Vít Hušek Knihy

Příspěvky v tomto sborníku vznikly jako referáty na setkání mladých patrologů v říjnu 2006 na Cyrilo­metodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Matyáš Havrda zkoumá Klementa z Alexandrie (cca 150–215) a jeho pojetí víry v souvislosti s kritériem pravdy, přičemž srovnává Klementův koncept víry jako anticipace s epikurejským významem. Václav Němec se zaměřuje na metafyzické rozvrhy Maria Victorina (cca 285–365) a analyzuje jeho filosofické prameny ve srovnání s metafyzickými systémy 3.–4. století. Ladislav Chvátal identifikuje možné textové prameny Maxima Vyznavače (cca 580–662) v kontextu aristotelské a novoplatónské tradice. Jana Plátová zkoumá fragment ztraceného díla Hypotyposes Klementa a upozorňuje na jeho podobnost s fragmentem neznámého evangelia, Papyrus Egerton 2. Vít Hušek se věnuje teologickému problému milosti a odpuštění hříchů u Ambrosiastra (4. stol.), který rozvíjí motiv naděje na obrácení i po smrti. Publikace je určena odborníkům a studentům filosofie, filologie, teologie a kulturní historie, ale zaujme i širší čtenářské publikum se zájmem o antické křesťanské myšlení a české patristické bádání.

Der vorliegende Sammelband enthält Beiträge, die auf einer patristischen Konferenz präsentiert wurden. Diese fand am 7. und 8. November 2008 in Olmütz statt und wurde vom Zentrum für die Arbeit mit patristischen, mittelalterlichen und renaissancezeitlichen Texten sowie der Theologischen Fakultät der Universität Palacký in Olmütz organisiert. Die Konferenz richtete sich an ein breites Publikum aus akademischen und Forschungsbereichen, Doktoranden und Studierenden, die ihre Interessensgebiete, Ansätze und Methoden aus philosophischer, theologischer, historischer oder literarischer Perspektive vorstellten. Thematisch war die Konferenz nicht eingegrenzt, jedoch wurden vorläufig drei Bereiche vorgeschlagen: antike philosophische und literarische Motive bei frühchristlichen Autoren, Theologie und Spiritualität frühchristlicher Autoren sowie frühchristliche Liturgie und Ikonografie. Aus den insgesamt sechsundzwanzig präsentierten Beiträgen wurden zwölf für die Veröffentlichung überarbeitet, was den Sammelband zu einer wertvollen Darstellung der aktuellen Arbeit von patrologischen Forschern der jüngeren Generation in Tschechien, Mähren und der Slowakei macht. Der Leser findet darin einen interessanten interdisziplinären Blick auf das frühe Christentum in seiner breiten chronologischen und thematischen Vielfalt.

Monografie sleduje interpretaci dějin spásy v díle Ambrosiastera, anonymního autora konce 4. století. Ambrosiaster člení svůj výklad do několika etap od stvoření světa po Kristův příchod a eschatologické naplnění a věnuje přitom pozornost především otázkám, které mají dopad na každodenní křesťanský život. Jeho pojetí je představeno ve srovnání s dalšími autory západní teologie konce 4. století, kteří byli jeho současníky, partnery v polemickém dialogu či rozvíjeli podobné motivy.

Sborník z konference Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty přibližuje zajímavost a mnohovrstevnatost pojmů fysis a natura, které patří ke klíčovým termínům západní myšlenkové tradice, ať v jejím filosofickém, teologickém nebo obecném společensko-kulturním rozvinutí. Šestnáct příspěvků shromážděných v tomto sborníku postupně odkrývá pojetí „přírody/přirozenosti“ v dějinách evropské filosofie i fungování této kategorie v současném filosofickém diskursu. Pestrá paleta přístupů a témat je rozčleněna z dějinného hlediska do pěti oddílů: fysis/natura v antickém myšlení, u autorů řecké a latinské patristiky, v byzantském a latinském středověku, v období renesančního humanismu a v současné filosofické diskusi. Kniha je určena zejména čtenářům se zájmem o filosofii, teologii, filologii a kulturní dějiny.

Cílem studie je systematicky představit Ricoeurovo pojetí symbolu a ukázat význam symbolu pro filosofii, který autor vyjadřuje větou „symbol dává myslet“. Ricoeur nepřipouští možnost „filosofie bez předpokladů“ a východisko své filosofie nachází v symbolu, který dále má schopnost prostředkovat sebeporozumění subjektu.