Pierre Hadot bol francúzsky filozof, historik a filológ, ktorého dielo sa sústredilo na koncept duchovných cvičení a filozofie ako životnej praxe. Špecializoval sa na antické obdobie, najmä na novoplatonizmus a stoicizmus, pričom zdôrazňoval starovekú filozofiu ako praktický spôsob života. Jeho spisy, ktoré sú čitateľné a hlboko erudované, neustále prepájajú filozofické myšlienky s osobnou skúsenosťou, literatúrou a spiritualitou.
V nakladatelství Vyšehrad vychází další práce známého francouzského filosofa, historika a klasického filologa Pierra Hadota (1922–2010), vynikajícího znalce antického myšlení. V roce 2010 již vyšlo Závoj Isidin / Esej o dějinách ideje přírody. V jedné ze svých nejznámějších knih se věnuje nejen dějinám, ale i pojetí filosofie ve starověkém Řecku a Římě.
Významná esej francouzského znalce novoplatónské filosofie. „Nikdo ze smrtelníků neodhalí můj závoj“, stálo prý na podstavci sochy bohyně Isidy v Egyptě. Tento romantiky oblíbený motiv, symbolizující odhalení tajemství přírody, spolu se slavným Hérakleitovým výrokem o přírodě, která „se ráda skrývá“, se stává mottem rozsáhlého „eseje“ známého francouzského znalce novoplatónské filosofie. Hadot zde v širokém závěru, sahajícím od literatury přes filosofii, ikonografii a technologii od antiky až po současnost, zabývá pojmem přírody či přirozenosti a jeho vývojem v evropských dějinách. Autor, s nímž se český čtenář mohl už před nějakým časem seznámit prostřednictvím jeho pozoruhodného textu věnovaného Plótinovi, odhaluje ve své nové knize často překvapivé myšlenkové souvislosti. Pierre Hadot v dějinách nachází dva základní postoje k přírodě: „prométheovský“, vedoucí k mechanizaci přírody, a „orfický“, kontemplativně-poetický. Jejich vzájemný vztah či převahu jednoho z nich barvitě ilustruje mnoha příklady z dějin lidského myšlení, umění a jednání. Hadot opět prokazuje, že myšlenkově podnětný text může být i literárně působivý.
Filozofický esej věnovaný nejvýznamnějšímu novoplatonikovi rekonstruuje Plótinův filozofický systém.
Francouzský filosof a přední znalec antického myšlení a filosofie Pierre Hadot ve své krátké, ale hutné přednášce postihuje podstatu antické filosofie. Hadot objasňuje, co v řecko-římském světě znamenalo být filosofem, a ukazuje, že "filosofovat" neznamenalo osvojovat si abstraktní, odtažité vědění bez reálného dopadu na život, nýbrž prostřednictvím cvičení rozumu usilovat o vnitřní proměnu sebe sama. Autor dále načrtává, jak a v jakých podobách se toto dědictví antického myšlení po staletí kontinuálně uchovávalo, jakých proměn nabývalo ve středoveku a novověku a jaký smysl a inspiraci v této tradici nalézáme dnes. Kniha přináší inaugurační řeč, kterou Pierre Hadot přednesl 18. února 1983 u příležitosti převzetí katedry dějin helénistického a římského myšlení při College de France.
Úvod k Hovorům k sobě Marka Aurelia
Hadotův úvod (Vnitřní tvrz) do Hovorů Marka Aurelia lze číst v jistém smyslu jako úvod do antického stoicismu. Neexistuje nakonec věčný stoicismus, který je napříč časem a prostorem jedním z možných postojů lidského vědomí? Jeho neustálá ozvěna ve filozofických koncepcích dvou tisíciletí tomu napovídá.
Nearly twenty-five hundred years ago the Greek thinker Heraclitus supposedly uttered the cryptic words Phusis kruptesthai philei. How the aphorism, usually translated as Nature loves to hide, has haunted Western culture ever since is the subject of this engaging study by Pierre Hadot.
In this book of brilliantly erudite and precise discussions, which also serves as an introduction to Pierre Hadot's more scholarly works, Hadot explains that for the Ancients, philosophy was not reducible to the building of a theoretical system: it was above all a choice about how to live one's life.
Written by the Roman emperor for his own private guidance and self-admonition, the Meditations set forth principles for living a good and just life. Hadot probes Marcus Aurelius's guidelines and convictions and discerns the hitherto unperceived conceptual system that grounds them. schovat popis
Hadot explores Plotinus' philosophical perspectives on the self, existence, love, virtue, gentleness, and solitude. He highlights how Plotinus, influenced by Plato and Aristotle, aimed to embody philosophical principles rather than merely theorizing them. This work delves into the integration of these concepts into a life of philosophical practice, revealing the depth of Plotinus' thought in the context of his predecessors.
In this book of brilliantly erudite and precise discussions, which also serves as an introduction to Pierre Hadot's more scholarly works, Hadot explains that for the Ancients, philosophy was not reducible to the building of a theoretical system: it was above all a choice about how to live one's life.