Sheila Fitzpatrick Knihy

ZSSR – krajina, ktorá sa zrodila z náhody a tak aj zanikla. V roku 1917 sa boľševickí revolucionári dostali k moci vo vojnou zničenej Ruskej ríši spôsobom, ktorý sa vymykal všetkýmpredpovediam– vrátane ich vlastných. Ani nie o storočie neskôr, v roku 1991, sa Sovietsky zväz rozpadol rovnako náhodne, ako vznikol. Celé desaťročia medzi tým boli ľudia svedkami drámy epického rozsahu – chaosu a nádejí revolúcie, hladomorov a čistiek, ťažko vybojovaného víťazstva v najničivejšej vojne v dejinách a celosvetového geopolitického konfliktu –, to všetko previazané so snom o vybudovaní lepšej spoločnosti. Táto kniha je zaujímavým a objektívnym výkladom týchto komplexných dejín – od Lenina a vzniku Sovietskeho zväzu cez Stalina a vzostupu ZSSR medzi svetové veľmoci až po Gorbačova, následný kolaps režimu a jeho „posmrtný život“ v dnešnom Rusku, ktoré autorka napriek stručnosti podáva so živými podrobnosťami, pútavo a s dôvtipom. Skúma tiež nástup oligarchov, obrodu pravoslávnej cirkvi, fascinujúcu postavu Vladimíra Putina a uvažuje nad budúcnosťou komunizmu – kto ešte stále obdivuje Marxa a Lenina? A aké ponaučenia si zo sovietskeho zlyhania vzala iná superveľmoc – Čína?

V esejích, které psali společně specialisté na sovětskou a německou historii, se autoři pokoušejí znovu promyslet a přepracovat podstatu obou systémů - stalinismu a nacismu. Spolu s tím usilují o vytvoření nové metodologie pro studium obou režimů, která by překonala dnes již zastaralé přístupy z minulého století, týkající se teorie totalitarismu, ideologie či osobnosti. Komparativní způsob práce nabízí prostředky k zjištění historicity obou těchto režimů, vymykajících se dosavadní zkušenosti, a problematického odkazu, který po sobě zanechaly. Po skončení studené války a zániku SSSR již evropští badatelé nejsou dále omezováni politickými hledisky, která postihovala výzkum a podmiňovala interpretaci. Navíc se otevřel přístup k řadě nedostupných archivů. Je vhodný čas pro vytvoření nového pohledu na obě podivuhodné diktatury 20. století a novému promyšlení interpretací totalitních režimů, včetně spojitého vývoje socialismu a nacionalismu v evropském, resp. globálním kontextu.

Kniha, na níž autorka pracovala přes dvacet let, je zásadním příspěvkem do diskuse o stalinistickém Rusku, který nabourává totalitní paradigma. Svým důrazem na interakce mezi režimem a různými společenskými složkami kniha představuje obrat v sovětské historiografii. Nesoustředí se na Stalina a jeho brutalitu, ale na klíčové společenské koncepce a témata. Fitzpatricková tvrdí, že životní podmínky ve stalinistickém Sovětském svazu vytvořily nový typ občana, kterého nazývá Homo sovieticus a prostřednictvím jeho příběhů pak podrobně vykresluje atmosféru každodenního městského života a upozorňuje, že stalinský režim neznamenal pouze násilí, ale šlo o režim s vlastní politickou kulturou, který obrovskému segmentu společnosti přinesl nové možnosti a sociální mobilitu.

Nejnovější kniha Sheily Fitzpatrickové je pozoruhodnou sondou do nejvyšších pater sovětské politiky 20. až počátku 50. let 20. století. Na rozdíl od většiny prací, které se soustředí na osobu sovětského diktátora J. V. Stalina, se Fitzpatricková zaměřila na jeho nejbližší spolupracovníky. Prostřednictvím dobové korespondence, úředních materiálů i četných vzpomínek a pamětí ukazuje, že za Stalinem stála skupina věrných, kteří tvořili nebývale efektivní tým až do Stalinovy smrti v roce 1953. Do Stalinova týmu v průběhu třiceti let patřili například Molotov, Malenkov, Kaganovič, Vorošilov, Berija, Andrejev či Chruščov. V důsledku politického teroru, jenž se nevyhýbal ani členům týmu a jejich rodinám, se jeho složení mnohokrát změnilo. Někdy tým sloužil k přenášení zodpovědnosti ze Stalina na kolektiv, jindy si na svých spolupracovnících sovětský despota testoval své nápady. Mnohokrát však došlo i k tomu, že pro nevoli členů týmu Stalin svá rozhodnutí zrušil. V týmu podle Fitzpatrickové panovala určitá hierarchie, jež odrážela proměnlivou politickou moc konkrétních osob. Autorka analyzuje fungování týmu a konstruuje zcela nový obraz Stalina v jeho pracovním i rodinném prostředí.

Review from previous edition A lucid and indeed instantly classic explanation of the revolutionary spirit in its pre-1917 and Lenin-then-Stalin dominated stages Tribune

Chronicles the Soviet Age - its rise, reign, and unexpected fall, as well as its afterlife in today's Russia

Focusing on Soviet education policy from 1921 to 1934, this sequel delves into the evolution of educational practices and ideologies during a transformative period in Soviet history. It builds upon the insights of the author's earlier work, "Commissariat of Enlightenment," providing a detailed analysis of how education was shaped by political and social changes. The book highlights the challenges and innovations in the educational system, reflecting broader themes of state control and ideological influence in the pursuit of enlightenment.

The essays explore a fresh perspective on Stalinism and Nazism, challenging traditional narratives and methodologies. By reexamining their histories, the authors aim to uncover deeper insights into these regimes, offering a critical analysis that reshapes our understanding of their impact and legacy.

Stalinism is a provocative addition to the current debates related to the history of the Stalinist period of the Soviet Union. Sheila Fitzpatrick has collected together the newest and the most exciting work by young Russian, American and European scholars, as well as some of the seminal articles that have influenced them, in an attempt to reassess this contentious subject in the light of new data and new theoretical approaches.The articles are contextualized by a thorough introduction to the totalitarian/revisionist arguments and post-revisionist developments. Eschewing an exclusively high-political focus, the book draws together work on class, identity, consumption culture, and agency. Stalinist terror and nationalities policy are reappraised in the light of new archival findings. Stalinism offers a nuanced navigation of an emotive and misrepresented chapter of the Russian past.

Focusing on Lunacharsky's commissariat, this study explores its pivotal role in shaping education and the arts during Bolshevik Russia. It delves into the policies and cultural initiatives implemented under his leadership, highlighting the intersection of ideology and artistic expression in a transformative period. Through detailed analysis, the book reveals how this institution influenced the development of Soviet culture and education, offering insights into the complexities of governance and creativity in a revolutionary context.