V čem spočívá lidská blaženost? Jakou roli v našem úsilí o zdařilý život má ctnost, slast, přátelství, láska a vztah k bohu či bohům? A jak se do našeho pojetí blaženosti promítá naše porozumění sobě samým a celku, jehož jsme součástí? Cílem této knihy je představit šest odlišných antických a středověkých filosofických přístupů k těmto otázkám a k etickému tázání vůbec.
Duše a zlo v dialogu "Faidón" Předběžný termín vydání: únor 2010. Studie věnovaná vztahu duše, řeči a zla v dialogu Faidón. Společně se svazkem Duše a krása v dialogu „Faidros“ vytváří dva díly rozsáhlejšího projektu věnovaného vztahu duše a řeči v Platónově filosofii.
Podtitul: "víme, o čem mluvíme?" Autoři textu se snaží nabídnout základní orientaci ve složité problematice euthanasie a přispět ke kultivaci současné diskuse. Součástí této diskuse musí být přitom snaha porozumět hlubším motivům, které se za touto otázkou skrývají, a vyjasňovat mnohé mýty a vleklá nedorozumění, jimiž je zatížena.
Text útlé knihy podává základní informace o tom, jak může vypadat poslední úsek cesty životem, jak umírající člověk odchází, co ho čeká, jak ho můžeme při umírání doprovázet, jak pečovat o jeho výživu, hygienu a další tělesní potřeby, ale také o jeho potřeby duševní a duchovní. Knížka je osvědčeným pomocníkem, pomůže odstraňovat zbytečné obavy a nejistotu. Je vyhledávaná nejen pečujícími členy rodiny a blízkými přáteli, ale i odborníky z pečujících profesí.
Sborník textů z 5. českého platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 10.–11. 11. 2006.
Duše a krása v dialogu Faidros Kniha Duše a krása v dialogu Faidros se zaměřuje na paralelu mezi řečí a tělem a ukazuje nejen šance, ale také rizika lidské vzájemnosti. Krásné tělo i krásná řeč jsou schopny v lidské duši vyvolat hnutí lásky, kterou Platón pojímá jako rozpomínku na skutečnou krásu. Tělo i řeč se tedy mohou stát médiem rozpomínky na to, co skutečně je, a tak příležitostí k překonání naší zaslepenosti, mohou však být také zaměněny za to, po čem duše touží a na co se jejich prostřednictvím rozpomíná. Právě v této ambivalenci představují řeč a tělo prostor, v němž se uskutečňuje lidský život pojatý jako mnohoznačný pohyb vtělených duší přispívající k utváření celku kosmu.
