Dušan Provazník Poradie kníh

V listopadu 1947 rozhodla OSN o rozdělení Palestiny na židovský a arabský stát. Tento akt roztočil spirálu násilí, která přerostla v regulérní válku. Světoznámí autoři Larry Collins a Dominique Lapierre rozehrávají strhující drama, které literaturu faktu povýšilo na velký román. Historické události, jejichž tragické důsledky jsou dodnes tématem zpráv, ožívají na stránkách knihy jako v přímém přenosu. Dramatické okamžiky vedoucí ke vzniku židovského státu a krvavý boj za jeho nezávislost nahlížejí skrze mozaiku příběhů a individuálních dramat. Momenty radosti se střídají s momenty smutku, naděje se zoufalstvím, láska s násilím, hrdinství se zbabělostí, vítězství s porážkami… Za jedinečným plastickým portrétem boje o Jeruzalém byly roky práce. Stovky setkání – s králi, premiéry, generály, obyčejnými vojáky, osadníky, teroristy, pekaři… Tisíce prostudovaných dokumentů odhalily dosud nezveřejněné informace. Díky tomu může čtenář nahlédnout do komnat arabských panovníků, do utajených velitelských štábů židovské armády, do válečných zákopů, do synagóg, mešit i kostelů, za stěny bytů i kaváren. Tam všude byli lidé, kteří v onom velkém zápase sehráli svou roli. V zápase, který se pro Židy jevil beznadějný. A přece Izrael dokázal vytrvat. Měl něco, co nepříteli chybělo. Odhodlání.

K záhube ho doviedlo aj to, že nepoznal vlastnú krajinu. Miliardy dolárov z iránskej ropy putovali dlhé roky na roztopašné zbrojenie a luxusný život šacha Rezu Pahlavího. Niekedy až detsky naivný prístup panovníka tejto obrovskej a mocnej krajiny k vládnutiu by bol možno aj vtipný, keby ruka v ruke s jeho túžbou po silnej krajine nešiel aj krutý teror a väznice plné mučených odporcov. Irán bol štátom, ktorý patril „kráľovi kráľov“ a niekoľkým jeho najbližším dvoranom. Štát plný korupcie a bezohľadnosti so všemocnou tajnou políciou však nemohol vydržať dlho. Ryszard Kapuściński v knihe Šachinšach s chirurgickou presnosťou popisuje, ako samoľúbosť iránskeho vládcu doviedla Irán krok za krokom až k revolúcii. Kapuściński popisuje mechanizmy a fungovanie nielen tejto revolúcie, ale využíva aj skúsenosti z iných nepokojných krajín, v ktorých sa počas svojej reportérskej kariéry stal svedkom štátnych prevratov – skúma príčiny i dôsledky revolúcií, ktoré sa na seba častokrát veľmi podobajú. V knihe Šachinšach našiel opäť svojský a osobitý kľúč k rozprávaniu a čitateľ tak dostane okrem poznania aj skvostný literárny zážitok.

Lapidarium to miejsce (skwer w mieście, dziedziniec w zamku, patio w muzeum), gdzie składa się znalezione kamienie, szczątki rzeźb i fragmenty budowli - a to odłamek tułowia albo ręki, a to kawałek gzymsu czy kolumny, słowem, rzeczy będące częścią nie istniejącej (już, jeszcze, nigdy) całości i z którymi nie wiadomo, co robić. Może pozostaną jako świadectwo czasu przeszłego, jako ślad prób, jako znaki? A może w naszym świecie, już tak rozrośniętym, tak ogromnym, a zarazem coraz bardziej chaotycznym i trudnym do objęcia, do uporządkowania, wszystko zmierza w stronę wielkiego collage`u, w stronę luźnego zbioru fragmentów, a więc - właśnie w stronę lapidarium.

Rozhovory, které vedl polský novinář Jacek Żakowski s předními osobnostmi světové vědy a myšlení v 90. letech, jsou svědectvím mimořádného desetiletí. Velká Dekáda začala zhroucením sovětského bloku, explozí naděje v r. 1989 a skončila – dalo by se říci – tragickým útokem teroristů na New York a Washington v září 2001. Kniha má dvě polohy: snaží se mapovat konec 20. století, ale zároveň se pokouší naznačit pohled autorů, jakými jsou Stanislaw Lem, Francis Fukuyama, Alvin Toffler, Samuel P. Huntington a dalších na století předcházející.

Kniha francouzského novináře Jeana-Paula Kauffmanna není ani tradiční historickou prací o Napoleonově šestiletém exilu na Svaté Heleně, ani cestopisem o zapadlém ostrůvku mezi Afrikou a Jižní Amerikou. Pohybuje se spíše na pomezí psychologie a filozofie a zabývá se zejména duševním stavem člověka, který se ocitne v extrémních podmínkách vězení, ačkoli je zvyklý na reprezentační způsob života. Devět kapitol knihy odpovídá devíti dnům Napoleonova pobytu na ostrově, děj však přesahuje rámec exilu a vrací se k mnoha závažným momentům Napoleonova života, zejména bitevním.... celý text

Kniha Impérium (1993) je výsledkom viacerých autorových ciest po bývalom Sovietskom zväze, najmä z posledného putovania v rokoch 1989–1991, teda času, keď sa v ZSSR diali rozhodujúce udalosti, zavŕšené rozpadom komunistickej veľmoci. Autor s geniálnou intuíciou vystihol problémy, ktoré doteraz ovplyvňujú a zrejme ešte dlho budú ovplyvňovať vývin v tejto krajine, ktorá nám z mnohých, aj veľmi súčasných dôvodov, nemôže byť ľahostajná. Kapuściński dokáže nájsť práve tie detaily, ktoré majú nadčasovú platnosť, dokáže ich začleniť do dlhodobej historickej perspektívy, a tak svoje reportérske videnie povýšiť na filozofiu dejín.

V roku 1991 bola publikovaná jedna z prvých kníh, ktorá sa zaoberala potomkami nacistických zločincov, pričom všetky deti, ktoré prehovorili, sa predstavili pod svojimi skutočnými menami a ich otcovia boli jasne identifikovaní. Títo potomkovia, ktorí súhlasili s nahrávaním svojich príbehov, predstavujú zaujímavý prierez Treťou ríšou. Medzi ich rodičmi sú významné postavy nacizmu, všetci obžalovaní v Norimberskom procese. Dvaja z nich boli odsúdení na smrť, jeden na doživotie a ďalší dostal desať rokov. Niektorí, ako Stauffenberg, boli popravení, iní, ako Mengele, ušli spravodlivosti až do svojej smrti. Spomienky synov a dcér prominentných nacistov sú silným pripomenutím, že Hitlerove zločiny si vyžiadali veľa obetí. Ich príbehy ponúkajú zriedkavý pohľad na to, ako vnímajú konečné riešenie a úlohu svojich otcov v Tisícročnej ríši. Počas druhej svetovej vojny nacisti podporovali nekontrolovaný antisemitizmus, ktorý sa v Európe opäť oživil, keď ponaučenie z holokaustu vybledlo a nové generácie sa snažia zbaviť viny. Tieto desivé príbehy detí sú varovaním pred smrteľnými dôsledkami, ktoré umožňujú antisemitizmu prekvitať bez akýchkoľvek problémov a pochybností. Robíme tak na vlastné riziko.

Firma Procter and Gamble je ve spojení s ďáblem - jen se podívejte na její symbol, kolik je v něm satanských znamení! Lepidlo na samolepkách pro děti obsahuje LSD! Prezident je nevyléčitelně nemocný! Mezi banány v samoobsluze byl had a uštkl dítě! Fáma, fáma, fáma... Toto slovo vyvolává ve veřejnosti představu záhadného, téměř magického jevu. Už rozbor běžných slovních spojení je v tomto ohledu příznačný: fáma běží, koluje, šíří se, objevuje se. Je to zvíře překvapivé, hbité a nedostižitelné. Její působení na lidi se v mnohém podobá hypnóze: fascinuje, podmaňuje a svádí. Hlavní tezí knihy je, že takováto koncepce je zcela mylná. Fámy nejsou žádná záhada, řídí se pevnou logikou a mnohdy nahrazují nedostatečnou oficiální informaci. Za jejich tajemstvím je možné vysledovat skryté poselství. Kniha poprvé vyšla v roce 1987 a od té doby byla již přeložena do mnoha jazyků. Poslední vydání (vztaženo k roku 1990), je rozšířené o doslov shrnující poslední výzkumy, fámy a moderní městské legendy.

Plán Fortitude byl vekoryse pojatou dezinformační akcí britské zpravodajské služby, která měla vzbudit dojem, že k vylodění spojeneckých jednotek dojde jinde, než v Normadii. Autor ve svém napínavém příběhu domýšlí tragické osudy agentů, kteří svou činností přispěli k úspěchu invaze v Normandii v r. 1944, aniž by měli tušení, do jaké hry jsou zapleteni.