Johannes Tauler Knihy

Soubor 18 kázání s úvodní studií představuje dominikánského kazatele Jana Taulera, významného představitele německé mystiky. Narodil se kolem roku 1300 ve Štrasburku a ve čtrnácti letech vstoupil k dominikánům, kde absolvoval osmileté studium filosofie a teologie. I když nebyl vyslán na vyšší studia do Kolína, setkal se s mnoha teology a mystiky své doby, mezi nimiž měl největší vliv Mistr Eckhart, jehož myšlenky Tauler v kázáních zmiňuje, ale jeho jméno nevyslovuje. Po kněžském svěcení se věnoval duchovní službě, zejména v ženských klášterech, a většinu svých kázání pronesl během interdiktu v Basileji, kde kázal městskému publiku a angažoval se v hnutí „Božích přátel“. Zemřel 16. června 1361 a jeho náhrobek ho zobrazuje jako Jana Křtitele. Taulerovo kazatelské dílo je považováno za vrchol německé mystiky. Zatímco Mistr Eckhart je mystikem rozumu a Jindřich Suso mystikem citu, Tauler je považován za mystika vůle. Spolu s Eckhartem a Susem tvoří trio, které má významné místo v křesťanské spiritualitě. Usilovali o předávání poznání získaného studiem a kontemplací. Taulerovo učení, které se zachovalo v mnoha překladech, ovlivnilo duchovní život nejen v Německu, ale i v celé Evropě. Jeho myšlenky o cestě k Bohu a sebepoznání zůstávají inspirativní dodnes.

Set in 1772, this treatise emphasizes seeking reconciliation and unity with God through self-renunciation and following the Savior. Originally penned in German and later translated into French, it aims to amend the hearts of its readers. The author’s divine inspiration ensures the text resonates with awakened and open-minded individuals across various religious backgrounds. Readers should note that due to the age and rarity of the original, some pages may be faded or difficult to read, and the text is presented in Old English.

Die gegenwärtige Gottabwesenheit und das Desinteresse an Jesus Christus sowie die Animosität gegen die Kirche bedrücken viele Christen. Diese Krise erinnert an das Ende des Mittelalters, als eine christliche Elite, die Gottesfreunde, unter Führung von Seelsorgern wie Albertus Magnus und Meister Eckhart die Oberflächlichkeit der kirchlichen Frömmigkeit durchbrach. Meister Eckharts deutsche Predigten, oft als Höhepunkt der Deutschen Mystik betrachtet, beeinflussten die abendländische Kultur vor allem durch die Sammlung von Johannes Tauler. Tauler half, die Devotio Moderna im 14. und 15. Jahrhundert zu formen, und hatte einen entscheidenden Einfluss auf katholische Mystiker sowie auf Protestanten wie Luther im 16. Jahrhundert. Im Zeitalter des Pietismus erlebte er eine Renaissance und wurde für Goethe zur Pflichtlektüre der gebildeten Christen. Fast ein halbes Jahrtausend prägte er das europäische Geistes- und Glaubensleben. In der heutigen Zeit des Glaubensdunkels bietet sein geistliches Programm Orientierung, das auf der Bibel und bewährter christlicher Tradition basiert, während es die Hohlheit des modernen gottlosen Humanismus aufdeckt und die einzig legitime Verwurzelung der menschlichen Freiheit lehrt.