František Ochrana Knihy

Publikace se zabývá klíčovými problémy metodologie vědy. Metodologie vědy je pojímána jako teorie vědeckých metod a vědeckých postupů, jak dané vědecké metody používat ve vědeckém zkoumání a při budování vědeckých teorií. Podrobněji je zkoumán axiomaticko-deduktivní a induktivní přístup při budování vědecké teorie. Je analyzována role explanace a predikce ve vědeckém zkoumání a role narace v sociálních vědách. Na základě metody komparace je porovnávána vědecká explanace, interpretační výklad v sociálních vědách a definována východiska integrativního přístupu ke zkoumání sociálních jevů. Součástí publikace je slovník základních pojmů, věcný rejstřík a seznam literatury. Kniha je vhodnou studijní pomůckou pro studenty nefilosofických fakult, zejména sociálních věd, jakož i všechny zájemce, kteří se chtějí seznámit s klíčovými problémy filosofie a metodologie vědy.

Publikace se zabývá vztahem mezi volbou metodologie, metodou, výzkumným cílem a výslednou výpovědí v obecné rovině vědeckého zkoumání. Na teoretické bázi představuje jednotlivé typy metod a možnosti jejich uplatnění a analyzuje jejich přednosti a omezení. Podrobněji je zkoumána explanace a z časového, procesního a strukturně-funkčního pohledu také narace. Závěr knihy je věnován problému evaluace vědeckovýzkumné činnosti a jejího dopadu na financování věd.

Publikace pomůže čtenáři pochopit vzájemné vazby v oblasti veřejných financí, vysvětluje fungování jednotlivých prvků veřejných financí a nastiňuje aktuální problémy a možnosti jejich řešení. Po úvodu do základních teoretických konceptů se autoři zaměřují na praxi veřejných financí v České republice a EU. Je určena studentům vysokých škol, pracovníkům veřejné správy a dalším lidem z praxe. Výklad začíná základními pojmy, včetně veřejné volby, a pokračuje problematikou státního rozpočtu, jeho tvorbou, plněním a kontrolou. Dále se věnuje problémům veřejných výdajů, faktorům, které je ovlivňují, veřejným zakázkám a PPP projektům. Autoři se zaměřují na sociální zabezpečení, problémy v této oblasti v ČR a možné způsoby jejich řešení. Následuje otázka veřejných příjmů, se zdůrazněním daňových příjmů a charakteristikou daňové soustavy ČR, a také fiskální decentralizaci z teoretického i empirického pohledu. Kapitola o fiskální politice podtrhuje význam státního rozpočtu jako nástroje hospodářské politiky pro stabilizaci ekonomického vývoje. Poslední kapitola se zabývá rozpočtovým deficitem a veřejným dluhem, které mají významné ekonomické, politické a sociální dopady. Každá kapitola obsahuje přehled cílů, shrnutí a soubor otázek pro ověření porozumění.

Kniha se věnuje problematice řízení a metodice výzkumu prováděných muzei. V minulém století pro většinu muzeí v Evropě totiž platilo, že se jejich pracovníci soustředili zejména na odbornou práci se sbírkami nebo na vědeckou práci. Méně se věnovali komunikaci s návštěvníky.

The methodology of science is of a crucial importance for the building of science as a whole as well as for the forming of the different scientific branches. That is, it seeks (among other things) to find out what is the nature of the “scientific image of the world,” what is the substance of the “scientific law,” what methods and procedures could and should be used within scientific research. In the field of social sciences, these issues are also associated with the question of the nature of clarifying statements that social sciences provide. Are the statements of social sciences similar to the explanations from natural sciences, or is it rather a revelation of the meaning and understanding of social phenomena based on a clarification of the system of rules? Is social cognition by its nature a causal explanation and is it rather an interpretation? All these are questions of the methodological nature that show the way towards the answer with respect to the character of the resulting scientific statement based on the examined issues, and based on what the given scientific statement provides evidence. This publication attempts to look for the answers to these questions and to establish possible grounds for their solutions.

Kniha zkoumá problém řízení a hospodaření muzeí a snaží se ukázat muzeum jako kulturní instituci, která může být analyzována z historického, muzeologického, kulturního, funkčního, sociologického, statistického, ekonomického, manažerského, marketingového i administrativně správního aspektu. Publikace má vedle teoretického přínosu také přínos praktický – teoretické závěry opírající se o empirické prozkoumání reality fungování muzeí mohou být zdrojem informací, jak naplňovat úkoly muzeí uložené legislativou, jak efektivně chránit sbírku a účelně s ní nakládat, jak hospodárně pracovat s rozpočtem a majetkem muzea, jak motivovat a vést zaměstnance a jak účinně provádět prezentaci a marketing muzea. V neposlední řadě mohou být výsledky zkoumání využity také jako zdroj informací pro předkladatele vládních návrhů zákonů, které se týkají zakládání a řízení muzeí a jejich hospodaření.

Problém dosahování úspor ve veřejném sektoru patří k aktuálním teoretickým a praktickým otázkám teorie a praxe veřejných financí, veřejné ekonomie, správy a politiky. Autoři publikace předkládají původní koncept a návrhy, jak systémově řídit proces dosahování úspor ve veřejném sektoru. Kladou si zásadní otázky, pro něž nalézají řešení: Co je podstatou plýtvání ve veřejném sektoru a jakými způsoby lze ve veřejném sektoru dosahovat racionální úspory? Jaké rozpočtové metody jsou vhodné pro optimální alokaci zdrojů a pro dosahování úspor? Jak optimálně nastavit proces změn vedoucí k racionálním úsporám ve veřejném sektoru? Jaké závěry a doporučení vyplývají z provedeného zkoumání pro oblast řízení úspor a omezování plýtvání ve veřejném sektoru? Inspiraci pro svou práci zde naleznou jak vědecko-odborní pracovníci zabývající se problémy veřejného sektoru, tak i řídící, analytičtí a koncepční pracovníci veřejné správy. Publikace může být využita i při přípravě odborníků veřejné správy na univerzitách a vysokých školách.

Kniha se zabývá vybranými klíčovými problémy metodologie vědy: vědeckým paradigmatem a vědeckými přístupy. První kapitola zkoumá problém vědeckého paradigmatu, pozornost je dále věnována problému nesouměřitelnosti paradigmat, explanačnímu a výkladovému paradigmatu. Druhá kapitola se zabývá problémem Lakatosovy metodologie vědeckovýzkumných programů. Lakatos svoji metodologii rozvíjí na příkladu přírodních věd. Autor ukazuje, že je možné ji aplikovat i v oblasti jiných věd. Třetí kapitola vymezuje pojem „volba přístupu ve vědeckém zkoumání“. Na základě dichotomického přístupu jsou vymezeny a charakterizovány jednotlivé vědecké přístupy: tradiční a netradiční paradigmatický přístup, nenormativní a normativní přístup, induktivní a deduktivní přístup, aprioristický a relativistický přístup, evolucionistický versus kreacionistický přístup. Čtvrtá kapitola vypracovává nový vědecký přístup, který je východiskem ke zkoumání trajektorie sociálních a historických jevů. Autor jej pojmenovává „historicko-evolucionistický přístup“. V jeho rámci rozpracovává metodu retrográdní analýzy. Tento přístup je demonstrován na příkladu historického vývoje veřejné správy v českých zemích.