Frank Rehfeld Knihy

Deník Nicka Pettyho, 12. června: Byli jsme obklíčeni. Celkem to byly téměř dva tucty dinosaurů sotva větších než dospělý člověk. Měli štíhlá těla, pštrosí nohy, úzká ramena a hlavu, která seděla na krku dlouhém téměř jako paže. Ruce i nohy byly zakončeny tříčlánkovými drápy. Přiblížili se k nám nepozorovaně zpoza chatrčí a hradeb primitivní osady a jejich kruh se už sevřel. Museli postupovat velmi šikovně, že jsme si jich nevšimli dřív ani ze vzduchu, když jsme nad osadou prolétávali. Senzací bylo už to, že zde, v údolní kotlině stovky mil od oblastí časových skoků, jsou stopy lidské civilizace. Zřejmě se před nějakou dobou vydalo pár lidí – zrovna jako my – na průzkum nedotčené pravěké přírody. Z nějakého důvodu se tady usadili, založili osadu a na ochranu proti útokům dinosaurů ji obehnali valy připomínajícími opevnění. Nic jim to však nebylo platné. -- zdroj: www.legie.info --

27. května Dnes večer jsem si začal vést tento deník. Jmenuji se Nick Petty. Je mi jedenadvacet a vyrostl jsem v Beatty, v malém zapadlém městečku v Nevadě, kde jsem až do včerejška vedl docela normální život a pracoval jako prodavač v obchodě pana Bowlera. Zdá se mi to už strašně dávno – jako v jiném životě. V životě, od něhož jsem teď vzdálen asi sto dvacet milionů let. Pokusím se v tomhle deníku shrnout události poslední doby co nejstručněji, i když jsou zázraky tohoto nového světa pro mě takřka nepochopitelné. -- zdroj: www.legie.info --

Bylo to to nejneuvěřitelnější, co kdy Betty Sandersová zažila. Cosi jako závoj tetelícího se horkého vzduchu způsobilo, že pravěká džungle před ní zmizela, zatímco povrch pouště, nad nímž se vznášela na rogalu asi ve dvoumetrové výšce, zůstával beze změny. Vzduch jiskřil elektřinou. Jejího těla se zmocnila úžasná síla a jako by pronikala do každičké buňky. Všude kolem ní se ve vzduchu mihotaly stříbřité světelné jiskérky. Měla pocit, že tone uprostřed oceánu světla a že ji vpřed strhává gigantická vlna. Betty si myslela, že ztratila vědomí, ale mdloba nemohla trvat déle než dvě tři vteřiny, protože když opět otevřela oči, v okolí se nic nezměnilo. Pouze obrysy džungle byly ještě méně ostré, mohutné pravěké rostliny bylo teď spíše možné jen vytušit a v dalším okamžiku zmizely docela. Tam, kde předtím stály, se teď rozprostírala poušť. Zmizely i jiskřičky světla. Časový skok skončil, ale Betty strhl s sebou. Význam tohoto faktu jí vnitřně otřásl.

Jako obvykle přišla dívka do Bowlerova obchodu s potravinami v doprovodu svalnatého tmavovlasého vousáče. A jako vždy, když do krámu vešli, Nicku Pettymu se rozbušilo srdce. Přepravka s mlékem, kterou právě nesl k chladicímu pultu, mu málem vypadla z ruky. Rychle ji postavil na zem, odhrnul si hnědé vlasy z obličeje a snažil se nasadit zářivý úsměv. Někteří jeho spolužáci během školních let tvrdívali, že právě když se směje, je velice podobný Michaelu J. Foxovi, ale Nick sám o tom nebyl zrovna dvakrát přesvědčen. „Ahoj,“ pozdravil, „zase ve městě?“ -- zdroj: www.legie.info --

Das dunkle Vermächtnis der Elben … Die Dunkelelben haben das unterirdische Reich Elan-Dhor überrannt und die Zwerge vertrieben. Auf der Suche nach einer neuen Heimat machen sich Barlok und einige Krieger nach Zarkhadul auf, der einst prachtvollsten Zwergenmine. Doch Zarkhadul wurde vor Jahrhunderten aus unbekannten Gründen aufgegeben. In den Tiefen der Mine stoßen die Zwerge auf die grauenvolle Wahrheit – und sie erkennen, dass sie auf die Magie der Hochelben der Wälder angewiesen sind, wenn sie ihre Heimat jemals wieder zurückerobern wollen … Die Fortsetzung der monumentalen Abenteuer-Saga! Deutsche Fantasy vom Feinsten!

Bestie, která se vypotácela z doutnajících trosek zříceného vrtulníku, vypadala jako ztělesnění děsivého snu. Na Tyrannosaura byl i předtím hrůzostrašný pohled, ale teď, když byl raněn, nepřipomínal zvíře, ale spíše démona, který jako by vystoupil z nejtemnějších hlubin pekel. Hlavu měl rozdrcenou a byla to vlastně už jen změť tkání a úlomků kostí, ze které zírala jediná obrovitá oční bulva. Měl natržený bok a z těla se mu řinula v proudech temná, téměř černá krev, která se vpíjela do písku pouště. Byl to nejúděsnější pohled, který se kdy Borisi Cormanovi v životě naskytl. -- zdroj: www.legie.info --

Wenn Zwerge zu tief schürfen. Der Auftakt einer monumentalen Abenteuer-Saga von überwältigender Bildgewalt. Tief unter dem Schattengebirge erstrecken sich die gewaltigen, kunstvoll verzierten Hallen des Reichs Elan-Dhor über unzählige Kilometer, und noch immer treiben die Zwerge ihre Minen weiter in den Fels. Bis sie eines Tages in ein völlig neues, unbekanntes Höhlensystem vorstoßen - und damit eine Bedrohung entfesseln, der Elan-Dhor so gut wie nichts entgegenzusetzen hat. Barlok, einer der größten Krieger des Zwergenreichs, sieht nur noch eine Möglichkeit, sein Volk zu retten - er muss die verhassten, arroganten Elben um Hilfe bitten.

Šlo to lépe, než Jeffrey Holder čekal. Navzdory hroznému zážitku před dvěma dny, který stál jeho kamaráda život a jeho samotného uvedl do smrtelného nebezpečí, necítil Holder strach a nebo třeba jen úzkost, když opět seděl v kabině helikoptéry a řídil letící stroj. „To jsem rád, že jsi to všechno přežil v pořádku,“ pronikl mu do vědomí ze sluchátek hlas jeho průvodce. Bill Collins byl ve svých padesáti u armády už veteránem. „Nevím, jestli bych v sobě taky našel dost sil, abych byl schopen hned nastoupit službu, jako by se nic nestalo.“ -- zdroj: www.legie.info --

Deutsche Fantasy vom Feinsten! Barlok und seine Zwerge haben die Dunkelelben mit der Unterstützung der Hochelben aus ihren Minen vertrieben. Vorerst! Denn die Zahl der Dunkelelben scheint unermesslich. Barlok und seine Gefährten sehen nur eine Möglichkeit, ihr Volk zu retten. Sie müssen ins Herz des unterirdischen Reichs der Dunkelelben vordringen und die Wurzel des Übels vernichten. Das Finale der monumentalen Abenteuer-Saga!