Sbírka povídek od jihomoravského faráře Josefa Hofera, jenž nám formou méně rozsáhlých povídek přibližuje místy až biblický lid z moravských Kopanic. Soubor povídek, vydaný poprvé roku 1923, obsahuje krátké příběhy z nehostinné hornaté krajiny, v nichž kněz Josef Hofer, který zde dlouhodobě působil, vyslovuje úctu a porozumění houževnatému kopanickému lidu a jeho těžkým životním osudům. V povídkách důsledně zaznamenává i místní nářečí, které čtenářům osvětluje přiložený slovníček. Knihu doplňuje i stručný životopis autora a původní ilustrace akademického malíře Františka Hoplíčka.
Tato kniha je poctou příběhu zanikajícího fenoménu výjimečných kopaničářských žen a také muži, který byl část svého života katolickým farářem. V textech o žítkovských bohyních, které byly publikovány v posledních letech a v nichž mezi nacisty, estébáky a opilci pobíhají v transu lesbické ženy, se z něj stala takřka smyšlená postava. Ve skutečnosti jsou spisy Josefa Hofera, vydané roku 1913, v nichž popisuje „velezajímavé skutečné případy, jak vychytralé venkovanky bohyňují čili čarují“ nesmírně cenným svědectvím. Bez jeho postřehů, tvořících historickou bázi této knihy, by bezpochyby nevznikly ani publikace dnešních autorů, které ke kraji přilákaly zaslouženou pozornost.
Moravské Kopanice tvoří několik malebných údolí a dramaticky se tvářících kopců. Jak ukazuje příklad bohyň - šeptuch, přijmout odpovědnost a být vědmou, lidovým léčitelem a venkovským šamanem, znamená vložit na svá bedra celoživotní úděl a obětovat se pro druhé. Proto dnes žítkovské bohyně, nositelky lidové magie, přebývající v mystického prostoru moravského pohraničí, nemají následovnice. Tato publikace, která přibližuje žítkovský mýtus ve všech jeho aspektech, vysvětluje proč.
Druhý díl knihy, v níž bývalý římsko-katolický kněz na mnoha příkladech rozvádí své výhrady vůči Římsko-katolické církvi. Jde o zásadní přehodnocení autorových původních postojů z dob, kdy sepsal apologetické knihy "Prospěje neb uškodí, odstraníme-li náboženství vůbec a náboženství katolické zvláště?" (1906) nebo "Volná myšlenka, čili, Je-li člověk zvířetem" (1909), v nichž polemizuje se svou interpretací postojů T. G. Masaryka a dalších.
Bývalý římsko-katolický farář vypráví, co všechno zažil během svého působení v prvorepublikové církvi a svými vzpomínkami ji nemile svléká do oněch pověstných nedbalek.
Josef Hofer, geb. am 17. März 1945, zählt heute zu den anerkanntesten lebenden Art Brut-Künstlern. Seine Liebe zum Zeichnen zeigte sich schon in seiner Kindheit, die er – von der Umwelt isoliert – am elterlichen Bauernhof im oberösterreichischen Mühlviertel verbrachte. Seit 1992 wohnt und arbeitet er in der Lebenshilfe Oberösterreich in Ried im Innkreis. Dort besucht er seit 1997 die von der Kunsthistorikerin Elisabeth Telsnig betreute Malgruppe. Sie erkannte sein großes Talent. Josef Hofer wurde 2003 Mitglied der Collection de l’Art Brut in Lausanne. Seine Werke befinden sich heute weltweit in wichtigen Museen und Sammlungen.
