Pavel Šidák Knihy

Tato literární skripta pojednávají o literárních žánrech a jednotlivé jejich druhy charakterizují.

Cílem publikace Maturita 2018 z českého jazyka a literatury je důkladně připravit maturanty ke společné části maturity. Ocení na ní zejména komplexní a velmi kvalitně zpracované podklady ke všem třem částem maturitní zkoušky – k didaktickému testu, písemné práci a ústní zkoušce. Kromě toho zde naleznou také užitečné tipy, rady a doporučení, které jim ostrou maturitu ještě více usnadní. Knihu využije každý, kdo chce u maturity z českého jazyka a literatury uspět.

Vodník je jednou z nejvýraznějších postav českých pohádek a pověstí, bohatě ztvárňovanou nejen literárně, ale také ve výtvarném umění, na divadelních scénách, v hudbě i ve filmu. Zatímco zájem folkloristiky o tento motiv byl vždy značný, v literární vědě jeho reflexe dosud chyběla. Kniha popisuje, jak postava vodníka působí v prvotním prostředí lidového podání (včetně exkurzu do oblasti předfolklorní) a zejména jak přechází do moderní umělecké literatury, jak je zde rozvíjena a modifikována a jaký má genologický a narativní potenciál. Autor vychází ze široké pramenné základny folklorních i uměleckých textů různých žánrů od romantismu k postmoderně. Kniha, jejíž základní hledisko je literárněvědné, je vybavena obrazovou přílohou s ukázkami výtvarného umění od středověku až po současnost a antologií literárních textů, do níž autor zařadil jednak texty nejstarší, jednak takové, které jsou současnému čtenáři těžko dostupné, ač jsou z literárního hlediska důležité.

Tento výbor je soustředěn na zapomenuté básníky české dekadence. V negaci proti světu stavěla artistní, umělé, vnitřní světy psýchy — neboť dekadence je především věcí sebestylizace —, a byla to psýcha spleenu, rezignace, zklamání, melancholie. Můžeme se domnívat, že to, co se na přelomu století zdálo podivné, ba to, co se zdálo být stínem této podivnosti, jeví se dnes jako pozoruhodný záblesk — byť mnohdy i jen svou bizarností, umanutostí, s níž rozvíjejí svůj ponurý svět…

Cílem knihy je pochopit proměny české literatury mezi zářím 1938 a květnem 1945 neboli jak ji měnily a formovaly události jako německá okupace, protektorát Čechy a Morava, vypuknutí 2. světové války, proměny situace na frontách až po osvobození Československa. Stranou nezůstává ani specifická domácí „předehra“ k těmto dějům, tedy období po mnichovském diktátu a během druhé republiky. Kniha sleduje souvislost mezi tvůrčí volbou tématu a okolnostmi, za nichž probíhala. Nevěnuje se přitom jen literatuře v užším slova smyslu, tj. poezii, próze a dramatu s uměleckými ambicemi a pro dospělé, ale též literatuře faktografické a populární, jakož i literatuře pro děti a mládež. Stranou nezůstávají ani vztahy mezi literaturou a divadlem, rozhlasem či filmem nebo literární rozměr dobového městského folkloru či školní literární výchova.

Slovník pokrývá současnou literární teorii - zhruba poválečnou, případně s odkazy na některé zásadní koncepty i dřívější, pokud jsou stále předmětem živé diskuse - prostřednictvím jak klíčových konceptů, tak užších, přesněji definovaných pojmů. Klíčová hesla mohou sloužit jako ucelená studie na dané téma, přičemž mnohdy je téma jako koncept ve slovníkovém formátu (ve svém celku a v různorodosti pojetí) u nás zpracováno poprvé. Kniha obsahuje 1018 hesel, v nichž jsou zahrnuty všechny podstatné přístupy, směry, koncepce i školy, které utvářely a utvářejí podobu současné literární teorie. Dominantní směry či badatelské přístupy jsou navíc pojednány v přehledu na konci práce. Čtyřmi spoluautory knihy jsou Jan Lukavec, Jan Matonoha, Pavel Šidák a Richard Müller.

Romány, které jsme chtěli vždy číst, knihy, které hltaly celé generace čtenářů, tituly rezonující v našich uších, i když jsme je dosud nečetli. Joachim Scholl poutavým způsobem provází čtenáře 50 nejznámějšími romány 20. století od Buddenbrookových přes Lolitu až po Generaci X.

Úvod do studia genologie je souhrnné pojednání o teorii literárního žánru, klíčové disciplíně literární vědy, která v českém prostředí dosud nezískala dostatečnou pozornost. Studie nabízí orientaci v genologické teorii a slouží jako vodítko pro zkoumání literárních textů z tohoto hlediska. Kniha se dělí na dvě části: teoretickou a praktickou. Teoretická část popisuje genologické roviny (literární druh, žánr, subžánr) a objasňuje jejich definice. Zkoumá historicitu žánru, jeho vývoj, žánrovou krajinu, čistotu žánru, a vztah mezi žánrem a kategoriemi modu a formy, včetně hranic literatury a jejích průniků s jinými uměleckými druhy. Závěr shrnuje vývoj genologického myšlení v českém a světovém kontextu. Praktická část se zaměřuje na žánrovou krajinu a vztahy mezi žánry, přičemž popisuje konkrétní žánry synteticky v rámci logických skupin. Zahrnuje žánry na hranici beletrie, epiku, duchovní žánry, folklorní literaturu, problematiku nízkého a vysokého v literatuře, a prozaické žánry jako povídku, novelu a román. Kniha se soustředí na vzájemné souvislosti žánrů, jejich proměnlivé hranice a umělecké možnosti, a jak se podílejí na fungování literatury jako celku. Text je doplněn bohatým rejstříkovým aparátem.