Aleš Lamr Poradie kníh

V bohatě ilustrovaném textu výtvarníka Aleše Lamra sledujeme dobrodružství Somnambula, jehož fantazie je prosycena surrealistickými prvky. Slunce mu na čele vypaluje ornamenty, zatímco upadá do zajetí šedé bubliny a sní o ohnivém dešti. V jeho světě stromy zprůhledňují, řekou plují sklenění kajmani a anakondy, a rybitéla pokrývá krysí srst. Braunovy sochy dští šepoty mystérií a jejich duté hlavy kráčejí po Karlově mostě. Lamr, jakožto výtvarník, přenáší své imaginární asociace do slov, které hýří barvami, symboly a tvary, čímž dodávají textu hloubku. Vytváří tak obraz reality, ovlivněný neosurrealismem 60. let. Jeho texty nabízejí pohled do nitra muže, který se noční obrazotvorností dostává na hranici mezi snem a mystickým prožitkem. Detailní popis otevírá nové světy, jež formují ideje o realitě a provází přeludy. Imaginace utváří senzoriální zkušenost a určuje smyslový objekt, který umělec zachycuje. Text je nejen inspirací k vlastní kreativitě, ale i hypnotickou indukcí, umožňující nahlédnout na svět z perspektivy šamana. Zlatá nit textu odhaluje autorovo vidění nadpřirozených událostí, skrytých za symbolem a hermeneutickými interpretacemi. Tajuplný svět za hranicemi racionality se stává mostem mezi rozumem a smyslovým poznáním.

Memoárový text výtvarníka Aleše Lamra pokrývá období od druhé světové války po současnost, prolínající soukromý život a vzpomínky na výtvarné umění. Lamr popisuje poválečná léta v Litovli, kde v dědečkově keramické dílně získal první výtvarné zkušenosti. Vzpomíná na setkání s historiky umění a kolegy z Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu, s nimiž vystavoval. Kniha zachycuje okolnosti jeho individuálních projektů, jako jsou nástěnné malby v pracovně prezidenta Václava Havla na Pražském hradě. Lamrův sklon k výtvarnému umění je v jeho rodině přítomný jako stigmatum. Autor vstoupil na scénu české malby v první polovině šedesátých let po přestěhování z Brna do Prahy a ukončení střední umělecké školy. I když nezávislé umění tehdy nemělo oficiální podporu, Lamr se začal profilovat a položil základy svého díla, které postupně rozvíjel i v období normalizace, kdy omezeně vystavoval. Jeho návštěva Spojených států amerických byla pro něj zlomovým bodem. Lamr nebyl prorežimním umělcem, udržoval styky s disentem a výtvarníky, kteří nemohli vystavovat, což mu umožnilo poznat obě protilehlé oblasti kultury. Ve svých pamětech podává důvěryhodnou zprávu plnou paradoxů, absurdit, humoru a truchlivých zážitků.