David Weiss Knihy

Pútavý román o velikánovi svetového maliarstva Tizianovi sleduje umelcove životné osudy na pozadí rušných udalostí renesančného Talianska. V prestávkach medzi maľovaním spomína slávny starec na svoju mladosť, lásky i umelecký vzostup. Oživuje si šťastné detstvo v rodnom Cadore, prvé očarenie Benátkami, svoje začiatky v mozaikárskej dielni, učňovské roky u bratov Belliniovcov, priateľstvo a spoluprácu s Giorgionem, ktorého postupne umelecky prevýši. Už v rannej mladosti dosahuje úspechy a uznania, maľuje cisára, kráľa, pápeža, dóžov a šľachticov, obrazy s náboženskými a mytologickými námetmi. Navzdory rozmarom mecenášov si vedel zachovať dostatok tvorivej slobody a maľoval nielen na objednávky, ale aj pre vlastné potešenie. Tizianove fiktívne spomienky vychádzajú z bohatej znalosti historických prameňov a umelecko-historickej literatúry a sú zaujímavým zhrnutím dlhého a plodného života génia svetového maliarstva. Autora, amerického spisovateľa D. Weissa, už pozná slovenský čitateľ z ďalšieho preloženého románu o Rodinovi Nahý som prišiel na svet.

V životopisném románě přibližuje současný americký autor život a dílo slavného francouzského sochaře Augusta Rodina. Spolu s ním předvádí celou plejádu vynikajících osobností uměleckého i politického života, s nimiž se Rodin stýkal a jež zasahovaly do jeho lidských i uměleckých osudů.

„Mozart, to je sluníčko“, řekl jeden velký český muzikant. Jenže ta slunečná, líbezná, útěšná hudba je dílem člověka, jehož osud mnoho slunce nepoznal. David Weiss vypráví Mozartův příběh s epickou porobností, krok za krokem od smavého dětství v Salcburku, svízelných a vítězných turné zázračného dítěte, přes trudné boje o uznání, několik okamžiků oslnivých úspěchů a léta ústrků, ponižování, porážek po osamělé umírání ve Vídni a chudinský pohřeb. Nesporným Weissovým přínosem je citlivé pochopení rozporného charakteru Leopolda Mozarta, salcburského kapelníka, Wolfgangova otce a prvního přísného učitele a velmi dlouho nejvyšší autoritu v synově životě. Střízlivě, bez zaujatosti je tu zachycen i vztah Mozartův k manželce Konstanci i jeho citová vzplanutí k jiným ženám. Weiss dovede živě a názorně vylíčit prostředí knížecího arcibiskupského dvora v Salcburku i nádheru Schönbrunnu a Versailles, mateřskou Marii Terezii i hádavé primadony a kastráty, opovržlivou blahovolnost velmožů a řevnivé intriky soupeřů. Stejně dobře však umí přiblížit genezi a povahu jednotlivých skladeb i drama talentu, který musí pracovat na objednávku a zůstat věren sám sobě.

Životopisný román Davida Weisse Já, Rembrandt se před čtenářem otevírá v době, kdy Rembrandtovi je čtyřicet osm let a je na prahu svého umělecky nejvyzrálejšího období. Zároveň ale žije v dluzích a v nemilosti církve, neboť se odmítá oženit se svou milenkou, a je hluboce roztrpčený skutečností, že soudobá společnost odmítá uznat a ocenit jeho tvůrčího génia. Autor umným perem líčí umělcův vnitřní svět a zároveň i svět 17. století v Nizozemí, v němž Rembrandt žil a tvořil. Rembrandtův Amsterdam je bohatý na mravy i intriky, je bohatý na triumfální tvůrčí činy, ale zároveň i na ponížení a přehlížení. Weissovi se v jeho románu podařilo dospět k podivuhodné syntéze. Nedělí totiž Rembrandta na obyčejného smrtelníka na straně jedné a geniálního umělce na straně druhé, ale vykresluje Rembrandta jako člověka, jehož život a tvorba jsou spolu nerozlučně spjaty a nekonečně se navzájem prolínají. Výsledkem je plasticky přesvědčivý portrét, který setrvává v čtenářově mysli dávno potom, co dočetl poslední stránku Weissovy knihy. David Weiss je autorem řady známých biografických románů: Mozart - člověk a génius, Benátčan (o Tizianovi) a Nahý jsem přišel na svět (o Augustu Rodinovi).... celý text

Zen v deseti lekcích je jednoduché, zábavné vysvětlení principů zenového myšlení a žití. Tento praktický manuál vám předvádí, jak lze využít harmonii zenu při každodenních činnostech. Je uspořádán do deseti přehledných kapitol, z nichž je každá uzavřena oddílem otázek a odpovědí, které vyjasňují zbývající dotazy.

Naked Came I portrays Rodin as driven to be an artist because his temperament would allow him to be nothing else. It shows him as a friend with other Parisian artists such as Edgar Degas, Auguste Renoir, Édouard Manet, and those of the Second French Empire associated with the Salon des Refusés: they were generally outside the Paris art establishment, and had been refused admission to the École des Beaux Arts.