Jan Pešta Poradie kníh

Kniha vznikla jako novelizace titulu VODĚRA, Svatopluk a Jiří ŠKABRADA. Jihočeská lidová architektura. České Budějovice: Jihočeské nakladatelství, 1986. Editorem a hlavním autorem je již jen jeden z tehdejších autorů – Jiří Škabrada, protože Svatopluk Voděra zemřel v roce 2001. Kniha je oproti původnímu titulu napsaná v podstatě nově a obsáhleji, protože mohla být obohacena o výsledky množství dokumentací i průzkumů různého druhu – od plošných, prováděných před prohlašováním vesnických památkových rezervací a zón v devadesátých letech 20. století, až po podrobné průzkumy jednotlivých objektů, opřené dnes i o dendrochronologická datování. Vyšlo paralelně ve dvou vydáních. Vydání první jako neprodejná metodická publikace Jihočeského krajského úřadu

Diagnostika staveb a jednotlivých konstrukcí z pohledu hydroizolací, tepelné techniky a akustiky.

Hlavním cílem publikace je metodické sjednocení postupů a výstupů plošných průzkumů lidové architektury a venkovských sídel. Základem je úprava metody stavebněhistorického průzkumu pro tyto specifické potřeby, objektivizace výstupů pro různé typy sídel a staveb na celém území ČR, posuzování sídel včetně jejich krajinného rámce, efektivita průzkumů jednotlivých typů, včetně potřeby zajistit maximum informací za minimum vynaloženého času a prostředků.

Druhé, upravené a rozšířené vydání knihy Rekonstrukce roubených staveb je praktickým návodem, který čtenáře provede úskalími oprav a ukáže mu možnosti bezpečné cesty k cíli. Tím je kvalitně a bezchybně opravený, krásný historický roubený dům. Kniha je inspirací i pro specializované stavební firmy nebo projektanty hledající poučení v historických stavebních postupech a technikách. Naleznou v ní návod na opravu roubených staveb od počátečního zamyšlení, přes přípravu stavby až po řešení zcela konkrétních praktických problémů. Stavebníkovi umožní nahlížet řemeslníkům „pod ruce“, zručný chalupář v ní najde praktické ukázky stavebních postupů, z nichž mnohé pak bude schopen sám realizovat.

Již pátý díl projektu je věnován oblasti severních Čech v rozsahu dnešního Libereckého kraje. Přestože Liberecko patří mezi nejmenší kraje v ČR, představuje bohatou pokladnici lidového stavitelství. Na většině jeho území nacházíme jako základní typ lidové architektury velké patrové domy - roubené, hrázděné i zděné v několika regionálních variantách. Ve výše položených oblastech (západní Krkonoše a Jizerské hory s podhůřím, Ještědský hřbet a částečně i Lužické hory) jsou zachovány charakteristické přízemní domy, nejčastěji roubené. Své stopy na podobě lidové architektury i celých vesnic zde zanechala i domácí malovýroba a řemeslná produkce (sklářství, tkalcovství).

Již předposlední díl unikátního projektu, který zachycuje v esejistických, abecedně řazených statích jednotlivé, památkově chráněné či ostatní architektonicky hodnotné vesnice v severočeském regionu, který z hlediska dnešního administrativního dělení zachycuje kraje Ústecký a Liberecký. Ilustrace opět tvoří situační plány z poloviny 19. století a fotografie partií či jednotlivých budov, případně jejich detailů a mapy s kresbami charakteristických staveb pro daný region. Text doplňují přehledné tabulky. Publikace vychází pod laskavou záštitou hejtmana Ústeckého kraje Jiřího Šulce.

Vesnické památkové rezervace, zóny a ostatní památkově hodnotná vesnická sídla v Čechách. Třetí díl pětisvazkového projektu zachycuje v esejistických, abecedně řazených statích jednotlivé, dnes už památkově chráněné či teprve o tento statut usilující lokality v západočeském regionu, který z hlediska dnešního administrativního dělení zachycuje Plzeňský a Karlovarský kraj. Ilustrace opět tvoří situační plány z poloviny 19. století a fota partií či jednotlivých budov, případně detailů. Text doplňují přehledné tabulky.

Vesnické památkové rezervace, zóny a ostatní památkově hodnotná vesnická sídla v Čechách. Druhý díl pětisvazkového projektu zachycuje v esejistických, abecedně řazených statích jednotlivé, dnes už památkově chráněné či teprve o tento statut usilující lokality v jihočeském regionu, který je na tyto památky nejbohatší (připomeňme, že ves Holašovice je dokonce památkou UNESCO). Ilustrace opět tvoří situační plány z poloviny 19. století a fota partií či jednotlivých budov, případně detailů. Text doplňují přehledné tabulky. Přes 700 obrázků.