Adolf Loos bol rakúsky architekt, ktorý zanechal nezmazateľnú stopu v európskej modernej architektúre. Vo svojich spisoch, najmä v eseji „Ornament a zločin“, odmietol estetické princípy viedenskej secesie a prispel k rozvoju teoretických základov modernizmu. Loosove eseje, často písané provokatívnym štýlom, skúmali vzťah medzi kultúrnym pokrokom a absenciou ornamentu, pričom zdôrazňoval, že zdobenie zbytočne predlžuje zastaranosť predmetov. Jeho architektonický štýl ovplyvnil minimalistický prístup modernej architektúry, hoci niektoré z jeho vlastných interiérov prekvapivo obsahovali bohato zdobené prvky, ktoré však boli „organicky“ integrované do dizajnu, na rozdiel od nadbytočnej dekorácie.
Adolf Loos, který na přelomu století svou kritikou současné kultury „literárně“ zboural zastaralé stavby historismu, by dnes asi dostal titul guru lifestylu. Jeho životní styl byl svobodný a přijímající podněty z celého. Pro tehdy jen malý okruh přátel a umělců byl hvězdným architektem.
Kniha uvádí Loosovy články a referáty otištěné ve vídeňských listech v letech 1900-1930 a byla do ní zařazena i známá studie Ornament je zločin. Soubor Loosových statí z období 1900-1930 obsahuje komentáře a hodnocení nejrůznějších témat týkajících se "životního stylu“ a architektury tehdejší doby. Adolf Loos je prorok. V době, jež holdovala tomu nejjalovějšímu elekticismu, hlásal vývoj, který se dnes realizuje. Jeho duch, exaktní, zářivý... jeho "common sense" se neúprosně staví proti nesprávným dekorativním tendencím let před první světovou válkou. WALTER GROPIUS On sám vytvořil v rozporu se svou dobou a ještě i s duchem dnešní věcnosti ne proto, aby dělal něco nového, spolu se svými žáky, maje před sebou materiál a nástroje a před očima plán, prostory plné kouzla lidskosti, v nichž lidé bloudící bezútěšně světem vyciťovali jako Boží zázrak Mozartovy harmonie, ale (a opět se o ně jako první zasazoval Loos) i ty Schönbergovy. OSKAR KOKOSCHKA
Der Österreicher Adolf Loos hat die moderne Architektur Europas maßgeblich beeinflusst – war jedoch Zeit seines Lebens aufgrund seiner kontroversen Ansichten und Theorien, wie der Trennung von Kunst und Architektur, höchst umstritten. »Ins Leere gesprochen« war die erste, von Loos selbst getroffene Auswahl seiner Wiener Zeitungsartikel, die von 1897 bis 1900 erschienen. Diese Neuausgabe stellt sie neben einige seiner berühmteren Texte wie »Ornament und Verbrechen«. Eingeleitet durch ein Vorwort des in Wien lehrenden Philosophen Christoph Paret, gibt sie einen einmaligen Einblick in den noch jungen Geist Loos’, der hier mit scharfer Zunge seine sozialkritischen Theorien vertritt. Als Verfechter einer Schlichtheit, die für viele Strömungen des 20. Jahrhunderts zum Vorbild wurde, war Loos nicht nur Kunst- sondern auch Kulturkritiker: Mit spitzer Feder sträubte er sich gegen das Festhalten an veralteten Normen und Traditionen in der Kunst, Mode und Architektur.
Adolf Loos (1870-1933) is recognized today as one of the great masters of modern architecture. He did not leave a unified oeuvre but articles scattered through journals and newspapers. This collection of forty-two articles complements the volume Ornament and Crime. Together the two volumes represent more or less the complete writings of Adolf Loos
Originally published as a catalogue to accompany an exhibition with the same name in 1987, this new edition re-examines the respective merits of two giants of Modern Architecture Adolf Loos and Le Corbusier. As well as featuring writings by the two architects, the book illustrates their respective evolution, with detailed reference to their domestic projects, ranging from the Strasser House (1919) to the Last House (1932), and from the Maison Domino (1915) to Villa Savoye (1932). Features major contributions form Beatriz Colomina, Jan de Heer and Max Risselada, among others.
This text covers the full range of architect Adolf Loos's work in both new and archival photography. The projects captured include the Karntner (American) Bar, the Steiner House, the Scheu House, the Moller and Muller houses, and the Goldman and Salatsch Building.
Der Achitekt und Journalist Adolf Loos hatte zu allem eine Meinung und wusste auf jede Frage eine Antwort – vor allem, wenn es ums Bauen, Wohnen und den guten Geschmack ging. Loos, der zahlreiche Wohnungen plante und einrichtete, setzte stets auf klassische und praktische Möbel und verpönte ständig wechselnde Modetrends und die Vergeudung edlen Materials. Er forderte Stilmix statt Garniturdenken und Geschmacksfreiheit statt Einheitsbrei. Genauso wie guter Geschmack zeitlos ist, sind Loos’ amüsante Texte zum Thema zeitgemäß wie eh und je.
