Jak Michael Barnett v této knize praví, cesta, kterou každý učitel ukazuje svým žákům, je přirozeně jeho vlastní cestou. Jednota tedy pojednává o autorovi. Dočítáme se zde o jeho velké slabosti pro zen, o jeho vděku k jeho učiteli Rajneeshovi a jeho zaujetí pro zkoumání lidského potenciálu v oblasti vědy, zdraví a spirituality. Setkáváme se s člověkem oddaným svému učení, člověkem, který toho hodně prožil a nezapomíná si užívat života, i když se nezmiňuje o svých mnohých zálibách: o rodině, komunitě, fotbalovém klubu, tenisu a knihách. Především se zde setkáváme s mužem, pro kterého není život ničím konečným. Po tom, co dosáhl osvícení a z této pozice působil jako učitel, zavedla ho jeho cesta ještě dál – k ne-osvícení, kterého je tato kniha oslavou.
