Mario Benedetti Knihy

Prozaik, novinár, kritik, básnik a esejista Mario Benedetti sa radí medzi najvýznamnejších predstaviteľov súčasnej latinskoamerickej literárnej tvorby. Jeho diela sú zväčša analýzou uruguajskej strednej vrsty, ktorá svojím konformizmom sleduje najmä osobné pohodlie v "individuálnom mikrosvete". Hrdinom Benedettiho krátkych próz je drobný, nenápadný človiečik, na ktorého osudoch autor vniká do zákulisia politického a sociálneho života a odhaľuje skutočnosť skrývajúcuc sa za pozlátkou demokracie. Benedetti pristupuje k svojim hrdinom s chápavým, ale kritickým humorom, iróniou, sarkazmom a hlbokým zmyslom pre poéziu všedného dňa. Na malých epizódkach medzi nadriadenými a podriadenými, mužom a ženou, rodičmi a deťmi odhaľuje duševný a emotívny svet jednotlivca, hlboko poznačený byrokratickou mašinériou. Z Benedettiho drobného človiečika sa však vo vyhrotených situáciách neraz stáva hrdina nachádzajúci zmysel života v boji za ideály humanizmu.

V tejto knihe spisovateľ spod nánosu všednosti a každodennosti odhaľuje skrytú ľudskú drámu: odcudzenie, zápas svedomia, právo na osobné šťastie, klíčiace z trosiek minulosti...

V tomto románe sa autor cez ľudské vnútro dostáva k zobrazeniu najširších spoločenských súvislostí, cez intímne príbehy k objektívnemu obrazu dnešnej latinskoamerickej skutočnosti.

Novela en envase autobiografico y contenido ficcional, Andamios es una de esas Obras excepcionales en la literatura en la que la mirada se acerca con tanto humor y amor a los seres humanos que acierta en conventirse en reflejo de cualquiera de nosotros. De regreso en su pais, Javier Montes va encontrando, uno a uno, a sus amigos y companeros de antes. Alli estan el politico, el soplon, el revolucionario y el esceptico, pero digno y fiel.

Existen sorpresas que pueden cambiar nuestro destino. Existe la sorpresa mayor, para la cual nadie está preparado (aunque se la anuncien): la muerte. En los cuentos que integran este volumen, Mario Benedetti narra el descubrimiento de que vida y muerte son dos caras de un mismo acontecimiento: placer y dolor, inquietud y calma, tiempo de ida y tiempo de regreso, presencia permanente donde se desarrolla el secreto del drama humano.

Poslední sbírka krátkých povídek uruguayského autora. Vyrozumíme brzy, že hranicí mezi budoucností a minulostí je tu smrt, ač pohledy do budoucna to nejsou černé, ale ani úplně smířené a jen nenápadně rekapitulující. Kdo si ostatně může dovolit o smrti mluvit? Je k tomu věk kvalifikací? Smrt tu má podstatné slovo, ale přece spíše než budoucnost…

Románová próza ve formě deníku, jehož pisatelem je stárnoucí úředník, vdovec a otec tří dětí. Záznamy vyprávějí o jeho vnitřním životě během posledního roku, každodenních starostech, o vztahu mezi ním a dětmi, ale především o jeho veliké, pozdní a tragické lásce.

Soubor povídek Montevidejci (Montevideanos) poprvé vyšel v roce 1959 a byl první literární prací autora, jež obdržela jednohlasné uznání kritiky i čtenářského publika. Na jevišti hlavního města Uruguaye rozvíjí Benedetti svá oblíbená témata (zejména rodinné a milenecké vztahy) a činí tak s jemným humorem a velkým porozuměním. Živé, emočně důvěryhodné postavy zde zakoušejí univerzální lidské pocity jako je radost, samota, bolest či nenávist. Třebaže jsou Montevidejci v jádru uruguayské, montevidejské příběhy, svou lidskostí a intimností rezonují u čtenářů na celém světě a navzdory době, která uběhla od jejich napsání, zůstávají stále svěží. Po románech Jaro s rozbitou tváří a Lešení se jedná o třetí Benedettiho dílo z dílny nakladatelství Runa.

Hlavní postava – Ramón Budiño, majitel cestovní kanceláře, člověk průměrný, rozporuplný a zbabělý – je ztělesněním nové uruguayské generace, která si počátkem 60. let XX. století začínala uvědomovat, že celospolečenské problémy se přesouvají na její bedra. Rodinné drama odráží společenské problémy té doby.

Přímé a bolestné svědectví odhalující drama rozervaného člověka zmítajícího se v rozštěpené společnosti zlomené útlakem a vládní zlovůlí, most klenoucí se mezi dvěma prostory – Uruguayí totalitní a Uruguayí exilovou. Skrze všudypřítomnou něhu, lásku, vášeň a lidskost se nám proslulý uruguayský spisovatel snaží předat skromné poselství naděje: po zdánlivě nekonečné zimě se nakonec ohlásí jaro, i když trochu pochroumané.