Peter Borscheid Knihy

Virus času : Kulturní dějiny zrychlování Peter Borscheid začíná popisem pozvolného tempa středověku a pokračuje až k honu za každou nanosekundou v dnešní době. Nezůstaneme jen u podnikatelů, techniků a politiků, jakkoli jsou jejich konání důležitá, ale budeme si všímat i sportovců, hospodyň a umělců. Vysvětlíme, proč jedni považují zrychlování za atraktivní a druzí v něm naopak vidí zákeřnou infekční chorobu. Ukážeme si, jak zrychlování změnilo nejen každodenní život mužů a žen, nýbrž i výtvarnou, hudební a filmovou tvorbu. Kniha nezamlčuje ani negativní následky rychlosti, například svištící střely trhající na kusy křehká lidská těla. Všímá si stejně tak obětí rychlosti jako inženýrů, kteří sice konstruují mamutí bezpečnostní systémy, s jejichž pomocí chtějí zajistit hladký chod našeho uhánějícího světa a zároveň ochránit člověka před negativními následky zrychlování, ale současně tím pohánějí svět k ještě vyššímu tempu. V žádném případě nechce autor dělat z rychlosti strašáka. Chce podat pravdivou zprávu o vývoji jednoho dílčího fenoménu naší technické civilizace. Chce ukázat, jak princip zrychlování v dobrém i špatném smyslu zapustil kořeny v pracovním i soukromém životě jednotlivců a jak proměnil a nadále proměňuje naše normy, hodnoty a mentalitu.

Tempo und Beschleunigung waren der Welt bis zum Spätmittelalter völlig fremd. Mit dem Aufstieg des Fernhandels jedoch setzte seit dem 15. Jahrhundert eine Entwicklung ein, bei der sich das Prinzip Geschwindigkeit zunächst im Transport-, Militär- und Produktionssektor, mit der Industrialisierung auch in den meisten Arbeits- und Lebensbereichen durchsetzte. In dieser spannend zu lesenden Kulturgeschichte der Beschleunigung analysiert Peter Borscheid das Werden der Non-Stop-Gesellschaft mit ihren Licht- und Schattenseiten. Er porträtiert tempobegeisterte Rennfahrer ebenso wie Soldaten im rasenden Maschinengewehrfeuer des 1. Weltkriegs und schildert, wie selbst Künstler der Geschwindigkeit huldigten. Wohin eine weitere Steigerung des Tempos führen mag, erkannte bereits Michael Endes Momo: „Zeit ist Leben. Und das Leben wohnt im Herzen. Und je mehr die Menschen daran sparten, umso weniger hatten sie.“