Bedřich Löwenstein Knihy

German

Bedřich Loewenstein vyšel ze studií o německém liberalismu a radikalismu 19. století, v 60. letech se zabýval předpoklady nacismu v Německu a r. 1969 organizoval mezinárodní symposium o fašismu v Evropě. Během následujících let zákazu povolání mu jeho základní téma: Moderní civilizace a její slepé uličky vykrystalizovalo na široký historický náčrt vzniku občanské společnosti (něm. 1987, česky 1995), doplněný o druhý svazek pod titulem Problemfelder der Moderne (1990). V letech jeho působení na berlínské Svobodné universitě (1979-1994) se Loewenstein nadto zabýval teoriemi nacionalismu a revoluce, osvícenstvím, první světovou válkou, utopiemi a mezioblastmi historie a psychologie. Výběr z jeho esejů z 90. let vyšel česky pod názve My a ti druzí (1997, něm. rozšířené 2003). 2007 česky vyšlo i Pêle-mêle, glosy z Loewensteinova zápisníku. Dějiny víry v pokrok jsou velkou synthezí jeho historického a filosofického uvažování

Rozhovory se svým otcem vedla v letech 2012–2013 jeho dcera. Osnovou rozhovorů jsou historické zvraty od roku 1939 do roku 1989, které zásadně ovlivňovaly Loewensteinovy životní osudy. Loewenstein se přísně drží objektivity, nesklouzává do sentimentálních tónů, o vlastním životě a jeho peripetiích přemýšlí v souvislostech a s nadhledem. I proto jeho vyprávění dokáže poměrně přesně vyvolat obrazy doby. Rozhovory se však zabývají i obecnějšími tématy z oblasti historie, společenského a politického vývoje atd. Podrobně a z více úhlů se dotýkají mnoha méně reflektovaných témat, vzhledem k Loewensteinovu původu i vědeckému zaměření i témat poměrně vzácných.

Autor v knize propojil své zápisky s postřehy a vytvořil jakousi „encyklopedii intelektuála“, malé, někdy ironické úvahy a myšlenky širokého dosahu. Svébytné minimyšlenky představují originální, poněkud nezvyklou symbiózu vážného s nevážným. Bedřich Loewenstein se pokouší nahlížet pod povrch floskulí a nereflektovaně používaných pojmů, čímž vyniknou překvapivé souvislosti. Vážnému upírá patos a kanonizovanému nedotknutelnost.

Ve sbírce esejů se znalec moderních dějin zamýšlí nad smyslem dějin, jejich subjektivitou a funkcí smíchu a vtipu v nich.

Možná si ještě pamatujete na glosy ze zápisníku historika Bedřicha Loewensteina, jak vycházely v letech 1996/97 v Přítomnosti. "Vůči vážným záležitostem prý ironie nesluší, ale některé vážné věci opravdu nestojí za naši vážnost nebo se ironickým podáním dostávají do patřičného světla ambivalence." Nový - oproti původnímu rozšířený a upravený soubor, kombinující "vážné s polovážným a nevážným", se obrací k těm, kteří mají rádi inteligentní a břitkou ironii. Své postřehy, mikrosofismata a střípky myšlenek, prosvícené duchem komiky, autor po deseti letech prezentuje knižně české veřejnosti v naději, jak píše, že jeho žánr snad najde několik podobně naladěných čtenářů.