Marek Brzkovský Poradie kníh (chronologicky)

Fascinující čtení pro milovníky vojenské historie, letectví i skutečných lidských dramat. V největším vojenském konfliktu všech dob sehrálo důležitou roli letectvo. Piloti a další členové posádek během let 1939 až 1945 prožili mnohé situace, během kterých tuhnula krev v žilách. Někteří vyvázli, jiní zaplatili cenu nejvyšší. Tato kniha mapuje incidenty a příběhy z východní i západní fronty, ze severu Afriky i z nedozírných modrých plání Pacifiku. Zavede vás do kokpitů stíhaček i bombardérů, kde dokonale zachycuje dechberoucí momenty leteckých soubojů, nouzových přistání, zázračných přežití i tragických konců. Text doprovázejí unikátní historické fotografie, které přibližují atmosféru letecké války a dávají jednotlivým osudům konkrétní tvář.

Letectvo představovalo vždy elitní zbraň, a to stíhací ještě v mnohem větším měřítku. První stíhací letouny se objevily na obloze západoevropského bojiště již v létě 1915, kdy začaly vznikat jednomístné stroje vybavené vpřed střílejícím kulometem. Stíhače brzy obklopila aureola opravdových novodobých rytířů, zápolících ve vzdušné aréně muž proti muži, stroj proti stroji. Realita však byla mnohem méně romantická, a hlavně mnohem krvavější. O tom všem vypráví kniha Benzin, krev a kulomety, mapující boje stíhačů za první světové války na všech frontách a až do posledních dnů konfliktu.

V srpnu 1945 skončila druhá světová válka, ale euforie brzy ustoupila varovným signálům. V Evropě se formoval východní blok pod sovětskou kontrolou, což vedlo k geopolitickému soupeření studené války. V létě 1950 vypukla válka v Koreji, kde se poprvé střetli sovětští a američtí letci a moderní proudové letouny se staly klíčovými hráči. V pozdních čtyřicátých letech se na Blízkém východě etablovalo nové izraelské letectvo, které se rychle stalo efektivní bojovou silou. Po celém světě se odehrávaly menší konflikty, v nichž letectvo hrálo významnou roli. Šedesátá léta přinesla generaci nadzvukových letounů vyzbrojených řízenými střelami, které se zapojily do krvavého konfliktu ve Vietnamu. Na evropské frontě východního a západního bloku, včetně socialistického Československa, došlo k několika střetům s americkými letouny a civilními narušiteli. Druhá polovina 20. století sice nepřinesla nový globální konflikt, ale vojenské letectvo zažila bezprecedentní rozvoj. Nová kniha odborníka na leteckou válku Marka Brzkovského nabízí pohled na pestrou historii legendárních strojů, pilotů a leteckých technik.

Stíhací letectvo hrálo i v Pacifiku důležitou roli. Boje se zde ale dost lišily od těch, které probíhaly na jiných frontách. Japonci jako první pochopili, že v nedozírných prostorách Pacifiku dokáží své jednotky podporovat jen z palub letadlových lodí a zaměřili se na budování námořního letectva. Během prvních měsíců proto vítězili a britské i americké letectvo utrpělo řadu ponižujících porážek. Teprve ve druhé polovině roku 1942 postup zastavila série bitev letadlových lodí. Americké letectvo se naopak rozrůstalo neuvěřitelnou rychlostí. Japonci se sice bránili s odvahou, často přerůstající ve fanatismus, proti takové přesile však nemohli obstát.

Pojem stíhací eso se zrodil už za první světové války a byl jím označován letec, který ve vzdušném boji dokázal sestřelit nejméně pět nepřátelských letadel. Šlo sice o neoficiální, zato však velmi ceněný titul a snad každý stíhací pilot se toužil jím stát. Od množství sestřelů se totiž odvíjelo i udělování vyznamenání, povýšení, respekt spolubojovníků a mnohdy i finanční odměna. Za Druhé světové války se toto označení hojně používalo a kult stíhacích es pěstovaly prakticky všechny státy, účastnící se tohoto konfliktu. U každé jednotky právě tito muži rozhodovali o úspěchu či neúspěchu bojových akcí a tato poměrně malá skupina pilotů dosáhla většiny sestřelů, kterých jejich jednotka získala. Velká esa se také často stávala veliteli jednotek a mnoho z nich dosáhlo vysokých hodností. Všichni se samozřejmě snažili sestřelit co nejvíce nepřátel a stát se tím nejlepším. Osudy sedmi mužů, popsané v této knize jsou často dost rozdílné. Bojovali totiž v různých fázích světového konfliktu, na různých letounech a na různých frontách druhé světové války. Někteří se dožili jejího konce, jiní boj se smrtí prohráli a zahynuli za řízením své stíhačky.

Letecká válka nad západní frontou trvala téměř šest let. Pro stíhače představovala vůbec nejtěžší bojiště, na němž operovaly ty nejmodernější stroje. Létalo se zde většinou ve velkých výškách a početných formacích. Nepřekvapí proto, že Luftwaffe při hodnocení úspěchů nutných pro udělení nejvyšších vyznamenání posuzovala jeden sestřel na západě jako ekvivalent tří vítězství získaných na východě. Seznamte se s poutavou mozaikou legendárních strojů, leteckých es a taktik boje.

Stíhací letectvo představovalo naprostou elitu už tak elitní zbraně, letectva. Stejně tak tomu bylo i v Německu. Stíhači měli ovládnout nebe nad bojištěm a na začátku druhé světové války se jim to i dařilo. Piloti v kabinách Messerschmittů kralovali dlouho obloze nad západní i východní frontou. Mnozí se dočkali těch nejvyšších poct a řádů a na účtech těch nejlepších byly i stovky sestřelů. Avšak válka se vyvíjela jinak, než velení čekalo. Němečtí stíhači postupně o svou dominanci přišli, a nakonec bojovali o holé přežití.

Ačkoli byl Karel Kuttelwascher (1916–1959) za druhé světové války nejúspěšnějším českým stíhačem RAF, jeho životu se dosud věnovala jen jedna knižní monografie, původně vydaná anglicky. Tento velký dluh naší historiografie nyní splácí publikace známého českého odborníka na leteckou historii. Kniha představuje Kuttelwascherovy osudy od dětství přes službu v předválečném československém letectvu po jeho bojovou kariéru ve Francii a zejména ve Velké Británii, kde se jako specialista na noční útoky nad nepřátelskými letišti zařadil mezi největší stíhací esa. Připomenuta je i Kuttelwascherova povalečná emigrace, kterou ukončila jeho předčasná smrt v pouhých 42 letech.

Legendární stroje, esa a taktiky letecké války na východní frontě Stíhací letectvo vždy představovalo elitu už tak elitní zbraně, jakou bezpochyby v každé armádě letectvo bylo. Jeho příslušníci tvořili svéráznou skupinu a většinou šlo o výrazné individuality. Jejich nejdůležitějším úkolem bylo vybojovat vzdušnou převahu nad bojištěm. Měli chránit vlastní vojska před nálety nepřítele a před jeho průzkumem a také doprovázet vlastní bombardéry. Ale především: Měli sestřelovat nepřátelské letouny. Už od první světové války obklopovala stíhací letce aureola novodobých rytířů nebes, což do jisté míry přetrvávalo i na začátku druhého světového konfliktu na západě. Když ale v červnu 1941 napadlo nacistické Německo Stalinův Sovětský svaz, začala válka jiného charakteru. Započal střet, v němž pro rytířství už nezbylo místo. Stíhači Luftwaffe byli svým založením hlavně lovci, kteří se snažili zlikvidovat co nejvíce nepřátelských letounů za co nejmenšího rizika. Sověti zase bojovali s odhodláním hraničícím až se sebeobětováním. Seznamte se s mozaikou legendárních strojů, leteckých es a taktik boje. Průvodcem vám bude jeden z nejerudovanějších českých autorů píšících o leteckém konfliktu na východní frontě druhé světové války.

Koncem čtyřicátých let napětí mezi západem a východem dosáhlo kritického bodu. V té situaci na Korejském poloostrově propukla válka, která mohla lehce přejít v celosvětový konflikt. Ze začátku to ale vypadalo na jednoduché vítězství Severní Koreje, podporované Sovětským Svazem. Nakonec ale válka trvala tři roky a skončila patem. Po celou dobu hrálo v konfliktu důležitou roli americké letectvo. To představovalo ohromující bojovou sílu. Disponovalo flotilou těžkých čtyřmotorových bombardérů, které dokázaly doslova vymazávat města v hlubokém týlu nepřítele. Jejich doprovod zajišťovaly stíhačky s dlouhým doletem a u jednotek už sloužily i první stíhačky poháněné proudovým motorem. Pro noční stíhání pak existovalo několik typů, nesoucích kvalitní radiolokátory pro nalezení nepřítele skrývajícího se v temnotách. Přímou podporu pozemních útvarů pak zajišťovaly stíhací bombardéry. Ty pročesávaly nepřátelský týl i frontu a tam pomocí pum, napalmu a neřízených raket ničily všechny dostupné pozemní cíle. Na moři pak Američané naprosto dominovali. Měli mohutnou flotilu letadlových lodí, které mohly doplout prakticky na jakékoliv místo na zemi a napadnout je pomocí bombardérů startujících z jejich palub. V oblasti nedaleko hranic s Čínou po celou dobu trvání konfliktu existovala oblast působení sovětských stíhaček. Říkalo se jí Alej MiGů a právě zde probíhala většina leteckých soubojů.

O zapojení českých a slovenských letců do bojů první a druhé světové války už toho bylo napsáno mnoho. Nesrovnatelně méně je zmapována jejich účast ve střetech vedených nad územím Československa, zejména v dobách označovaných za mírové. Nápravu přináší výpravná obrazová publikace dvou českých specialistů na dějiny vojenského letectví. Všeobecně není příliš známo, že naši piloti na československém nebi poprvé bojovali už na jaře 1919 během konfliktu s Maďarskem a že na stejné hranici bylo velmi rušno také v letech 1938 a 1939. K pozapomenutým kapitolám patří i Četnické letecké hlídky, které měly od roku 1935 na starosti ochranu svrchovanosti československého vzdušného prostoru. Samostatná kapitola pojednává o bojích na Slovensku a během Ostravské operace v posledních dvou letech druhé světové války. Největší prostor je ovšem věnován období let 1948 až 1989, kdy hranice Československa představovaly linii dotyku dvou nepřátelských mocenských bloků. Naše letectvo a útvary protivzdušné obrany tak byly zapojeny do nevyhlášené války, během které si českoslovenští stíhači připsali na konto několik sestřelů jak vojenských, tak civilních strojů…

Osudy osmi mužů, popsané v této knize jsou rozdílné. Spojovalo je však jediné – bojovali na té “špatné straně”. Všichni se narodili v zemích, které se v letech 1939–1945 nějakým způsobem zapojily do války na straně Osy a oni tak museli bojovat proti leteckým silám Spojenců. Vedli si v nich velmi dobře, vlastně úplně nejlépe, protože se stali esy s nejvyšším počtem vítězství ve své zemi.

Letci, kteří si zaslouží naše uznání. Během 1. světové války se zrodil pojem „stíhací eso“. Byl jím označován letec, který dokázal sestřelit pět a více nepřátelských letadel. Do konce války tento sice neoficiální, o to však cennější titul získalo pět pilotů, které můžeme označit za Čechy: Otto Jindra, Jindřich Kostrba, Augustin Novák, Josef Novák a také František (Franz) Slanina. Zkušení autoři Marek a Norbert Brzkovští se rozhodli vzdát těmto mužům hold, který jim české prostředí dluží – byli skvělými letci, ovšem bojovali na „špatné straně“.

Osudy osmi spojených stíhačů 2. světové války. Pojem stíhací eso se zrodil ve Francii v létě roku 1915. Tehdejší noviny jím začaly označovat letce, kteří dokázali sestřelit pět a více nepřátelských letadel. Tento neoficiální, zato však velmi ceněný titul se hojně využíval za druhé světové války, kdy kult stíhacích es pěstovaly obě strany konfliktu. To už ale byly časy osamělých lovců s vlající bílou šálou definitivně pryč. Souboje probíhaly na mnohem větší vzdálenost, při vyšších rychlostech a hlavně ve větších formacích. Válka se tak stávala daleko anonymnější. O výsledku boje přesto stále rozhodovala odvaha a pilotní umění muže za řídicí pákou. Esa se rovněž stávala tučným soustem pro tehdejší válečnou propagandu. Jejich význam byl totiž mimořádný. U každé jednotky právě tito muži rozhodovali o úspěchu či neúspěchu bojových akcí a většina sestřelů byla připsána na jejich konta. Často se také stávali veliteli a mnoho z nich dosáhlo vysokých hodností. Osudy osmi pilotů, které zachycuje tato kniha, jsou často dost rozdílné. Bojovali v různých letech a na různých frontách druhé světové války. Všichni však svým nemalým dílem přispěli k porážce fašismu v tomto dosud nejstrašnějším konfliktu v historii lidstva.

Pojem stíhací eso se zrodil v létě roku 1915 ve Francii. Byl jím označován letec, který dokázal sestřelit pět a více nepřátelských letadel. Bylo to v době, kdy se na obloze objevily první jednomístné letouny, vybavené vpřed pálícím kulometem - stíhačky. Šlo sice o neoficiální, zato však velmi ceněný titul a snad každý stíhací pilot se toužil jím stát. Brzy ho také začaly užívat i ostatní světová letectva, účastnící se Velké války. Za Druhé světové války se toto označení znova hojně používalo a kult stíhacích es pěstovaly obě strany konfliktu. Esa se také stávala tučným soustem pro válečnou propagandu. Jejich význam byl totiž mimořádný. U každé jednotky právě tito muži rozhodovali o úspěchu či neúspěchu bojových akcí. Tato poměrně malá skupina dosáhla většiny sestřelů, kterých jejich jednotka získala. Často se také stávali veliteli leteckých jednotek a mnoho z nich dosáhlo vysokých hodností. Snažili se také ale sestřelit co nejvíce nepřátel a stát se tím nejlepším. Osudy šesti mužů, popsané v této knize jsou často dost rozdílné. Bojovali v různých letech a na různých frontách druhé světové války. Někteří se dožily jejího konce, jiní za řízením své stíhačky nalezli smrt. Všichni však svým nemalým dílem přispěli k vítěznému konci a porážce fašismu v tomto dosud nejstrašnějším konfliktu v historii.

Osudy šesti spojeneckých stíhacích es Druhé světové války.

Na jaře 1941 stála Velká Británie proti Hitlerově Německu sama, zatímco Spojené státy byly neutrální. Britské RAF se vzpamatovávalo z bitvy o Británii a začalo přecházet do ofenzívy. V květnu se poprvé za Kanál vydala squadrona Hurricanů s kresbou boxujícího amerického orla. Letci, kteří připluli ze Spojených států a vstoupili do RAF, vytvořili 71. squadronu, jejíž osudy jsou v knize zachyceny. Na podzim 1942 se 71. squadrona stala součástí americké 8. Air Force a byla přeznačena na 334. Fighter Squadron. Zapojila se do bombardovací ofenzívy proti fašistickému Německu a dosáhla skvělých výsledků, včetně mnoha slavných stíhacích es. Jednotka bojovala až do konce Druhé světové války, přičemž přispěla více než dvěma sty sestřely. Konec války však neznamenal konec jejího nasazení. Po začátku studené války byla znovuaktivována a během konfliktu na Korejském poloostrově se opět zapojila do bojů, včetně slavných soubojů nad Alejí MiGů. Kniha sleduje osudy příslušníků jednotky až do uzavření příměří v červenci 1953, přičemž 334. FIS nesla slavný znak – boxujícího orla.

Stíhací esa Luftwaffe, jako Erich Hartmann a Gerhard Barkhorn, s neuvěřitelnými počty sestřelů vzbuzovala po válce nedůvěru, často považována za propagandu. V pozdějších letech, s výzkumem leteckých bojů, se však ukázalo, že většina německých záznamů je reálná. Jedním z významných pilotů byl Johannes Steinhoff, který bojoval od začátku války až do jara 1945. Začínal jako noční stíhač a účastnil se mnoha klíčových operací, včetně bitvy o Anglii a operace Barbarossa. Jeho úspěchy zahrnovaly 150 vzdušných vítězství, přičemž byl dvanáctkrát sestřelen a absolvoval 993 bojových letů. Steinhoffova kariéra ilustruje historii Luftwaffe od jejích počátků až po úpadek na konci války. Válku přežil a později publikoval své vzpomínky a poskytoval rozhovory historikům, čímž zanechal cenné svědectví. Ačkoli nebyl fanatickým nacistou a nesouhlasil s Hitlerem a Göringem, bojoval za Třetí říši více než pět let. Čtenáři ocení jeho osobní statečnost a schopnosti jako pilota a velitele, který se postavil za své muže v těžkých situacích. Přesto je důležité mít na paměti, jaký režim zastupoval a jaké by byly důsledky jeho vítězství pro Evropu.