Benoît Duteurtre Knihy

Čerstvě zesnulý muž se ocitne v nebi a s nadějí vyhlíží svůj odchod do ráje. Jeho iluze se však brzy rozplynou. Posmrtný prostor je řízen absurdními byrokratickými a hygienickými předpisy a nebeské autority se při schvalování odchodu do míst věčné blaženosti opírají především o data uložená v nebeském počítači... Souběžně na zemi se vysoko postavený státní úředník Simon Laroche obává plánované kriminalizace pornografie, jež by mohla odhalit jeho tajné internetové eskapády. Přitom se kvůli prosté větě natočené bez jeho vědomí ocitá v zajetí administrativního a mediálního šílenství... Další Duteurtrův román plný trpké ironie poukazuje na absurditu moderního globalizovaného světa, v němž nadměrná byrokracie a technologická kontrola prostupují všechny aspekty našeho života – včetně toho posmrtného.

Vznik tohoto románu je částečně spojený s Prahou, kde jsem v prvních letech jedenadvacátého století objevil, jak se celé město (nebo alespoň jeho historické centrum) může proměnit v turistický komplex. Stejný jev lze pozorovat v Paříži, Benátkách nebo Krakově. Ale mé fantazii posloužily jako pozadí především starobylá náměstí českého hlavního města, jeho slavný most, jeho přechod od komunismu ke kapitalismu. Nesnažil jsem se o realistické líčení, mým cílem bylo napsat román vycházející z této jednoduché myšlenky: jak se může město proměnit ve firmu a své obyvatele snížit na pouhé zaměstnance... Vypravěč, uvězněný v této městské fikci, promlouvá hlasem stárnoucího muže. V tomto rozčarovaném světě, kde kulisy života čpí smrtí a ze všech dobrodružství se stávají pouhá klišé, zůstává jediným obzorem humor a poezie! B. D.

Dans un monde qui ressemble à ce que sera bientôt le nôtre, un quadragénaire essaie de survivre. Il remonte une avenue du Président-Bush. Son chien s’appelle Sarko. La monnaie qu’il utilise est l’eurollar. La ville, plombée par une pollution folle, est le territoire des cyclistes et des piétons écolos. Dans la rue, l’homme n’ose plus sourire aux enfants, les vrais maîtres, de peur d’être pris pour un pervers. Au bureau, il se cache aux toilettes pour fumer une cigarette prohibée. Aux prises avec cet univers, l’individu se révolte à sa manière, dérisoire. Il n’y résistera pas. La fable, dans la lignée de Swift ou de Kafka, humour compris, prend la défense d’une créature menacée, l’homme. Au moindre faux pas, le voilà devenu un monstre, chargé d’expier plusieurs siècles de péchés. La nouvelle Inquisition lui collera tout sur le dos, dans l’antichambre des bûchers.

Brilantně rozehraná fraška podává zprávu o neoliberální západní společnosti na přelomu tisíciletí. Zběsilý rytmus moderního života zmítá všemi zúčastněnými a v jedné chvíli se jejich osudy ocitají v rukou redaktorky Eliany Brunové, která ve svých televizních magazínech Rebelové a Kladivo na čarodějníky káže o morálních hodnotách a o lepším světě: v křesle pro hosta se střídají homosexuál toužící po dětech, podnikový ředitel, který se pokládá za umělce a ve snaze držet krok s duchem doby zahajuje ve svém koncernu radikální reformu pod výmluvným názvem Rimbaud Project, a zkrachovalý baron, upínající své naděje k větrným elektrárnám... Koloběh událostí se roztáčí, ve hře jsou určující hesla naší doby, velké peníze, mediální sláva a v neposlední řadě láska. Je třeba vsadit na jedinou kartu… která to bude?

La cinquantaine séduisante, Florence partage sa vie entre Paris et un village de montagne isolé, dans lequel elle vit comme un ermite. Mais l'irrésistible appel du progrès finit par atteindre ce lieu perdu, et prend la forme de réverbères, de rutilantes poubelles de tri sélectif... signant l'intrusion de l'écologie bureaucratique clans la vie rurale. Dans ce conte bucolique, Duteurtre raille, avec douceur, les contradictions d'une humanité égarée dans les pièges de la société contemporaine.

Hlavním hrdinou románu je mladý absolvent muzikologie, který se vzdává plánu, že se z něj stane nejlepší současný skladatel, a rozhodne se stát alespoň hudebním kritikem. To, co se mu zpočátku zdálo jako výnosné a snadné zaměstnání, se brzy změní ve vyčerpávající úprk z časopisu do časopisu, z koktejlu na koncert, od šéfredaktorů, kteří mají vždycky pravdu, ke známým kritikům, kteří jím jen opovrhují...

Soubor novel, který se pohybuje mezi humorem, poezií a fikcí: Dynamický mladý vedoucí pracovník zablokovaný v automatickém veřejném záchodku; vzpomínka na dětství strávené na mořském pobřeží; divadelní herec přeškolený na televizní sitkomy; dvě opilé ženské ženoucí se stošedesátkou po dálnici; Pařížan rozmlouvající s krávou. Dobrodružství přecházející v mrzutost a současná proměna jednajících osob; nechtěná podivnost situací naší doby a každodenní scenerie je směšná, dokud někdy nesklouzne do zlého snu... S předmluvou Milana Kundery „Směšná nahota věcí“. Za tuto sbírku novel získal autor v roce 1997 cenu za novelu Francouzské akademie.

«Des caisses d'hypermarchés aux péages autoroutiers, des halls d'aéroports aux guichets d'ex-services-publics-privatisés, il fallait continuellement attendre son tour pour se renseigner, attendre son tour pour payer, attendre son tour pour retirer la marchandise, embarquer très en retard sur des vols surchargés, franchir très lentement des kilomètres d'embouteillages. Et si, par malheur, votre cas finissait par échapper aux cases prévues automatiquement, alors commençait le cycle beaucoup plus long des vaines réclamations à un personnel dépassé, lui-même, par la logique aveugle de cette organisation.» À travers la parabole d'un homme et son téléphone mobile, Benoît Duteurtre pourfend avec humour les travers de notre société occidentale, obsédée par le temps, le profit et la vitesse. Un roman bref, incisif et iconoclaste contre le diktat du «tout-communication».

Un jeune Américain, épris de culture française, part à la découverte du " pays des peintres et des poètes ". Il débarque dans la France d'aujourd'hui, s'égare dans les quartiers touristiques puis dans la ZUP Claude-Monet, arpente les plateaux télé et les coulisses de l'édition puis s'enfuit dans un monastère reconverti dans les nouvelles technologies... L'itinéraire de David croise celui d'un Français quadragénaire qui a longtemps rêvé d'Amérique. Tandis que l'Américain s'éprend d'une prétendue reine de la Bohème, le Français tombe amoureux d'une vidéaste branchée. Conte, récit de voyage, autobiographie et fiction s'agencent dans ce crescendo romanesque qui glisse parfois de l'hyperréalisme au fantastique loufoque. Prix Médicis 2001.

Ma passion pour le début du XXe siècle s'est éveillée très jeune en écoutant Debussy et Duke Ellington, en regardant Claude Monet et Raoul Dufy, et en lisant des auteurs comme Alphonse Allais et Maurice Leblanc. J'ai voulu souligner la continuité entre la Belle Époque et les Années folles, deux "mi-temps" séparées par la terrible guerre. Malgré leurs différences, les années 1920 seront l'accomplissement de l'esprit moderne qui germait en 1900, avec des figures comme Guitry, Colette, Ravel, Stravinski et Picasso. J'ai privilégié la France comme théâtre emblématique de cette époque, où Paris était le cœur battant du monde artistique, tout en reconnaissant les échanges riches avec New York, Vienne et Londres. J'ai voulu mettre en avant une certaine légèreté française, tout en intégrant la civilisation entière avec ses hommes politiques, scientifiques et expositions universelles. Les arts, notamment la poésie, le théâtre, la peinture et surtout la musique, occupent une place centrale dans ce panorama. Portraits, bons mots et histoires se mêlent autour de personnages et de lieux emblématiques comme le Moulin Rouge et le Chat Noir, ainsi que des genres oubliés comme le café-concert. Tout cela fait que la Belle Époque et les Années Folles continuent à fasciner et à inspirer aux quatre coins du monde.