Pavel Janoušek Poradie kníh (chronologicky)

Komplexní lexikografická publikace soustřeďuje základní informace o klíčových dramatických dílech (textech i jejich inscenacích), která podstatným způsobem zasáhla do literárního a divadelního vývoje a která spoluutvářejí obraz české literární a divadelní kultury. Jde o slovník takzvané dílocentrické povahy, jehož úkolem je zaplnit podstatnou mezeru v českém výzkumu v dané oblasti, a přinést tak odborné veřejnosti publikaci, která formou cca 100 slovníkových hesel podává ucelenou zprávu o vývojových proměnách českých divadelních her první poloviny 20. století.

Antologie představí veřejnosti dvanáct pozoruhodných divadelních a pět rozhlasových her, které vznikly anebo byly uvedeny v období protektorátu a z nichž zhruba polovina není čtenářsky dostupná, či dokonce nikdy nebyla publikována. Cílem svazku je vytvořit představu o dobové původní dramatické tvorbě, což bude v knize podpořeno také úvodními odbornými studiemi o dramatické produkci a o divadelním a rozhlasovém prostředí za okupace.

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

Titul knihy Pavla Janouška poněkud klame: představuje ji jako soubor jednotlivých studií a ponechává stranou, že tyto rozmanité pohledy na literární (a divadelní) vědu, jakož i na samu uměleckou tvorbu a na formy její reflexe a prezentace spojuje snaha pochopit „pravidla hry“. Autor navazuje na svou starší publikaci Černá kočka aneb Subjekt znalce v myšlení o literatuře a jeho komunikační strategie (Academia 2012) a prostřednictvím dílčích analýz konkrétních témat, děl a procesů usiluje pojmenovat základní trendy, metodologie, ale také mytologie, módy a subjektivní motivace, které utvářely a utvářejí jednotlivé podoby literárního i literárněvědného života. Společným jmenovatelem jednotlivých sond je tak Janouškova neustálá potřeba prověřovat zdánlivé samozřejmosti, jež utvářejí proměnlivé způsoby dobového myšlení. Sbližuje je však i skeptická reflexe aktuálního směřování zkoumaného oboru k jednorázovým konceptům, což autor vnímá jako přístup, jenž sice reflektuje stávající metodologickou pluralitu a postmoderní hodnotový relativismus, současně ale mnohdy také otevírá prostor pro prázdná gesta, skrývající se za momentálně atraktivním designem.

Kniha obsahuje příspěvky z 36. ročníku plzeňského sympozia, v jehož rámci pokračovala debata o civilizačních kolapsech a regeneračních procesech. Více než tři desítky vědců zde z různých perspektiv nahlížejí na události, jež v 19. století vyvolávaly vzrušení a neklid v obyvatelstvu českých zemí – od povodní a požárů přes dopravní neštěstí až po státní bankrot. Autoři v jednotlivých kapitolách pozorují, jak na takové události reagovali spisovatelé, jak je zobrazovali výtvarní umělci, a také uvažují o strategiích zvládání následků katastrofického dění, které se uplatňují nezřídka i v dnešním světě (například životní pojištění nebo předpisy požární ochrany).

Tato monografie se soustředí na vykreslení literárních snah Vl. Macury od juvenilní básnické tvorby v časech ostravského mládí přes léta studentská až po dobu, kdy se stal uznávaným sémiotikem a spisovatelem. Analyzuje jeho odborné publikace, které zásadně proměnily naše vnímání českého národního obrození i kulturu socialistickou, a věnuje se také vývojovým proměnám jeho díla prozaického. Cílem je zachytit celoživotní jednotu postoje a tvorby, propojování seriózní literární a vědecké práce se smyslem pro hru a mystifikaci chápanou jako akt kreativní semiózy.

Cílem knižní studie je postihnout pravidla platící v agonálním prostoru, do něhož literární znalci svými promluvami a texty jako subjekty vstupují a v jehož rámci jsou vzájemně poměřováni, posuzováni a hodnoceni. Autor přitom vychází z předpokladu, že myšlení o literatuře spoluformuje nadosobní paměť určitého kolektiva (tradičně národa, ale stále více i samotné vědecké komunity) a současně je také prostorem pro individuální tvořivost znalců. Literární historiky, teoretiky, kritiky či učitele interpretuje jako aktivní účastníky řečových her, kteří musí své názory a koncepty formulovat a prosazovat v kooperaci a konkurenci s ostatními, což je také nutí volit jisté role a strategie. A protože si je vědom také toho, že pravidla hry jsou v čase proměnná, zachycuje rovněž posuny v myšlení o literatuře od pozitivistického důrazu na fakta přes víru, že klíčem k poznání je volba správné metody, tedy obecně aplikovatelného postupu, až po současnou konceptuální literární vědu, která hodnotově preferuje jednorázové demonstrace novosti, kreativity a neopakovatelné jedinečnosti.

říručka vykresluje proměny české literatury v druhé polovině 20. století, v desetiletích, kdy její osudy výrazně spoluurčovaly komunistická utopie, pragmatická snaha režimu mocensky ovládnout všechny roviny veřejného a soukromého bytí, ale i rozmanité způsoby občanské a umělecké rezistence vůči tomuto ideologickému a mocenskému nátlaku. Přehledným způsobem prezentuje základní informace o dobovém literárním životě a o proměnách literární tvorby ve třech základních druzích (v poezii, próze a dramatu) a ve třech komunikačních okruzích, vynucených kulturní politickou státu, tedy o umělecké literatuře vydávané v oficiálních nakladatelstvích, v samizdatu a exilu. Textově příručka vychází z předchozího – čtyřsvazkového – kompendia autorského týmu. Na rozdíl od něho však není věnována odborníkům, ale svým rozsahem a výběrem základních údajů má aspiraci oslovit studenty i širší veřejnost zajímající se o problematiku české literatury daného období.

Sborník autorových literárních kritik české prózy přelomu 20. a 21. století, původně publikovaných na stránkách Tvaru a dalších časopisů do konce roku 2008. Některé z nich mnohdy vycházely pod pseudonymem. Autorovy kritiky české prózy, abecedně uspořádané v přítomném sborníku, představují svébytné a originální texty charakterizované snahou o systematické začlenění ve smyslu dobového a literárního kontextu uplynulých dvaceti let. Většina recenzovaných autorů je zde představena dvěma díly, přičemž jedna z recenzí je podepsána pseudonymem, druhé autentickým jménem Pavla Janouška. Oba přístupy pozoruhodně akcentují vzájemné polarity. Pod pseudonymem (Alois Burda) publikoval Pavel Janoušek knihu recenzí Poslední súd aneb Můj život v kritice (2001). Jinak se autorsky podílel na řadě dalších, samostatných i společných, literárních kompendií. Rovněž se významně zapsal do dějin divadelní kritiky.

Rozsáhlá monografie je věnována této jedné z nejzajímavějších a nejinspirativnějších individualit české kultury. Pavel Janoušek přitom Ivana Vyskočila nevnímá pouze tak, jak je dnes zvykem, tedy jako mimořádného divadelníka a pedagoga, ale také jako výrazného spisovatele, jehož povídky a texty měly od šedesátých let podstatný vliv na podobu české literatury a spoluformovaly proud poetiky absurdity a literárních experimentů.

Čtvrtý díl rozsáhlého čtyřdílného kompendia, jež podává ucelený výklad o vývoji české literatury v období od konce druhé světové války do pádu komunistického režimu v roce 1989, se zabývá obdobím tzv. normalizace.

1958–1969. Třetí díl rozsáhlého čtyřdílného kompendia, jež podává ucelený výklad o vývoji české literatury v období od konce druhé světové války do pádu komunistického režimu v roce 1989, je věnován období šedesátých let, kdy došlo k částečnému politickému uvolnění a česká literatura, stejně jako další oblasti kultury, procházela obdobím rozkvětu. Na publikaci, která je projektem Ústavu pro českou literaturu AV ČR, se autorsky podílí řada literárních vědců z nejrůznějších institucí, vedle pražského a brněnského pracoviště Ústavu pro českou literaturu AV ČR především filozofických a pedagogických fakult českých a moravských univerzit. Autoři zasazují literární vývoj do širších společenských, politických a kulturních souvislostí a věnují se všem oblastem literatury, tedy vedle krásné prózy, poezie a dramatu také např. literatuře pro děti a mládež, literatuře faktu, populární beletrii (tzv. lidové četbě), literatuře v rozhlasu a televizi atd.

1945–1948. Svazek obsahuje první díl rozsáhlého čtyřdílného kompendia, jež podává ucelený výklad o vývoji české literatury v období od konce druhé světové války do pádu komunistického režimu v roce 1989. Na publikaci, která je projektem Ústavu pro českou literaturu AV ČR, se autorsky podílí více než padesát literárních vědců z nejrůznějších institucí, vedle pražského a brněnského pracoviště Ústavu pro českou literaturu AV ČR především filozofických a pedagogických fakult českých a moravských univerzit. Autoři zasazují literární vývoj do širších společenských, politických a kulturních souvislostí a věnují se všem oblastem literatury, tedy vedle krásné prózy, poezie a dramatu také např. literatuře pro děti a mládež, literatuře faktu, populární beletrii (tzv. lidové četbě), literatuře v rozhlasu a televizi, organizaci nakladatelského podnikání atd.

1948–1958. Druhý svazek rozsáhlého čtyřdílného kompendia, jež podává ucelený výklad o vývoji české literatury v období od konce druhé světové války do pádu komunistického režimu v roce 1989. Na publikaci, která je projektem Ústavu pro českou literaturu AV ČR, se autorsky podílí více než padesát literárních vědců z nejrůznějších institucí, vedle pražského a brněnského pracoviště Ústavu pro českou literaturu AV ČR především filozofických a pedagogických fakult českých a moravských univerzit. Autoři zasazují literární vývoj do širších společenských, politických a kulturních souvislostí a věnují se všem oblastem literatury, tedy vedle krásné prózy, poezie a dramatu také např. literatuře pro děti a mládež, literatuře faktu, populární beletrii (tzv. lidové četbě), literatuře v rozhlasu a televizi, organizaci nakladatelského podnikání atd.

Příspěvky z jednodenního odborného kolokvia. Z obsahu: Kánon, kanoničnost a kanonizace jako literárněhistorické konstrukty. O novém literárněhistorickém paradigmatu, dějinách, kánonu a literárních vědcích. Restylizace kánonu. Několik poznámek na obranu kánonu a kontinuity v literární historii. Povaha a způsob existence kánonu národní literatury (na příkladu českého 19. století).

V rámci edice Zmizelé Čechy shromáždil autor obrazovou dokumentaci zaniklých památek a jiných nemovitostí města Dvůr Králové. Zvrásněná krajina podhůří Krkonoš, krásná svou přírodou, bohatá svou minulostí a přitažlivá svou současností, to je Královédvorsko. V jeho středu, obklopeném lesy a protkaném stuhou Labe, které tu opouští své rodné hory, aby dalo sílu pohádkově krásnému přehradnímu dílu „Les Království“, nacházíme věnné město českých královen – Dvůr Králové nad Labem. To je střeženo od západu památným vrchem Zvičinou, která byla letitým strážcem a předělem mezi českým a německým živlem. Město, které je známé nálezem národ vzněcujícího Hankova „Rukopisu“, svými sochaři zvučných jmen Antonína Wagnera a Otto Gutfreunda a rozeznělé melodiemi hudebního skladatele R. A. Dvorského. Pravým skvostem jsou barokní díla Matyáše Bernarda Brauna v nedalekém Sporckově Kuksu a Betlémě i historické stavby vlastního města. Minulost patřila textilu, současnost patří zoologické zahradě a jedinečnému africkému „Safari“, jehož tvůrcem byl Ing. Josef Vágner, CSc. Královédvorsko ukazuje svoji vlídnou tvář tisícům návštěvníků a uvítá rádo také Vás. Kronika města

Pavel Janoušek patří bezesporu mezi nejvýraznější osobnosti naší literární scény. V letech 1987–1999 publikoval zejména na stránkách časopisu Tvar mnoho studií, literárních kritik a esejů, které významným způsobem ovlivnily způsob nahlížení na současnou českou literaturu. Knihu Janouškových textů Time-out tvoří jak obecné úvahy nad postavením a funkcí literatury v soudobé společnosti, tak i zamyšlení nad literální kritikou jako takovou. I přes riziko omylu neváhá často autor konstruovat inspirativní hypotézy a promýšlet možnosti budoucího vývoje literatury a literární kritiky. Time-out je však nejen ojedinělým svědectvím o literatuře 90. let, ale také vážným příspěvkem k teorii a praxi literární kritiky. Ojedinělým komentářem literárního dění jsou pak Janouškovy kresby, črtané podle autorových slov nejčastěji na schůzích a poradách, které knihu provázejí.

Slovník českých spisovatelů od roku 1945, autor Pavel Janoušek, je obsáhlý referenční soubor, který se zaměřuje na českou literární scénu po druhé světové válce. Tento dvoudílný set poskytuje podrobný přehled významných českých autorů, jejichž díla a literární přínosy formovaly kulturní a společenský kontext země. Kniha zahrnuje biografie spisovatelů, analýzy jejich hlavních děl, a také informace o literárních směrech a historických událostech, které ovlivnily jejich tvorbu. Hlavními tématy jsou vývoj české literatury v období socialismu, postmodernismu a dalších literárních směrů, stejně jako otázky identity, cenzury a svobody slova. Kromě známých autorů se slovník věnuje i méně známým osobnostem, čímž poskytuje komplexní pohled na rozmanitost českého literárního diskurzu. Čtenáři mohou očekávat systematické uspořádání informací, které usnadňuje orientaci v české literární historii a nabízí cenné zdroje pro studium a výzkum. Tento slovník je určen nejen odborníkům a studentům literatury, ale i široké veřejnosti se zájmem o českou kulturu a literární dědictví.

Druhý díl slovníku mapující ve více než devíti stovkách hesel české autory od roku 1945 do současnosti.

První díl slovníku mapující ve více než devíti stovkách hesel české autory od roku 1945 do současnosti.