Egon Erwin Kisch Knihy

"Kisch pozoruje denní život mexického lidu, dělníků, rolníků, obchodníků, a objevuje, že bojuje tentýž boj jako lid ostatního světa, boj se silami mohutné reakce v Mexiku, která je odedávna představována intervenčním kapitálem USA.Autor líčí působení pozem. reformy v bavlnář. krajích, způsoby výroby a pracovních procesů a vyvozuje ze svých poznatků společenskou souvislost: na jedné straně jsou živořící masy a na druhé kořistní zahraniční kapitál. Avšak mexický lid, říká Kisch, přestal trpně přihlížet: současné Mexiko je zemí širokého národně osvobozeneckého hnutí, které dosáhlo prvních úspěchů provedením pozemkové reformy a vyvlastněním a nacionalisací petrolejových polí."

Výběr nejzajímavějších literárních reportáží z celého světa od "pražského zuřivého reportéra" EEK (1885-1948) vychází v novém českém překladu. Z německého originálu vybrala, uspořádala a doslov napsala Viera Glosiková, překlad Gabriela Veselá a Viera Glosiková. Fotografie, archivní reprodukce a faksimile, dvoubarevný tisk.

Výbor z díla Egona Erwina Kische připomíná velkou osobnost meziválečné česko-německé žurnalistiky a literatury. Autora, který sice za života bral popularitu plnými hrstmi, ale po smrti jeho práci zatížily nežádoucí ideové vzorce: Kische si neomaleně přivlastnila komunistická propaganda a přetavila jej na jednoho ze svých věrozvěstů. Cílem přítomného výboru, spjatého v první řadě s Prahou, s ranými a méně známými Kischovými texty, je zažité čtení relativizovat. Ukázat, že Kisch byl především velký novinář a spisovatel, zdatný stylista a bezpochyby zábavný kumpán. Jeho dílo skvěle funguje i po století, a i kdyby "jen" portrétoval dobu, dokumentoval vybraná místa, lidi, události, je jeho přínos české, potažmo evropské kultuře a společnosti nezpochybnitelný.

Fünfundfünfzigjährig und im Exil erinnert sich Kisch seiner journalistischen Anfänge in Prag. Er erzählt von seinen ersten, den Geisterglauben verdammenden Artikeln - verfaßt unter dem Stehpult im Tuchladen des Vaters -, davon, wie er zu seinem zweiten Vornamen kam, oder von den Umständen, unter denen so manche berühmt gewordene Reportage, wie die über den Selbstmord des Oberst Redl, entstand. Seine "Autobiographie" - Lebensgeschichte als Pressegeschichte - ist eine Sammlung aufsehenerregender Kriminalfälle, politischer Skandale und Affären, menschlicher Irrungen und grotesker Begebenheiten. Wie in jeder Lebenserinnerung mischen sich auch hier Dichtung und Wahrheit. Und wie er es mit der Wahrhiet in der Reportage hielt und mit der Phantasie, darüber meditiert Kisch an einschlägigen glänzenden Beispielen.

V r. 1934 se vydal Kisch jako delegát Světového výboru proti válce a fašismu na protiválečný kongres v Melbournu. Anglická vláda se snažila zabránit vstupu Kische na australskou půdu. Úlohu obránců občanských práv a svobod, obhájců evropského delegáta, převzali australští protifašisté,socialisté, odbory a nejúčinněji veřejné mínění dělnických a pracujících mas. Nemalá role ovšem připadla nebojácnosti a průbojnosti "zuřivého reportéra". Když se Kischovi konečně zdařilo přistání, seznamuje se s přístavními městy i s vnitrozemím, všímá si mnoha pozoruhodností, ale především života australského lidu. - V tomto vydání pro mládež je otištěna 1. kapitola knihy "Přistání v Australii", v níž E.E. Kisch kreslí pestrý, sociálně i hospodářsky, zeměpisně i historicky podložený obraz země, kde již po řadu let probíhá urputný boj o sociální pokrok a mír.