O osudech mlynářské rodiny v Itálii od Napoleonova tažení do Ruska po 1. světovou válku.
Riccardo Bacchelli Knihy
19. apríl 1891 – 8. október 1985
Riccardo Bacchelli bol taliansky prozaik, ktorého diela sa vyznačujú hlbokým vhľadom do ľudskej povahy a spoločenských premien. Jeho tvorba zahŕňa rozsiahle romány aj kratšie prózy, ktoré často skúmajú témy histórie, rodinných vzťahov a vývoja modernej spoločnosti. Bacchelliho štýl je opisovaný ako bohatý a sugestívny, schopný vtiahnuť čitateľov do detailne vykreslených svetov a psychológií postáv. Založil prestížnu literárnu cenu Bagutta, čím významne prispel k talianskemu kultúrnemu životu.
Mlýn na Pádu III.
Svět starý a věčně nový
O osudech mlynářské rodiny v Itálii od Napoleonova tažení do Ruska po 1. světovou válku.
Biblický příběh Paltíela syna Lavišova k Míkale, dceři Davidově. Vyprávění je plastickým obrazem událostí zmatené a nepokojné doby Saulovy a Davidovy, doby plné statečnosti a hrdinství, ale také úskoků, zrady a tyranie.
Zajímavá kombinace historického románu, životopisu a cestopisu líčí deset strastiplných a dobrodružných let v nejtemnější Africe, kam se italský cestovatel dostává nepředvídaně a zprvu jako mírumilovný zeměpisec, jenž má probádat a zmapovat některá "bílá místa".
Bacchelli beschreibt in seinem großen historischen Roman das Schicksal der Mühlenherren von San Michele über drei Generationen. Ihr Schicksal wird nicht nur von den Launen der Natur, sondern auch von den Wechselfällen der Geschichte geprägt. Unruhig ist das Jahrhundert der politischen Einigung Italiens und drückt auch der Müllersfamilie Scacerni seinen Stempel auf.
La vicenda familiare di Franco e Luisa, in cui dramma politico e dramma d'idee si innestano perfettamente, si staglia dolorosamente sullo sfondo del risorgimento italiano, in un arco di tempo compreso tra l'eco non ancora sopito dei moti del 1848 e le scaturigini della seconda guerra di indipendenza, nel 1859, che avrebbe condotto all'unità d'Italia. Un'epoca in cui i sentimenti pubblici prevalevano sui privati e in cui la comune partecipazione a un alto ideale di vita collettiva garantiva all'individuo quell'equilibrio interiore che lo scrittore vedeva irrimediabilmente perso nel turbolento clima di fine secolo.
