Petra Růžičková Knihy

Soubor textů esejisticko-kritické tvorby Jana Suka z let 1996-2004.

Unikátní projekt spojuje fotografické obrazy výtvarnice a básnířky Petry Růžičkové s funerálně-mysteriózní tematikou a básnickými texty od tří významných českých básníků: Jany Štroblové, Vladimíra Křivánka a Jana Suka. Každý obraz je doplněn třemi básnickými variacemi, což vytváří zajímavou konfrontaci mezi obrazovým a literárním pojetím. Tento projekt nabízí unikátní symbiózu výtvarného a literárního přístupu, reflektující současnou filosofii umění, která podporuje vzájemnou prostupnost různých žánrů. Kniha se zaměřuje na průzkum multikulturního prostoru a na setkání různých tvůrčích poetik, což je v českém i světovém umění méně obvyklé. Projekt byl také realizován jako výstava v roce 2009 v Galerii Břehová, s plánem na její putovní charakter. Publikace byla vydána jako výtvarně-básnický bibliofilský tisk v nákladu 333 ručně číslovaných výtisků.

Všestranně pozoruhodná kniha básníka Jana Suka a fotografky Petry Růžičkové vychází jako koediční počin nakladatelství Kant a nakladatelství Zahrada. V protikladu k meditativním, zvláštně „sošným“ a do nitra člověka zaměřeným Sukovým básním, předkládá Růžičková dramatické, monumentální snímky. Ve své podstatě je kniha tajným schodištěm od hmoty k duchu, od strnulosti k pohybu, od smrti k životu, od člověka k člověku. Celkovou exkluzivitu knihy umocňuje vytříbená typografická úprava profesora Zdeňka Zieglera, a kniha se tak stává téměř bibliofilským artefaktem.... celý text

Meno Věry Weislitzovej je známe najmä v súvislosti s jej manželom Arnoštom Lustigom, no teraz sa predstavuje ako autorka poetických výpovedí o nepoetickej realite. Počas druhej svetovej vojny bola väznená v terezínskom tábore a v roku 1948 odišla do Izraela s Dobrovoľnou židovskou brigádou. Dnes žije striedavo vo Washingtone a Prahe. Jej básnická zbierka, vydaná v roku 1994, bola preložená do slovenčiny Ľubomírom Feldekom, ktorý napísal aj doslov. Texty Věry Weislitzovej sa zaoberajú témou krutosti, ktorú zažili väzni v koncentračných táboroch, nekonečným smútením a spomienkami na príbuzných, ktorí zahynuli. Autorka vyjadruje aj ľútosť nad zmarom ambícií a snov. Jej výrazy sú úsporné a takmer strohé, bez pátosu, no prenikajúce emócie sú silné. Básne sa vyhýbajú bohatým metaforám a sú zamerané na vecné opisy reality, pričom detaily umocňujú absurdnosť situácií. Hoci uplynulo viac než pol storočia od týchto udalostí, ľudská pamäť by mala uchovať ich pamiatku. Vždy, keď sa objaví náznak návratu podobných hrôz, mali by ožiť v kolektívnej pamäti ako memento, aj prostredníctvom básnických výpovedí.

Kniha barevně tónovaných fotografických obrazů Petry T. Růžičkové (1963 - 2021) Sacro bosco (Posvátný háj) umožňuje nahlédnout krásy italské krajiny i architektury, zahrad a parků obklopujících charakteristické jižní vily způsobem, jenž postihuje především vnitřní ráz těchto archaických zákoutí a scenérií. Cyklus Sacro bosco vznikal s použitím klasické analogové fotografie, která neprošla digitální úpravou mimo jiné kvůli tomu, aby nebylo setřeno kouzlo fascinujícího okamžiku. Autorka přetavuje vizuální vjemy do básnivě utvářených výtvarných metafor. Vytváří neotřelý a esenciální obraz magické země, která nás nepřestává inspirovat a jejíž hlubinu fotografka vystihuje ve snivých a symbolických rovinách působících uhrančivě i na toho, kdo se domnívá, že Itálii dobře zná a že už v ní nemůže nic nového objevit. Fotografie Petry T. Růžičkové jsou svědectvím toho, že náš niterný pohled znovu utváří a světelně koncipuje i to, co je zdánlivě neměnné a ponořené do minulosti. Itálie posvátných hájů se v jejích fotografiích znovu rodí a přetváří se světelnou magií a autorčinou imaginací. Knihu doprovázejí autorčiny verše ze sbírky Dovnitř obrácené oko (2009) a básnivý doslov znalce italské kultury i autorčina díla Miloše Doležala.

Dosavadní fotografická ikonografie Terezína se omezovala na charakter někdejšího pevnostního města a posléze koncetračního tábora. Fotografický cyklus Petry Růžičkové je nejen obohacením ikonografické škály města, ale přinesl i řadu nových formálních postupů. Autorka vytvořila námětově vrstevnatý cyklus, v němž se prolínají témata fortifikace, utrpení, ale i melancholie současného zániku. Cyklus Pevnost (Kamenná hvězda Terezín) je silnou vizuální transformací pocitů, dojmů, poznatků, nostalgie, reminiscencí spojovaných s tímto městem.