Aron Jakovlevič Gurevič Knihy

Dva přední francouzští historici-medievalisté v ní shromáždili přes osm desítek hesel, samostatných a ucelených esejů, věnovaných podstatným skutečnostem a tématům středověkého života: nalezneme mezi nimi jak tradiční témata politických dějin („Král“, „Šlechta“, „Válka a křížová výprava“), dějin hospodářských („Peníze“, „Řemeslníci“, „Půda“), kulturních („Katedrála“, „Literatura a literatury“, „Poutnictví“, „Symbol“), tak hesla věnovaná základním vrstevnicím mentální krajiny středověkého člověka, často už pouhým názvem naznačující napětí mezi protikladnými složkami pojednávaných témat: „Mužství a ženství“, „Řád a stavy“, „Střed a periferie“, „Svoboda a otroctví“, „Ústní a písemné“. Stranou nezůstávají ani „periferie“ středověkého Západu: „Byzanc a Západ“, „Islám“ či „Moře“. Složení autorského kolektivu je podobně rozmanité – převažují v něm autoři francouzští, ale vedle nich nalézáme i odborníky z Itálie, Německa, Anglie, Spojených států, Polska i Ruska. Podařilo se tak encyklopedii vtisknout celoevropský rozměr, byť její zaměření zůstává v první řadě západoevropské a v samém centru pozornosti je pochopitelně Francie. Díky knize dojde čtenář k hlubšímu pochopení oné nejednoznačné, vzrušující a v mnohém klíčové epochy evropských dějin.

Ve své poslední velké práci Jedinec a společnost středověkého Západu, jež byla původně napsána pro ediční řadu Utváření Evropy, se pokusil odpovědět na otázku, zda již ve středověku došlo ke zrození individua. Prostřednictvím nejrůznějších typů pramenů (severské ságy, autobiografie, portréty) zpochybňuje starší představy, podle nichž se individualita rodí až s nástupem renesance a humanistického myšlení. Podle jeho zjištění se naopak se zřetelnými projevy individualismu setkáváme již ve středověku, jehož společnost nežila pouze korporativním způsobem života, ale v mnoha ohledech kladla důraz na individuální odlišnosti. Ve svých úvahách popírá koncept, že by středověk neznal pojem autora a že by středověcí tvůrci dávali jednoznačně přednost anonymitě. Na mnoha příkladech pak ukazuje, že středověký smysl pro uchování paměti jako hodnotově pozitivní kategorie individualitu podporoval a pokoušel se ji všestranně rozvíjet.

Kniha se věnuje mj. tématům: Lidová kultura a středolatinská literatura od Caesaria z Arles po Caesaria z Heisterbachu, Rolníci a světci, Lidová kultura v zrcadle zpovědních knih, "božská komedie" před Dantem atd. Základní problém středověké kultury - skutečnost, že není nikde písemně fixována a lze ji studovat jen na základě toho, jak je reflektována v dobové "oficiální" literatuře - je u Gureviče vyřešen na vysoké metodologické úrovni, ale zároveň poutavým způsobem podání.

Kniha je autobiografií nejvýznamnějšího ruského medievalisty 20. století, v níž autor velmi kritickým způsobem mapuje ovzduší intelektuálního života v sovětském Rusku, vyhroceně hodnotí úroveň ruské medievalistiky a přináší velmi subjektivní a velmi cenné svědectví o době, v níž psal, a o tom, jak se tato doba promítla do jeho vědecké práce.

Kniha se věnuje mj. tématům: Lidová kultura a středolatinská literatura od Caesaria z Arles po Caesaria z Heisterbachu, Rolníci a světci, Lidová kultura v zrcadle zpovědních knih, božská komedie před Dantem atd. Základní problém středověké kultury - skutečnost, že není nikde písemně fixována a lze ji studovat jen na základě toho, jak je reflektována v dobové oficiální literatuře - je u Gureviče vyřešen na vysoké metodologické úrovni, ale zároveň poutavým způsobem podání. (cesty k lidové kultuře středověku)

Tato monografie, vydaná v roce 1989, představuje završení Gurevičova nového čtení středověkých pramenů. V 70. letech 20. století se zaměřil na severské ságy, jejichž obsah interpretoval středověkou kulturu a náboženské myšlení. V 80. letech obrátil svoji pozornost na krátká, mravoučná vyprávění (exempla), jež od 13. století začali, napříč celou křesťanskou Evropou, hojně využívat kazatelé z řad žebravých řádů. Ačkoliv byly autory exempel univerzitně vzdělaní teologové, podle Gureviče se v jejich znění odráží prvky jinak jen obtížně odhalitelné lidové kultury a lidové zbožnosti. Prostřednictvím představ o spáse, milosti a záhrobních světech Gurevič ukazuje, jak se exempla liší od názorů teologů, jak jsou myšlenkově a konceptuálně pestřejší a jak obyčejným věřícím nabízejí možnost spásy i ze samotného pekla, tedy zcela v rozporu s kanonickými teologickými výklady.

Na pozadí širokého historického kontextu autor analyzuje několik kategorií středověké společnosti a kultury (prostor, čas, právo, práce, vlastnictví), vysvětluje jejich vzájemný vztah a specifičnost. Rozborem těchto kategorií, které představují rozmanité dílčí sondy do středověkého světa, chce postihnout celou strukturu středověké kultury a podstatné rysy feudální společnosti. Přeložil, obrazovou přílohu uspořádal a komentoval Jaroslav Kolár. 16 s. obr. příl. : il., faksim.

Aaron J. Gurjewitsch ; [aus Dem Russischen übersetzt Von Gabriele Lossack]. Translation Of: Kategorii Srednevekovoĭ Kulʹtury. Includes Bibliographies And Indexes.

Der russische Kulturhistoriker Aaron Gurjewitsch macht hier an frühmittelalterlichen Sagentexten, an autobiographischen Bekenntnisschriften und an großen Dichtungen das Zutagetreten von Individualität sichtbar. „Der Mensch des Mittelalters ist unser Vorläufer - und gleichzeitig ein Anderer, kein Fremder, aber eben ein Anderer, und muß daher in seiner unwiederholbaren Individualität begriffen werden.“