Jan Křen Knihy

Česi, Slováci, Nemci a ich štáty v rokoch 1948-1989.

Data, jména a fakta k politickému a církevnímu vývoji v českých zemích

Sborník mapuje vývoj československo-německých hospodářských vztahů v letech 1918 až 1945.

Kniha je první českou přehlednou historií česko-německého vztahu od sklonku 18. století do roku 1918. Na rozdíl od běžných pojetí, soustředěných jen na dění v českých zemích, rozšiřuje svůj pohled též o vlivy rakouské a říšskoněmecké. Z titulu knihy, v české i zahraniční literatuře hojně citovaného, vyplývá, že se neomezuje jen na vzájemné nepřátelství a konflikty, ale zachycuje i soužití obou až překvapivě blízkých a vlastně příbuzných komunit. Kniha, v četných recenzích oceňovaná pro svou objektivitu, se stala jedním z nejúspěšnějších děl české historiografie. Protože autor byl jedním z historiků, kteří za tzv. normalizace měli zakázáno své povolání, vyšla poprvé jako disidentský samizdat, podruhé ve známém exilovém vydavatelství manželů Škvoreckých v Torontu a po listopadu 1989 v nakladatelství Academia, v Německu pak ve dvou vydáních v předním nakladatelství R. Oldenbourg Verlag v Mnichově. V současném vydání připojuje autor, jeden z prvních signatářů Charty 77 a dvacet let dělník v hydrologickém podniku, vzpomínkovou studii o obtížných okolnostech vzniku knihy na pozadí dělnického prostředí a také života v tehdejším disentu, zvláště velké diskuse o odsunu, která se zde v 80. letech vedla.

Nový pohled na zasuté a přehlížené souvislosti vzájemného česko-německého soužití. Práce sleduje germanizaci v Rakousku na konci 18. století, české obrození, předbřeznové období, průběh revoluce 1848, Bachův absolutimus, obnovení ústavnosti v Rakousku, rakousko-uherské vyrovnání, neúspěšný pokus o realizaci česko-rakouské vyrovnání v roce 1871, zostřování vztahů mezi Čechy a Němci koncem 19. století, pokusy o řešení česko-německého problému v habsburské monarchii a vývoj česko-německých vztahů během 1. světové války. První, exilové vydání. Obálku s použitím obrazu Jana Kristoforiho navrhla Barbora Munzarová.

Die Schriftstellerin und Publizistin Alena Wagnerová beschreibt in den ersten „Odsunutých vzpomínkách“ die Erfahrungen einer Generation der sudetendeutschen Vertriebenen mit der Vertreibung und dem Schicksal von Flüchtlingen im Nachkriegsdeutschland – die Erfahrungen derjenigen, die während des Krieges Kinder waren. Die unaufdringliche Eindringlichkeit des Buches ergibt sich unter anderem daraus, dass Wagnerová in ihren Gesprächen vor allem einfühlsam den Lebensgeschichten anderer Menschen zuhört.

Obsahem útlé knihy je jedna rozsáhlá esej na téma naše národní identita v průběhu stáletí a kratší esej věnovaná prostoru Střední Evropy. Velký prostor je vnován česko-německým vztahům, což je téma snad stále aktuální (ostatně to prokazuje i ona esej).

O poměrech ve školství, písemnictví i kinematografii v tomto období.

Komparativně pojaté dějiny středoevropských národů (Čechů, Slováků, Maďarů, Poláků, Němců, Rakušanů a Židů) v moderní éře od sklonku 18. století do současnosti kombinují syntetizující a paralelní přístupy, usilují o překročení tradičně pojímaných národních dějin, z nichž vyrůstají často zavádějící představy o národní – ať pozitivní či negativní – výlučnosti. Základní proud líčení politických a sociálních dějin, spojených též s poznatky nových historických disciplín o každodennosti, mentalitách apod., je vždy rámován širšími hledisky civilizačními a mezinárodními a přehledem interpretačních diskusí o zásadních otázkách v soudobé světové literatuře. Knihu doplňuje padesát portrétů významných osobností posledních dvou století a na třicet exkurzů, které pojednávají o jevech na okraji hlavního proudu dění, či dokonce mimo něj, zvláště vybraných problémech kulturně-uměleckých, náboženských nebo národnostních (autory těchto částí jsou povětšinou historikové mladé generace). Ke knize je připojeno několik schémat politických systémů, statistické přehledy a více jak dvacet historických map

Kniha Čtvrt století střední Evropy se věnuje soudobým dějinám států visegrádské čtyřky, které zasazuje do kontextu dějin evropských i světových. Jádrem knihy jsou chronologicky pojaté kapitoly paralelní historie visegrádských zemí, kombinované s kapitolami komparativními a syntetizujícími. Svůj originální výklad autor zahajuje rekapitulací vývoje těchto zemí ve 20. století, na niž navazuje kapitola o rozpadu sovětského bloku. Následuje postkomunistická transformace, přijetí do NATO a EU, začlenění do těchto struktur a finanční krize let 2008–2013. Zvláštní pozornost autor věnuje nezadržitelnému postupu globalizace, s jejími pozitivními stimuly i problémy. Zaměřuje se na domácí i zahraniční politiku, hospodářské a finanční otázky a především společnost v tomto regionu. Součástí výkladu jsou i exkurzy mimo střední Evropu (na neoliberální Západ, do Číny).

Studie českého historika o tzv. bílých místech v československých a zejména českých dějinách v předválečném i poválečném období.

výbor z Pamětí, projevů a dokumentů 1940-1947

Dosavadní literatura o buržoazní emigraci až na výjimky obhajovala buržoazní stanovisko. Nové, marxistické hledisko zaujala tato monografie o počátcích zahraničního odboje. Opírá se jak o archívní materiály, tak o marxistickou aburžoazní literaturu. Bohaté materiály a ovládnutí marxistické metody umožnily autoru, aby podal obraz doby, politického zákulisí, zejména v USA, Velké Británii, pomnichovském Československu, Polsku, a osobních charakterů představitelů buržoazní politiky.

Stať přehledně líčí vnitropolitickou situaci v ČSR před Mnichovem, postoj předáků čs. buržoazie k německému fašismu a mezinárodní přípravu i provedení mnichovského diktátu.

První část trilogie o čs. zahraničním odboji za 2. světové války se zabývá vznikem emigrační skupiny kolem prezidenta Beneše i celkovou situací v letech 1938-39.

Druhá část trilogie o čs. zahraničním odboji za 2. světové války se zabývá obdobím od léta 1939 do jara 1940.

Studie rozebírá vliv společenského prostředí na tvorbu Franze Kafky. // Sociálně historické dílo zaměřuje svoji pozornost na postavení osoby židovského původu v českém prostředí v období sílícího antisemitismu a nacionálních rozporů. Stölzl hledá odraz této historické situace v životě a díle pražského židovského autora.

Výbor studií výrazné osobnosti českého dějepisectví soudobých dějin Jana Křena má za cíl zprostředkovat pohled na jeho trvale inspirativní historiografické dílo v perspektivě od 60. let do počátku 21. století. Motivem výběru textů bylo akcentovat dynamiku Křenova badatelského vývoje, jeho pohyblivost ducha, nespokojenost a podnětnost: Řada studií postupuje od kritického vyrovnávání se s problémy meziválečného Československa a jeho protagonistů, válečného exilu a protinacistického odboje v 60. letech přes témata disidentských let, kdy se Křen soustředil na česko-německé stýkání a potýkání v 19. a 20. století. Období sametové revoluce roku 1989 přineslo koncepční úvahy o proměnách češství i o bílých místech českého dějepisectví. Následovaly studie o problému střední Evropy, o nucených migracích i o otázkách evropských dějin. Křen je příkladem autora duchovně neusedlého, intenzivně hledajícího odpovědi na své stále zvídavější otázky.

Sborník 14 vědeckých studií, který vznikl z iniciativy pracovníků katedry německých a rakouských studií Fakulty sociálních věd UK, si klade za cíl předložit českému čtenáři doposud v české historiografii německých a rakouských dějin opomíjené téma obrazu - stereotypu.