Josef Kovalčuk Poradie kníh

Svazek Horror a další hrůzy obsahuje dvacítku divadelních her, tři doprovodné studie a rozhovor s Arnoštem Goldflamem. Editorem svazku je dlouholetý Goldflamův kamarád a spolupracovník, někdejší dramaturg legendárního HaDivadla a Národního divadla v Praze Josef Kovalčuk. Arnošt Goldflam napsal desítky her, tucet jich shrnuje svazek Písek a jiné kousky z roku 2010. Kniha Horror a další hrůzy je jeho pokračování a dalším z řady, které ve Větrných mlýnech teprve vyjdou. Ke své tvorbě AG podotýká: "Člověk nakonec může tvořit jen z toho materiálu, který má. Těžko přesáhnete svoji zkušenost a svoje znalosti. Rád beru věci, které odpozoruju, které jsem zažil nebo které zažili moji blízcí."

Hvězdy na vrbě (premiéra 1992) ve své době zapůsobily jako určité zjevení, které provázelo nadšené přijetí i enormní zájem ze strany diváků jak na domácí scéně Kabinetu múz, tak i na zájezdech. Kniha podrobně dokumentuje v širších divadelních i hudebních souvislostech vznik této legendární inscenace brněnského HaDivadla, na níž se kromě zdejších divadelníků podíleli členové Ochotnického kroužku, čerství absolventi divadelních škol a kapela Cabinet music, tvořená předními muzikanty z alternativních hudebních uskupení osmdesátých let. Analyzuje rovněž její jednotlivé komponenty, včetně hereckých výkonů. Za pomoci scénáře, audiovizuálního záznamu a četných fotografií rekonstruuje její podobu a zabývá se jejím recenzním a diváckým ohlasem.

Kniha ve své první části přináší studii Josefa Kovalčuka o vzniku scénického časopisu Rozrazil 1/’88 (O demokracii) Divadla na provázku a HaDivadla (prem. 21. října 1988), rozbor jeho žánru i analýzu jeho jednotlivých částí. Dále je v ní obsažené svědectví o zápasu tvůrců proti snahám orgánů tento projekt zakázat, stejně tak jako charakteristika jeho společenského dopadu a významu. Publikovaná je zde i písemná rekonstrukce premiérové podoby projektu včetně četných fotografií. Následující oddíly přinášejí přehled dalších vydání Rozrazilu i důležité písemné dokumenty s ním spojené. Záverečnou část publikace tvoří studie Radky Kunderové o diváckém i recenzním ohlasu Rozrazilu 1/’88 (O demokracii) v kontextu eroze autoritativního diskursu v české divadelní kritice v druhé polovině osmdesátých let 20. století.

Kniha vedle úvodní studie Josefa Kovalčuka přináší velké množství materiálů i fotografií, které dokumentují všechny inscenace HaDivadla z let 1990-2003, tedy z období, kdy působilo v Kabinetu múz v Sukově ulici v Brně. V těchto prostorách vznikly inscenace, které vyvolaly mimořádný ohlas u diváků i odborné kritiky a vstoupily do historie českého divadla. Byla to například Goldflamova inscenace hry Ladislava Klímy Lidská tragikomedie, "bigbítový retromuzikál v duchu 60. let" Karla Davida a kolektivu souboru Hvězdy na vrbě, inscenace Jób Jana Antonína Pitínského, Milana Czerného a Martina Dohnala, Top Dogs v režii Jiřího Pokorného a mnoho dalších. V publikaci jsou obsaženy i charakteristiky činnosti souboru během jednotlivých let, včetně ukázek z většinou doposud nepublikovaných textů scénářů a úprav her. Je zde například poprvé otištěný textový záznam inscenace Jób nebo scénář Jána Sedala Zpátky a zase tam, obsáhlá je i ukázka ze scénáře Hvězd na vrbě. Kniha dále zahrnuje studie významných odborníků, kteří se tvorbou HaDivadla soustavněji zabývali, například Zdeňka Hořínka, Milana Uhdeho, Pavla Švandy, Jana Roubala, Karla Krále, Jiřího Voráče, Pavla Abrháma, Jiřího Černého, Martina Porubjaka a dalších, včetně textů dosud nepublikovaných. Dále jsou v ní otištěné rozhovory s tvůrci, jejich poznámky k inscenacím, stejně tak i výběr z recenzních ohlasů. (HaDivadlo - 2 (1990-2003))

Předkládaný výbor z her Arnošta Goldflama zahrnuje jeho nejvýraznější a nejosobitější texty, kniha je doplněna řadou studií z pera předních znalců Goldflamovy divadelní tvorby a dvěma rozhovory s autorem.

Divadelní inscenace a amatérské divadelní soubory.

HaDivadlo — to je prakticky synonymum pro osobitý a nezaměnitelný divadelní jazyk, názor a poetiku souboru, který vytváří výraznou linii českého divadla posledních třiceti let. O tom, jak se jeho poetika utvářela, vyvíjela a proměňovala, pojednává tato kniha. Přináší charakteristické, často zatím dosud nepublikované úryvky scénářů řady významných inscenací i další dokumenty, které doposud zůstaly v archivu souboru a jeho členů. Z různých stran usilují pojmenovat linie tvorby HaDivadla a jeho jednotlivé špičkové inscenace přední čeští teatrologové jako Zdeněk Hořínek, Václav Königsmark, Eva Šormová, Jan Roubal, Karel Král a mnoho dalších. Kniha rovněž přináší reflexe samotných tvůrců, přehled o směřování divadla v jednotlivých letech a bohatou výtvarnou a fotografickou dokumentaci inscenací, ale také zákulisí života souboru. Kniha zachycuje období let 1974–1989, svědectví o následujících patnácti letech přinese její druhý díl.

F. M. Dostojevskij uvádza svojho hrdinu, knieža Leva Myškina, do sveta plného zloby, falše a kariérizmu. Myškin, stelesnením ideálneho človeka, otvorene a dôverčivo pristupuje k ostatným, avšak jeho úprimnosť často vyvoláva posmech. Jeho magnetická povaha dokáže burcovať aj cynikov, no predovšetkým znepokojuje. Knieža sa snaží porozumieť každému a prežíva ich pocity, pričom nesie pocit zodpovednosti za krutosti života. Postupne sa dostáva do zápasu vášní, až sa stáva ich obeťou. Dostojevskij sa s Myškinom hlboko identifikuje, pričom mu pripisuje aj vlastnú chorobu. Spojuje ju s názorom, že medzi čudáctvom epileptikov a genialitou je len krok, a vyberá si oblasť ľudskej prirodzenosti a vzťahov ako najťažšiu výzvu. V diele sa objavujú ozveny národných eposov a literárnych zápasov, ktoré hľadajú ideály pravdy, dobra a krásy. Toto dielo, ako piate rozsiahle dielo Dostojevského, sa stalo jedným z najčítanejších v svetovej literatúre.