Zdeněk Václav Tobolka Knihy

V literární pozůstalosti velikého buditele českého a jazykozpytce Josefa Jungmanna (1773—1847) uchovala se řada drobných článků, kterým po smrti Jungmannově bylo dáno jméno: Zápisky. Jungmann článečky tyto, jak vyplývá z jeho vlastních slov („Pokud ještě v svém 72. roce pamatuji" a„tak i teď nalézám ve Sternberce") psal ke konci svého života, r. 1845 za pobytu v lázních Šternberských. Zápisky psal sice, aniž by byl pomýšlel kdy na jejich uveřejnění, ale nepsal je jen pro sebe, nýbrž pro ty, kdo přijíti měli po něm a kdo by se obírali jeho velikým životním dílem. V zápiskách nechtěl podat i Jungmann svůj celý vlastní životopis a z tohoto důvodu: Napsat životopis celý nechtěl, ježto si netroufal, že by o sobě vždy nemluvil buď lépe, nebo hůře, nežli by bylo skutečnosti odpovídalo, omezil se proto jen na úryvky, na podání upomínek z mládí svého a na řadu afforismů, které nám osvětlují jeho světový názor. Upomínky na různé události z mládí jsou cenným materiálem literárnímu historikovi právě jako jeho afforismy, které dávají nám nahlédnouti do nitra Jungmann ova. Ze „Zápisků“ poznáváme že Jungmann nebyl jen střízlivý filolog, nýbrž i muž, který přemýšlel o poslání člověka, jen poměru k světu a který se obíral i otázkami politickými. Z Úvodu. Dr. Zděnek V. Tobolka

Deník Zdeňka Václava Tobolky, prorakousky orientovaného mladočeského poslance, v době první republiky sociálního demokrata, historika a zakladatele moderního českého knihovnictví, dokumentuje válečný vývoj českých elit v letech 1914–1918. Kniha přináší pohled z nezvyklého úhlu – pomíjí zahraniční odboj a zabývá se především vývojem české vnitrorakouské politiky. Věnuje se například zinscenovanému procesu s Karlem Kramářem a Aloisem Rašínem a vzniku českých, k mocnářství loajálních politických organizací Národní strany (1915) či Českého svazu (1916). Deník obsahuje četné citace dobových veřejných projevů, korespondence a novinových článků. Knihu doplňuje úvodní studie Martina Kučery.

Idea státu rakouského je dílo Františka Palackého, ve kterém českému národu vyložil svou představu budoucího uspořádání rakouského císařství. Jedná se o sérii osmi článků, které vyšly tiskem v roce 1865 v deníku Národ. V roce 1907 je souborně (spolu s Psaním Františka Palackého do Frankfurtu) vydalo Ottovo nakladatelství v redakci Jaroslava Kvapila. Palacký v díle navrhuje přetvoření Rakouska na federaci více autonomních celků, a to jako protipól dualizace státu.

Masarykův slovník naučný: Lidová encyklopedie všeobecných vědomostí je česká obecná encyklopedie vydávaná nakladatelstvím Československý Kompas mezi lety 1925–1933, která čítá dohromady sedm svazků, bez dodatkového svazku, celkový počet hesel se odhaduje okolo 100 000. Hlavním redaktorem byl zprvu Emanuel Rádl, po něm převzal tuto funkci Zdeněk V. Tobolka. Encyklopedie má v názvu jméno myslitele a prvorepublikového prezidenta T. G. Masaryka a i ideologicky byla snaha o vedení díla v duchu Masarykova světonázoru, čemuž odpovídala i první osoba hlavního redaktora, masarykovce Rádla, ovšem tento záměr se zdařil jen zčásti.