Kálmán Mikszáth Knihy

Kálmán Mikszáth (1847 – 1910) svoju poslednú rozsiahlu románovú fresku (vyšla posmrtne 1910) vytvoril na podklade staršej anekdotickej legendy spišskej rodiny Görgejovcov z Hrhova pri Levoči: „za psa richtára a za richtára paloš.“ Autorova románová verzia sa odohráva na pozadí kuruckého odboja proti Habsburgovcom v rozpätí piatich rokov, počnúc novoročnou poľovačkou roku 1700. Romantický začiatok (smrť richtára) a romantický záver (poprava podžupana) tvorí rámec historicky a faktograficky bohatého a neopakovateľného rozprávania o spore a živote slávneho „saského“ spišského mesta a rázovitej spišskej stolice na čele s potomkami nemeckých Sasov. Symbolicky ide vlastne o dva nezmieriteľné, rozdelené svety v jedinom Uhorsku, kde nič nezmôže ani láska spišského Romea a Júlie, mladého richtára, ktorý dal popraviť otca svojej spanilej Rozálie.

Legendarizovaný príbeh o tajomnom dáždniku s motívom zatajovaného dedičstva v slovenskom mestečku Hlohová pod Zvolenom autor zapracoval do rozmarného humorného rozprávania s vážnym podtónom o meštianskej chamtivosti, túžbe po majetku, úprimnej láske a šťastí, v ktorom sa presadí dobro a krása.

Príbeh Nosztyho, ktorý sa dostane do dlžôb a neštíti sa ani nečestnosti, len aby získal veno..

Výber 24 poviedok maďarského spisovateľa, rodáka zo Sklabinej.

Dielo klasika maďarskej literatúry Kálmána Mikszátha (1847 – 1910), rodáka z Novohradskej Sklabinej, tvorí najmä krásna literatúra. Publicistika a esejistika je zastúpená v menšom rozsahu. V kritickom vydaní jeho diela je beletria zastúpená päťdesiatimi knihami a 34 kníh je tzv. literatúra faktu. V slovenskom literárnom povedomí dominujú autorove svojrázne štylizované poviedky, novely a romány. Vydanie tohto súboru textov pod spoločným názvom autorovho okrídleného výroku „Dlhé vlasy, krátky rozum“ predstavuje známy mikszáthovský štýl prózy na menej známom literárnom poli. Román Mocný Máčik, fiktívna dvojnovela a cyklus listov Dvoje volieb v Uhorsku, parlamentné črty Ctená snemovňa a spomienkové fejtóny Moji rovesníci majú spoločný leitmotív: voľby. Mikszáth veľmi dôverne poznal túto tému so širokým dobovým spoločenským pozadím. Sám bol poslancom uhorského parlamentu 28 rokov. V snemovni predniesol dva prejavy, ale napísal bezpočet umeleckej publicistiky, ktorá svojím uštipačným podtextom je doslova pochúťkou mikszáthovského žoviálneho humoru. Slovenský čitateľ sa dozvie aj to, že v uhorskom parlamente bola „neoficiálna“ zábavná slovenská strana: Traja Tóti/Slováci: poslanci Prileszky (Prešporok), Urbanovszky (Trenčín) a Krajtsik (Orava). Trojica však neurobí nič, lebo Mikszáthovými slovami podľa Prileszkého Slováci „tisíc rokov radšej zdrôtujú, čo iní rozbijú“.

Rozsiahle prozaické dielo Kálmána Mikszátha (1847-1910) si nemožno predstaviť bez jeho „najuhorskejšieho“ a zároveň najvýznamnejšieho románu z roku 1908. Príbeh mladého Nostického s Marou Tóthovou sa začína pod Trenčianskym hradom flirtami fešáckeho jazdeckého poručíka. V pomyselnej Burianskej župe ženbychtivý poručík sa všemožne (prejavmi lásky, úskokmi aj úkladmi) usiluje (neúspešne) uchvátiť do manželského vzťahu príťažlivú Maru Tóthovú spolu s ešte príťažlivejším bohatým venom.

Bezmála sto rokov po smrti Kálmána Mikszátha sa svet zmenil práve tak ako aj Slováci. Nezmenení sa zachovali iba v jeho mýtickom prozaickom obraze. Bude však predsa niečo pravdy na tom, čo Mikszáth napísal s láskavým, žoviálnym humorom. A keby v tom nebol čo len závan pravdy toho najväčšieho Slováka medzi maďarskými spisovateľmi, nemalo by zmysel, aby sme sa k jeho dielu vracali.

Kálmán Mikszáth nazval Slovákov svojimi rodákmi. Slováci sú súčasťou jeho sveta detstva a mladosti, ale aj autorského rozprávania. Jeho rázovité postavy žijú raz v humornom až grotesknom, inokedy v idylickom, ale najčastejšie v tragickom príbehu podľa pevných etických princípov. Hoci pokladajú svet za pominuteľný, jednako neveria v pominuteľnosť mravných hodnôt.

Hlavným hrdinom knihy je tragikomická postava, pán nedeckého hradu hrabě Štěpán Pongrácz, ktorý si ešte koncom 19. storočia hrá na stredovekého oligarchu. Je to symbol ideí už dávno zasutých nánosem času, strůjce i oběť donkichotiády, v ktorej nepravdepodobné je všetko to, čo je pravda, a pravdepodobné len to, čo sa nestalo.

Päť tajomných noviel (Ľubovnianske strašidlo, Statok na predaj, Noc v Zlatom chrobáku, Čierny kohút a Poliačik Fili) od klasika maďarskej literatúry sú pútavo vyrozprávané príbehy odohráva-júce sa na území bývalého Horného Uhorska a Poľského kráľovstva, od severného Spiša až po južné slovensko – maďarské jazykové pomedzie v Novohrade.

Legendarizovaný príbeh o tajomnom dáždniku s motívom zatajovaného dedičstva v slovenskom mestečku Hlohová pod Zvolenom autor zapracoval do rozmarného humorného rozprávania s vážnym podtónom o meštianskej chamtivosti, túžbe po majetku, úprimnej láske a šťastí, v ktorom sa presadí dobro a krása.

Humorne ladený román maďarského autora je obrazom uhorskej spoločnosti z rokov po skončení napoleonských vojen, dej sa odohráva na území dnešného východného Slovenska, zároveň podáva aj obraz maďarsko-uhorského zemianstva. Statkár barón Dory násilím prinúti mladého grófa Buttlera, aby sivzal jeho dcéru, ktorá sa zaplietla s miestnym kňazom. Mladá gróf, ktorý miluje iné dievča, dlhé roky zápasí o zrušenie tohto vynúteného znásilneného manželstva, pohýbe všetkým možným v krajine, ale jednako sa mu to nepodarí dosiahnúť...

Štyridsaťročný Kálmán Mikszáth (1847–1910) už bol uznávaný prozaik a obľúbený profesionálny publicista, parlamentný spravodajca, keď zaujal miesto liberálneho poslanca v Uhorskom parlamente (1887–1910). Pravda, vtedy na svojom konte ešte nemal tzv. veľký román. V čase neúprosných parlamentných polemík (zákon o civilnom sobáši, 1892–94) mu žičlivý kolega poslanec Dezső Bernáth vnukol tému z lásky uzavretého a potom nevydareného manželstva veľmi bohatého zemplínskeho grófa Jánoša Buttlera (1793–1845). Grófov životný príbeh Mikszátha zaujal natoľko, že napísal fiktívny román, ktorého dej posunul do prvej tretiny 19. storočia a zaľudnil ho živými a vymyslenými postavami Zemplínčanov. Vytvoril veľmi príťažlivé dielo o prebúdzanej láske, ale aj nenávisti, ako aj o závisti a túžbe po majetku a spoločenskom postavení. „Nepísal som dejiny, to nie je moja úloha, ale jednako som opísal dobu.“ V pozadí románovej kompozície zachytil večný konflikt liberálneho myslenia s mocenským cirkevným konzervativizmom a právnej pravdy s morálnou pravdou. Od prvého maďarského vydania (1910) do roku 1960, keď vyšlo dvojdielne kritické vydanie, dielo vyšlo takmer pravidelne každé štyri roky a zaradilo sa medzi najčítanejšie beletristické knihy Kálmána Mikszátha.

Príbeh arogantného malého šľachtica Mácsika a celého šľachtického rodu Laczkó. Všetci snívajú o tom, že získajú späť starobylé práva na svoj majetok. Napriek občasnému nadšeniu sa ich plány nedaria a nakoniec prídu o majetok.

Prvý humorne ladený román je obrazom uhorskej spoločnosti z rokov po skončení napoleonovských vojen, dej sa odohráva na území dnešného východného Slovenska, zároveň podáva aj obraz maďarsko-uhorského zemianstva. Druhý román je takisto plný humoru a ostrovtipu, osou je dramatická ľúbostnáhistorka, dej sa odohráva v roku 1700...

V tomto zväzku predkladáme našim čitateľom päť Mikszátových noviel: Zelinka poznania, Čierny záprah, Vlk na Verchovine, Satan, Dvaja žobraví študenti. Sú v nich pozoruhodné portréty jednotlivcov a ľudských vášní, opísané a zhustené veľmi sugestívne a so silným emocionálnym napätím.1. slovenské vydanie.

Dobrodružný príbeh s historickým pozadím z druhej polovice XVII. storočia. Zvečnil v ňom rušné udalosti v dolnozemskom mestečku blízko Segedína, kde dôjde k podivnému obratu v živote mladého Lešťáka, šikovného syna slovenského krajčíra. Príbeh je síce realistický, ale oplýva autorovýmpovestným humorom.

Anekdotické rozprávanie maďarského klasika je donkichotiádou zo slovenského prostredia horného Považia. Vtipná románová fikcia je koncipovaná na skutočnom donkichotstve posledného pána Nededzského hradu Štefana Pongráca (1835 – 1886). Oneskorený, vrtošivý uhorský feudál však nevedel zastaviť čas a koleso dejín, lebo nimi hýbalo aj praktické myslenie a príčinlivosť Slovákov z grófovho okolia. Tak sa stalo, že pompézne vojenské ťaženie proti slávnej Bystrici za urážku cti sa nekončí dobýjaním veterných mlynov, ale hýrivou pohuľankou v hostinci pod arkádami námestia v Žiline.

Dílko významného maďarského romanopisce (1847-1910), do časů Rákócziho povstání v Uhrách zasazený příběh dvou "žebravých studentů", kteří si jdou po otcově smrti hledat své místo v životě, procházejí uprostřed vzrušené doby zcela rozdílnými osudy a po delším oddálení se posléze opět sejdou na lepší cestě života.

Děj se odehrává na počátku 18. století, kdy probíhalo v Uhrách protihabsburské povstání Františka II. Rákócziho. Když podžupan Pavel Görgey postřelí starostu města Levoče, který následně zemře, vyhlásí měšťané, že všichni obyvatelé Levoči musí chodit ve smutečním oblečení, dokud nebude starosta pomstěn.

Romantický příběh lásky dvorního šaška císaře Františka 1. a mladičké maďarské šlechtičny Ilonky.

Ústředním tématem tří satir je směšné velikášství chudnoucích uherských zemanů, jejich marná snaha zastřít úpadek vnějškovou okázalostí, jejich úsilí za každou cenu znovu dosáhnout pohodlného, blahobytného života.

Vtipné dílko o "zázračném" deštníku, který přinesl štěstí mladé Veronice, sestře chudého faráře z malé slovenské vsi, a nakonec i jeho pravému majiteli, který toužil po dědictví, v deštníku ukrytém. Příběh vyznívá jako realistická parodie náboženské pověry.

Klasik maďarskej prózy Kálmán Mikszáth (1847-1910), rodák z Novohradu, označil Uhorsko za domov humoru, ktorý odzrkadľuje charakter jeho rodákov, Maďarov a Slovákov. Podľa neho patria medzi národy, ktoré sa vedia uvoľniť a slobodne myslieť. Anekdota je neodmysliteľnou zložkou Mikszáthovho rozprávania najmä v jeho novele Fešáci. V nej predkovia dnešných Šarišanov nemajú čas uvažovať o svojej chudobe, lebo sa radšej zabávajú na tom, ako by mohli žiť, keby boli bohatí.

Mikszáth Kálmán 1907-es regényének alapötlete egy hírlapi szenzációra épül: a századfordulón egy milliomos bácskai polgár leányát elrabolta egy dzsentri fiatalember. Az apa látszólag beleegyezett a házasságba, de az esküvő napján külföldre küldte lányát, így a hozományvadász hoppon maradt. A Bontó vármegyében élő Noszty család ifjú sarja, Feri, szintén hozományvadászatra indul. Ő egy „vidám, könnyelmű, eleven” fiatalember, aki először egy gazdag felvidéki polgárlány kezét akarja elnyerni, de egy váltóhamisítás miatt kénytelen eltűnni. Másodjára az Amerikából multimilliomosként hazatért Tóth Mihály lányára vet szemét. A Noszty család öregasszonyai szövik a szálakat, mivel Tóth Mari gyanakvó, és azt hiszi, mindenki csak a vagyonáért akarja feleségül venni. A terv majdnem sikerül, de Feri múltját leleplezi egykori ezredparancsnoka. A család praktikái csődöt mondanak, így Feri a „kompromittálás” módszeréhez folyamodik. A dzsentrivilág íratlan törvényei szerint most már szabad az út a milliókhoz, de Tóth Mihály, a kemény gerincű polgár, közbelép, és úgy érzi, ideje szakítani a „korhadt elvi tétellel…”

„Csak a szemünket kell lehunynunk, hogy a mai balatoni hölgyeket elképzeljük a száz esztendő előtti szívhalászok helyére. A nő és a szerelem tulajdonképpen sohasem változik, mint ahogy az igazán nagy dolgok nem változnak a világon. Ugyanazok a hölgyek sétáltak száz év előtt a tópart platánjai alatt, akik manapság. Ott van közöttük a szívhalásznő, Fruzsinkának hívják, és szüleinek, valamint neki magának is az a feltevése, hogy nem tölti tétlenül a nyarat, szívet halász, ha még csak egyetlen szív van a Balatonban.” (Krúdy Gyula)

translates from the Hungarian:A Két Koldusdiák (1885), and A Beszélö Köntös (1889)

Mikszáth Kálmán (1847-1910) Különös házassága élvezetes olvasmány. Annak is, aki még nem olvasta, s a régi olvasók népes táborának is, kikben talán már csak teremtett regényvilágának hangulata, íze él. A legendás anekdotázó, nagy mesélőkedvű író figurái - Buttler János, Dőry Mária, Horváth Piroska, Tóth uram, a röszkei kocsmáros, Vidonka és a többiek - száz év távlatából is ismerősen hatnak, a regény mit sem vesztett érvényéből. Mikszáth sorai sodorják magukkal az olvasót, kényelmes karosszékéhez láncolják, miközben a máig egyik legolvasottabb regényírónk jellemeket rajzol, társadalmat láttat, mesél, és lebilincselően anekdotázik.

Der Feldhüter Istók Lapaj, ein verschrobener Kauz, weiß seiner Sackpfeife Töne zu entlocken, die jedes Herz erweichen. Doch dieser 'Sohn der Natur', dem Tiere lieber sind als Menschen, hat seine Kunst nie erlernt, auch scheinen ihm die Lieder nicht das Geringste zu bedeuten. Doch als Lapaj, der niemanden braucht, eines Tages von einem Menschen gebraucht wird, strahlt aus der Tiefe seiner Brust einer Wärme, die ihn zu einem entscheidenden Schritt veranlasst.

Az általános iskolások számára készült kötetben a nagy író két munkáját adjuk közre. A beszélő köntöst 1889-ben írta, A gavallérok 1897-es írása.A beszélő köntös a romantikus Mikszáth műve. Először Jókai lapjában, a Nemzetben jelent meg, folytatásokban. Témáját a történelmi múltból merítette: Vahot Imre emlékezik meg a csodálatos kaftányról egy tanulmányában.A második írás, A gavallérok, az illúziókból kiábránduló Mikszáth alkotása. Először szintén folytatásokban jelent meg, a Pesti Hírlapban. A lecsúszott birtokos nemesség, a hivatalba szorult dzsentri szellemes rajzát adja az író.