Jiří Trávníček Knihy

Lexikon slouží jako pracovní pomůcka pro lepší orientaci v pojmech a předmětech, které dnes i odborníci obtížně chápou. Interdisciplinárně zaměřený lexikon nabízí přehled různorodých literárněvědných a kulturologických přístupů, osvětluje klíčové pojmy a seznamuje s autory, kteří formovali teoretické diskuse. Jeho cílem je poskytnout odborné vodítko studentům všech filologických oborů a věd o kultuře, jakož i čtenářům ostatních duchovědných disciplín, zejména historikům, sociologům a psychologům, kteří se zajímají o teorii. Lexikon usnadňuje orientaci v pojmech, které se objevují v interdisciplinárních diskusích literární teorie a teorie kultury. Aby splnil tento cíl, musí být co nejobsáhlejší, aniž by ztratil příruční charakter. Česká verze Lexikonu není pouze překlad, ale také adaptace do českého kulturního kontextu. Adaptace zahrnuje tři hlavní prvky: (1) rozšíření o relevantní české a slovenské položky v oddíle „Lit.“ na konci hesel, včetně překladů; (2) rozšíření původních hesel o české apendixy; (3) nová hesla autorů, směrů a pojmů, které by domácí uživatel měl mít k dispozici v souvislosti s teorií literatury a kultury.

Tři básnické sbírky poprvé vydané v šedesátých letech představují Jana Zábranu souhrnně jako jednoho z nejvýznamnějších poválečných českých básníků. Vydání přináší definitivní text, autorem oproti prvním vydáním značně pozměněný a rozšířený.

Jiří Trávníček rozpráví s významným českým básníkem, legendárním pedagogem a inspirativní osobností Vítem Slívou.Rozhovor dvou přátel je veden velmi otevřeně, upřímně, zaujatě, ale zároveň s humorem a nadhledem. K dialogu se zde sešli středoškolský učitel a jeho bývalý student z brněnského gymnázia na Slovanském náměstí.Básníkův životní příběh se před čtenářem otevírá ve dvou liniích — životopisné a tematické. V té první jsou nazírány životní peripetie od dětství v navždy milovaném Hradci nad Moravicí přes středoškolská studia v Bohumíně, vysokoškolská v Brně, učitelské štace a partnerské karamboly až po odchod do Opavy a následný návrat do moravské metropole.V té druhé je zevrubně vyzvětšováno několik stěžejních stigmat autorova světa: místa a krajiny, lidé a přátelé, vztah učitele a studentů, čtení a literatura, poslech a hudba, víra a Bůh.Prošlý život, názory, setkávání a míjení, láska, vzmachy a kotrmelce — to vše v jednom celistvě „poplantanem“ chumlu.

Publikace je založena na anonymních čtenářských životopisech běžných Čechů, které se nahrávaly v letech 2009—2015. Tyto výpovědi (celkem jich je 138) slouží jako základ pro trojí pohled na naše čtenářství. Úhel generační portrétuje čtyři generace (rozhlasovou, televizní, počítačovou a internetovou), konkrétně to, čím musely projít a jaké jsou jejich dominanty. Druhá perspektiva (fenomény) se zabývá tematickými průsečíky, tedy tím, co z jednotlivých čtenářských životopisů vyplynulo — např. Babička, detektivka, film a kniha, odpadlictví, povinná četba, Švejk, tipaři, zákazy a další. Třetí úhel (životopisy) přináší devět životních čtenářských příběhů, které jsou něčím typické a zároveň něčím podnětné, to vše s malou interpretační nápovědou.

Česká poezie od 40. let do současnosti. Pokus o výklad české lyriky více než padesáti posledních let, a to způsobem, jenž sice přihlíží k základní faktografii daného období, ale v žádném případě se jí nehodlá obětovat. Každý fakt tu chce být zhodnocen výkladem jednotlivých epoch, osobností i básnických knížek. Autoři se snaží neztratit ze zřetele, že poezie není jenom faktem, ale též aktem, k němuž se nedá dostat zvnějšku (obecnými danostmi doby, ideovou směrnicí či psychologií autora), ale pouze přijetím účasti, tj. čtením a jeho reflexí. Kniha o novodobých osudech české poezie tak chce do jednoho spojit několikeré: tři donedávna roztržené součásti české literatury, hledisko literární historie a interpretace, básnické texty a jejich časové kontexty.

Reprezentativní výbor z básnické tvorby Víta Slívy (*1951), který zahrnuje jeho dnes už obtížně dostupné první sbírky. V oddíle Souvrať také přináší tvorbu dosud nepublikovanou. Knihu doprovázejí ilustrace Ludvíka Kundery a doslov Jiřího Trávníčka. Vít Slíva je autor příznivě přijímaný čtenáři i kritikou: „Vít Slíva je básníkem toho, co odchází. Číst ho znamená slyšet ozvěnu zmizelého, zachytit poslední stíny toho, o čem snad už ani nevíme, že bylo navždy ztraceno. (Štefan Švec) * „Za Slívovou knihou zůstává pocit tíhy bytí a závaznosti slova. Nic tu není říkáno jen tak, aby báseň byla a řeč nestála. Co však zůstává, je i pocit katarze. Katarze v původním výměru, jako ozdravné lázně slov, potní kúry bytí, zbavující tělo nemocných šťáv a tlaků.“ (Milan Exner) * „Je to poezie vážných věcí, daností, které podstatným způsobem určují autorův život na tomto světě a které nesou své tajemné významy, přesahující naši každodenní materialistickou logiku, jež nám velí spíše přežívat než skutečně žít.“ (Petr Hruška)

Kniha obsahuje básnické texty brilantního překladatele z let 1945-1972, které nebyly nikde publikovány. Jeho poezie je niterná, obnažuje kořeny lidské duše i lidského osudu a především se nesmiřitelně vyrovnává s dobou, v níž je člověku souzeno žít a trpět. Jde o silný čtenářský zážitek, který představuje ojedinělého autora.

S autory se vydáme napříč Madagaskarem, tištěno na křídovém papíře, doplněno ilustracemi a fotografiemi. Madagaskar láká v posledních letech stále více cestovatelů a dobrodruhů. Je to ostrov kouzelný a tajuplný, jehož příroda se po milióny let vyvíjela zcela izolovaně od ostatního světa. Vznikla tak unikátní flóra a fauna, jejíž značná část není dosud vědecky prozkoumána. Přestože člověk vstoupil na Madagaskar relativně nedávno, stačil za tu dobu napáchat nenapravitelné škody.

Publikace vychází ze statistického šetření, organizovaného Národní knihovnou ČR v únoru 2021. Přináší data týkající se našeho chování před pandemií covidu-19 a během ní — snaží se zjistit, které mediální aktivity narostly nejvíce, které naopak poklesly, jak se změnily naše čtenářské návyky, jak jsme vnímali u svých dětí to, že byly uzavřené školy. Autoři zasazují získaná data do širšího kontextu kultury a společenských změn, které pandemie přinesla. A zprostředkovávají i zkušenosti z jiných zemí. Vydáno ve spolupráci s Národní knihovnou České republiky.

Téma knihy je stanoveno jako otázka: je v moderní próze (zhruba po G. Flaubertovi) ještě možný příběh? A pokud je možný, tak za jakou cenu? Proč prozaik 20. století příběhu nevěří? Čím vším si ho musí zasloužit a co musí udělat, aby byl — jako vypravěč příběhu — pro svého čtenáře důvěryhodný? V první části se autor snaží nastínit hlavní problémy moderní prózy. Jsou jimi především rozchod fabulace a vyprávění a zbytnění racionality (vědění, vědomí, myšlení). Zatímco prozaik 19. století se mohl spolehnout na to, že „vyprávět“ a „vědět“ se nacházejí v souladu, pro prozaika 20. století je tento soulad ztracen: „vědět“ se postavilo proti „vyprávět“. Druhá část knihy se skládá z 55 konkrétních pozorování, jež jsou seskupena do pěti tematických okruhů. Konkrétní interpretace se týkají jednotlivých děl české a světové literatury, dílčích míst těchto děl, dvou tematicky příbuzných děl atd.: Smrti v Benátkách od Th. Manna, Rothova Pochodu Radeckého, Hnusu od J.-P. Sartra, Života a díla skladatele Foltýna od K. Čapka, Oka uragánu P. Whitea, próz I. B. Singera, Bykavova Lomu, Psí kůže V. Körnera ad.