S. D. Ch. Poradie kníh

Podnázev: Splacení celospolečenského dluhu cestou dramatické tvorby. Soubor Havlováclavská trilogie zahrnuje texty z let 2019–2020, které se pro autora typickým způsobem vypořádávají s mýtotvorným prostředím vzniklým kolem osoby prvního polistopadového prezidenta. Každý z textů (včetně závěrečného spiritistického apendixu) nasvěcuje tento prostor a dění v něm z odlišného hlediska – Camping přináší alternativní verzi jedné epizody bezprostředně polistopadového vývoje spojenou se zneklidňujícím průhledem do budoucnosti; Sen Valpuržiny noci je surreálně-funebrální fraškou přinášející svědectví o současnosti, kterou poměřuje s dávnými představami; Strážce památníku je příběhem o výpravě za ztracenými demokratickými hodnotami a jejich ztvárnění v nepochybnému symbolickém monumentu. Jednotícím prvkem všech her je konfrontace ideálu a skutečnosti, jež je nesena humorem ve funkci kritického nástroje. Závěrečný bonus pak představuje krátká dramatická hříčku zabývající se okolnostmi petice Pár slov namířené proti filmu Havel režiséra Slávka Horáka.

Filmařskou trilogii tvoří dramatické texty FA(R)MU, FAMUSTEIN a NAPROTI FAMU. Jak prozrazují už názvy, jejich společným tématem je Filmová akademie múzických umění, instituce vzdělávající budoucí tvůrce nejvlivnějšího uměleckého i zábavního žánru, instituce, v níž se „v malém“nejvýrazněji obrážejí společenské rozpory a topografie mocenského boje. U všech tří her se setkáváme s autorovým silným a živým stylem, nesmlouvavým kriticismem a nelítostným humorem. Texty nejsou dnes tak módní rešerší či intelektuální analýzou, jde o svébytné dramatické celky, které se obejdou bez uvedení do kontextu. Reálné postavy filmařského světa a kulturního života se tak nestávají svými vlastními karikaturami, ale naopak univerzálními typy, takovými, jakými je stvořil tuzemský společenský proces posledních čtyř desetiletí.

Po deseti letech čtvrtý z řady souborů fotografických komiksů a postmoderních koláží, jejichž autoři se pokoušejí o avantgardní reflexi současného světa. 184 stran přináší i tentokrát na ostří nůžek vyhraněný souboj kolážového komiksu a komiksové koláže, vědomí a nevědomí, postmoderních východisek a téže bezvýchodnosti, konkrétní umanutosti a automatismu, fenoménu a fantómu, spiritualismu a blasfémie, pořádnou dávku nadsurrealismu i podsurrealismu a smrtelně lhostejné angažovanosti. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Metafyzická trilogie je souborem tří divadelních her S. d. Ch., napsaných v letech 2017–2018, které spojuje přítomnost metafyzické roviny, umožňující pojímat realitu se zvláštním odstupem a nadhledem a zároveň s ní pracovat bez ohledu na možné a pravděpodobné. Publikace je pokračováním dlouhodobého procesu vydávání autorových dramatických textů, které začalo nakladatelství Divus (Lidská trilogie, Česká trilogie, Umělecká trilogie, Misantropium, 2084) a v němž pokračuje nakladatelství Rubato (Brněnská trilogie, Dokonalost, Sekundární trilogie).

Druhý soubor škodolibých a satirických poznámek přivádí na scénu opět svéráznou postavu ministra Tutanchamona, který neomylně a s jistotou řídí českou kulturu.Věčně budoucí ministr kultury Tutanchamon, řečený Tutáč, ten, který prosadil 75 % státního rozpočtu pro svůj rezort, tato lhostejná triumfující šelma inspirovaná hegemonií egyptských faraonů a pojímající svůj úřad jako (nad)vládu nevyzpytatelného absolutistického sarkastika, tento původce nesmrtelné Knihy Tutáč, pokračuje s podporou sekretáře Slávka Jandáka v díle totální kulturní obnovy další etapou. Její průběh zaznamenává a glosuje v zápisech, jejichž přepis předkládáme jeho milovníkům přesně s tou pokorou a důvěrou, za jakých vznikaly.

V labyrintu města, kde vertikálu historie zastínily zřetězené záblesky kultury povrchu, kde kamenná paměť skončila hluboko pod hladinou turistických atrakcí, povstává pozorovatel. Jeho úkol patří k nejtěžším: nebýt účasten a vypovídat o rychlé proměně světa. Je si naprosto jistý, a proto nastupuje vytyčenou trajektorii s vědomím, že míra odstupu je v přímé úměře ke schopnostem přesně analyzovat situaci. Pozorovaná, progresivně selhávající skutečnost nemůže jeho instinktu vzdorovat, z jejích prohlubní vyvstávají otrávené plyny nedávno ukončených dějin, a jako by toho nebylo málo, v zahušťující se atmosféře degradovaného světa se láme o hrany paralelních realit. Cesta labyrintem nebyla nikdy poklidným rozjímáním a nezřídka končila ve zmatečných odbočkách, vyděšený chodec se v posledku propadal do pochybností nad sebou samým. S tím je ovšem konec, metoda přesného úsudku žádnou z těchto romantických představ nedovolí rozvinout, stejně tak překáží snahám vypiplat iluminaci vlastního zániku, vynucuje si nanejvýš krátké záchvaty sebezpytu. I ty ale ustupují před komplikovanými obrazy světa, jejichž formulací je pozorovatel posedlý. Chvílemi je možné jeho cestu snášet jen za cenu přísného sebezapření – nikomu z nás totiž nemá být dáno zažít časy, ve kterých mohla být knížata dobrými duchy proměňujícími společnost lidí výhradně jen podle pravidel vespolné kultivace.

Než se z S.d.Ch. stal Tutáč, věčně budoucí ministr kultury, s jehož zápisky bylo lze se seznámit v jeho Knize Tutáč, byl nejprve Dýchajícím idiotem, zpravodajem české kulturně-politické války, jež zuřila v letech 2014 až 2018. Svědectví o útocích na zbytky lidskosti a kultury, převlečené za boj o všemožná práva a vymoženosti moderní doby, nalezne čtenář v zde přítomném souboru jeho statí. V mnohém mu jistě připomenou humoresky Jaroslava Haška nebo rozhořčené šlehy Ladislava Klímy – moc se toho v české politice a kultuře od jejich dob nezměnilo. Přestože si Idiot ve svých statích prožil i klidnější mírová období, ve kterých mu bylo dopřáno kontemplovat, raději roku 2018 dodýchal, aby se na periferii světa, oddělené od mediálních půtek, mohl znovu svobodně umělecky nadechnout.

Kniha Tutáč ještě nevyšla, a už měla za sebou svoje osudy. Osudy přepisování do minulého času a osudy odmítání. Ty první psaly osobnosti kulturního života, které ministr ve svém zápisníku zmiňuje a jež mezi jeho napsáním a vydáním zemřely. Odteď však všichni, co umřou, zůstanou už pořád naživu. Ty druhé psaly kundy. Kniha Tutáč je prý laciná. Jistě, vždyť i přes svůj utopický (či dystopický?) charakter musí pro vytvoření rezonančního rámce zrcadlit aktuální kolotočářský celek české kultury. Nechápu, že to někdo nechápe.

Brno generuje svůj vtip o Brně samo. To se ví. Nikdo mi ale neřekl, co tento generátor pohání. Přišel jsem na to až při psaní Paridova soudu v Brně, do kterého jsem chtěl k ukojení své pomstychtivosti navršit veškerou trapnost, až se propadne sama do sebe. Samovolně se tak utvoří struktura hry včetně její pointy a já budu mít pokoj, říkal jsem si, jenže ona se mi nevršila. Každá předchozí trapnost byla sice okamžitě vystřídána novou trapností, ale nezůstávala, mizela, byla spálena. Pocítil jsem marnost, ale pak mě napadlo, že nebýt téhle zvláštní schopnosti, propadlo by se Brno pod tíhou trapnosti už dávno do tváře Moravy. Ano, už vám to došlo, tím tajemným pohonem brněnského generátoru vtipu o sobě je trapnost. Je to zázrak, který nás nepřestane k druhému městu přitahovat. Řeknete Devětsil, počůráte se smíchy, ale město dál tepe svou všední každodenností. Nebesa ani země se neotevřou. S. d. Ch., Letná, 21. 2. 2017 Kniha představuje závěrečný díl tzv. Brněnského triptychu.

Post-brexitová dramatická konspirace u okna jako konec pocitu zneužití tvůrčího pobytu ve čtyřech dějstvích s přízrakem konečného osudu Starého kontinentu.