Jaroslav Brož Knihy

Publikácia Christus vivit je posynodálna apoštolská exhortácia Svätého Otca Františka mladým a celému Božiemu ľudu. Kristus žije. On je našou nádejou i tou najkrajšou mladosťou tohto sveta.“ Týmito slovami začína pápež František svoju posynodálnu apoštolskú exhortáciu Christus vivit, podpísanú v pondelok 25. marca v Lorete a adresovanú „mladým a celému Božiemu ľudu“. Text inšpirovaný minuloročnou synodou o „mladých, viere a rozlišovaní povolania“ publikovali v utorok 2. apríla vo vatikánskom Tlačovom stredisku. Exhortácia pozostáva z 9 kapitol a obsahuje 299 článkov. V mimoriadne srdečne ladenej exhortácii, ktorú by si mal prečítať každý mladý človek, sa pápež zaoberá nasledovnými tematickými okruhmi: Čo hovorí o mladých Božie slovo; Ježiš Kristus, stále mladý; Mladí sú Božie „teraz“; Úžasná správa pre všetkých mladých; Cesty mladých;, Mladí s koreňmi; Pastorácia mladých; Povolanie a Rozlišovanie.

Publikace Neznámá evangelia, první svazek ediční řady Knihovna rané křesťanské literatury, se zaměřuje na apokryfní evangelia, spisy evangelijního typu, které vznikaly do konce 2. století po Kr. Obsahuje nejstarší fragmenty Ježíšových výroků, které nejsou součástí biblických evangelií. Tyto texty, vzniklé v počátcích křesťanského písemnictví, nebyly zařazeny do biblického kánonu z různých důvodů, včetně odchylného výkladu křesťanských tradic. Odrazily tehdejší problémy, jako vztah k jiným náboženstvím a hledání lidových forem zbožnosti. Apokryfní texty jsou důležité jako doklady starých literárních žánrů, které církev přestala užívat koncem 1. století. Kniha obsahuje překlady literárních památek v původních jazycích (řecky, koptsky, latinsky), včetně nedávno objeveného Evangelia Spasitele, které je poprvé přeloženo do češtiny. K Tomášovu evangeliu je připojen nový výklad prof. Pokorného, který napsal také úvodní stať, v níž charakterizuje apokryfní evangelia v kontextu kanonických textů. Texty jsou doplněny úvody, kritickými poznámkami a rejstříky. Kniha zahrnuje různé apokryfní spisy, včetně nekanonických výroků připisovaných Ježíšovi a dalších evangelijních fragmentů.

Čtvrtá kapitola exhortace Amoris laetitia je skutečnou perlou dokumentu papeže Františka, a jelikož si zaslouží pozornost co nejširšího okruhu čtenářů, vydáváme ji samostatně. Papež v ní interpretuje Velepíseň lásky z prvního listu Korinťanům (1 Kor 13,4–7). Pavlova slova vztahuje velice prakticky na život v manželství. Upozorňuje na řadu pastí a obtíží, které manželům na cestě životem hrozí. Hlavně však poukazuje na krásu manželství a na jeho neprobádané zdroje a možnosti. Radí, jak láskyplný vztah rozvíjet, očišťovat a posilovat. Knížečka bude užitečnou pomůckou pro ty, kdo se na manželství teprve připravují, ale osloví i ty, kdo v něm už léta žijí a nechtějí ustrnout na půli cesty. Může být námětem pro setkávání manželských společenství či duchovních obnov ve farnostech.

Pentateuch: Pět knih Mojžíšových: český katolický překlad / [překlad Václava Bognera zrevidovali, doplnili a výkladovými poznámkami opatřili Jaroslav Brož ...ad.]. Spolu s poznámkovým aparátem a kvalitně psanými úvody k jednotlivým knihám překlad naznačuje, jakou strukturu by jednou mělo mít vydání Bible s liturgickým textem a kompletním poznámkovým aparátem, což je standard v katolické tradici. Dílo jistě uvítají i nekatoličtí křesťané a vůbec všichni zájemci o četbu Písma svatého.

Meditace pronesené při duchovních cvičeních pro papeže Františka a římskou kurii. "Ježíšova slova, o nichž jsme rozjímali, nám ukázala cestu, která vede k přilnutí k Bohu, abychom mu pomáhali vtělovat se do tohoto světa, do našich ulic a náměstí...".

Sedm kajících žalmů, z nichž nejznámější jsou žalmy 51 (Miserere) a 130 (De profundis), spojuje téma lítosti nad hříchy a touhy po Božím odpuštění. Modlitba těchto žalmů odvrací člověka od bezmoci a zoufalství. Před Bohem si nemusíme na nic hrát, zamlčovat svou bolest nebo vinu. Když před ním vyslovíme to, co je v nás slabé a zdánlivě nehodné Božího doteku, můžeme se uzdravit. Drobná publikace obsahuje text a výklad kajících žalmů, krátké modlitby a čtyři perspektivy, jak tyto žalmy číst: jako modlitbu Izraele, Ježíše, církve i jednotlivce. Praktická příručka poslouží pro osobní potřebu i pro četbu v modlitebních společenstvích a při biblických hodinách. Zvláště vhodná je pro osobní modlitbu v pátek, během postního období a při přípravě na svátost smíření. K tomu slouží i několik praktických rad na závěr.

Král a kněz Melchisedek je v biblických knihách více méně okrajovou postavou. Přesto dvě krátké zmínky o něm vyvolaly v židovském i křesťanském prostředí celou řadu intepretací, v nichž se tato tajemná postava těší velké pozornosti. Kolektivní práce autorů působících na Katolické teologické fakultě UK předkládá řadu studií, které mapují práci s melchisedechovskými motivy v židovství Druhého chrámu, v křesťanském Listu Židům, a v dalších židovských a křesťanských, ortodoxních i heterodoxních prostředích. Tento soustavnější přehled doplňuje kapitola o výkladu postavy Melchisedeka v raněnovověké katolické teologii a studie o melchisedechovské tematice ve výtvarném umění. Monografie podobného obsahu nebyla dosud v češtině publikována.

Skripta KTF První část - Historické prostředí Nového zákona. I. Prostředí helénistické kultury. II. Římské politické zřízení. III. Židovské náboženství. Druhá část - Ježíš a prvotní církev v historickém prostředí.

Komentářovou řadu Český ekumenický komentář k Novému zákonu (ČEK) připravují čeští teologové z různých církví. Komentáře vydává Česká biblická společnost ve spolupráci s Centrem biblických studií. Jednotlivé svazky jsou číslovány podle pořadí knih v Novém zákoně. List Židům byl do novozákonního kánonu přijat až jako jedna z posledních biblických knih. Určen nebyl Židům, ale křesťanům různého původu obeznámeným se Septuagintou. Jako literární útvar připomíná nejvíce kázání, které interpretuje řadu biblických textů (Ž 8, Ž 40, Ž 95, Jr 31).

Obsáhlá studie CO JE ČLOVĚK? , kterou připravila Papežská biblická komise, se snaží odpovědět na základní otázky, které si klademe: Co je podstata člověka? V čem spočívá lidská přirozenost? Jak uskutečňujeme své lidství? Základním textem, z něhož vycházíme, jsou druhá a třetí kapitola První knihy Mojžíšovy (Gn 2–3), dokument však cituje všechna významná místa Starého i Nového zákona. Téma biblické antropologie sledujeme ve čtyřech okruzích: 1. Člověk jako Boží stvoření: lidský duch v těle a vztah k Bohu jako základ všech dalších vztahů člověka. 2. Člověk „v zahradě“: vztah člověka k přírodě a dalším živým tvorům; naše odkázanost na přírodu a naše seberealizace tvořivou prací. 3. Člověk ve vztazích: Základem mezilidských vztahů je pouto muže a ženy v manželství a rodině. Z trvalých rodinných vztahů vyrůstají pevné společenské vazby. Text řeší vztahy mezi rodiči a dětmi, bratrství mezi lidmi či naopak spory a války a také otázky sexuality. 4. Člověk v dějinách: drama lidských příběhů a tajemství zla ve světě; jak Bůh zasahuje do našich životů, „dějiny spásy“. Nechybí věcný rejstřík s více než 200 pojmy. Papežská biblická komise je sborem dvaceti vzdělaných teologů z celého světa. Jejich úkolem je pečovat o rozvoj biblických studií a vyjadřovat se k více či méně adekvátním interpretacím Písma svatého. Komise je součástí Kongregace pro nauku víry.