat opakující se témata, k nimž se Zrzavý dlouhodobě vracel, když nacházel vhodné způsoby jejich vyjádření. Monografie se zaměřuje na klíčové oblasti Zrzavého zájmu, jako je téma tváře, které zkoumal ve svých podobiznách. Tvář pro něj symbolizovala setkání se sebou samým či blízkými osobami. Melancholie, kterou Zrzavý brzy identifikoval jako centrální pocit, je často považována za dominantní prvek jeho díla. Jeho práce zahrnuje podobenství o pokory, pomoci a milosti, ale také polaritu mezi meditací a uvolněnou sexualitou. Zrzavého umění se vyvíjelo v figurální a krajinářské linii, které se vzájemně neprolínaly. V krajinách se postavy objevovaly jen zřídka, neboť ho zajímala různorodost míst. Na konci svého uměleckého života se vrátil k počátkům evropského umění, což reflektuje jeho obdiv k autorům jako byl Leonardo. Tato kniha přináší plastický obraz Zrzavého umění a duše, a slouží jako klíč k pochopení jeho díla.
Kniha Černá slunce: Odvrácená strana modernity, vydaná k výstavě v GVU Ostrava, přináší fascinující pohled na české umění v letech 1928-1942, období plné politických a uměleckých zvratů. Zahrnuje více než čtyřicet osobností - malířů, sochařů, grafiků, fotografů a architektů, z nichž mnozí jsou klíčovými představiteli českého umění. Zaměřuje se na odvrácenou stranu modernity, odhalující přehlížené duševní vrstvy, které formovaly psychické struktury doby. Černá slunce symbolizují "slunce jiných světů", inspirované romantismem, ačkoli pojem avantgarda se stal běžným označením pro moderní projev. V původních avantgardních východiscích z dvacátých let se objevují nové smyslové a významové zdroje. Zvolené časové období je prezentováno jako prostor protikladných stránek, kde se mísí různé směry a názory. Tato kniha je součástí dlouhodobého projektu Arbor vitae, který mapuje důležitá období českého umění, jako jsou Roky ve dnech (1945-1957) a Konec avantgardy (1938-1948). Její hloubka a kontextualizace informací činí tuto publikaci nenahraditelnou.
Nový svazek edice Fototorst. Emila Medková (1928–1985) patřila mezi nejvýznamnější české fotografy druhé poloviny dvacátého století. Její tvorba byla bezprostředně spjata se surrealismem: v raném období s okruhem mladých autorů soustředěných kolem Karla Teigeho, v závěrečném období s činností Surrealistické skupiny. V letech 1947–51 vytvářela se svým manželem, malířem Mikulášem Medkem, soubory inscenovaných fotografií, od počátku padesátých let se pak zabývala několika volně se prolínajícími tematickými cykly (například Záznamy, Zavřeno), které procházely celou její tvorbou až do smrti. Na přelomu padesátých a šedesátých let se stala čelnou představitelkou informelní fotografie. Přestože své náměty nacházela především v Praze, uskutečnila i obsáhlé soubory z Paříže (1966) a Itálie (1967). Autorem monografie je historik umění Karel Srp, kurátor první souborné výstavy Emily Medkové (2001). Souběžný česko-anglický text.
Fotoreprint všech pěti českých surrealistických časopisů ze 30. let, jež se staly legendou českého moderního umění, aniž by byly přístupné široké čtenářské veřejnosti. Na naléhání mnoha zájemců o moderní české umění vycházejí nyní všechny časopisy v jednom svazku, doplněny vyčerpávající historickou studií historika umění Karla Srpa. Výtisk obsahuje také překlad přednášky André Bretona, nahrané ve studiu brněnského radiojournalu v roce 1935.
Precizní monografie o Štyrského fotografickém díle představuje slavného surrealistu jako jednoho z nejpozoruhodnějších českých předválečných fotografů. Ve všestranném díle malíře, grafika, básníka a esejisty Jindřicha Štyrského (1899-1942), blízkého přítele a spolupracovníka malířky Toyen, má fotografie významné postavení. Fotografoval od začátku dvacátých let, své vlastní fotografické dílo prezentoval v širším měřítku na první výstavě Skupiny surrealistů v ČSR (1935), kde byl zastoupen obsáhlými soubory Žabí muž (1934) a Muž s klapkami na očích (1934). Po těchto cyklech následovalo ještě Pařížské odpoledne (1935). Štyrský byl rovněž vůbec první významný surrealistický fotograf, který zaznamenal legendární zříceninu zámku markýze de Sade La Coste (1932). Hlavní okruhy námětů Štyrského fotografií (pouliční výlohy, cirky, střelnice a funerálie) rezonovaly nejen se surrealistickou poetikou počátku třicátých let, ale pramenily přímo z jeho osobité obrazivosti, odvíjející se od traumatických zážitků z dětství. Autorem monografie je historik umění Karel Srp, kurátor Galerie hlavního města Prahy.
Kniha Z kasemat spánku je prvním souborným vydáním literárního a výtvarného díla Jindřicha Heislera (* 1914 v Chrasti u Chrudimi – 1953 v Paříži). Básnické sbírky (Přízraky pouště, Jen poštolky chčí klidně na desatero, Neznámé cíle, Z kasemat spánku, Daleko za frontou, Na jehlách těchto dní, Zase se třídají roční doby), fotografie objektů, fotografiky (cyklus Ze stejného těsta), ostatní výtvarné práce a filmové scénáře (Minulý týden, Volky nevolky, Země snivců) jsou v knize řazeny chronologicky, oddíl samostatných a příležitostních básní (z let 1941–1953) je zařazen za poslední sbírku. Za vlastním Heislerovým básnickým a výtvarným dílem jsou otištěny dvě jeho eseje (O ilustraci, která není ilustrací; Zázračno a 1947) a dopisy z let 1947–1948. Kniha je doplněna doslovem, statěmi Heislerových současníků a interpretů, chronologickým přehledem a bibliografií jeho díla. Obsáhlý soubor všech básní a jiných textů legendárního surrealisty, přítele Toyen. Obahuje též kompletní Heislerovo výtvarné dílo, většinu textů, které o něm kdy byly napsány, a kompletní bibliografii jeho díla. K vydání připravila a ediční poznámku napsala Zuzana Děťátková.
