Kniha kapitána Wernera je jedním z nejlepších osobních příběhů o nasazení ponorek ve druhé světové válce. Autor, kapitán dvou ponorek (U-415 a U-953), strávil většinu války na moři a přežil déle než většina jeho kolegů, přičemž osmdesát procent posádek ponorek zahynulo, zejména v posledních letech války, kdy se každá bojová plavba stala sebevražednou misí. Příběh je osobní a dojemný, neboť autor přišel o většinu rodiny při spojeneckém bombardování. Popisuje začátek války, kouzlo ponorek a svou touhu sloužit na nich. Vzpomíná na své první roky jako nižší důstojník na dvou ponorkách během bitvy o Atlantik, přičemž jeho odysea začala na první bojové plavbě, kdy se U-230 zabořila do mořského dna a posádka strávila šestnáct hodin jejím odlehčováním. Až na jaře 1944, kdy byla válka pro Němce ztracená, se stal kapitánem. Šest ze sedmi ponorek, které vypluly do akce, se nevrátilo. Autor bojoval v posledních měsících války a jen s obtížemi přežil. Snažil se získat nejnovější vybavení, jako šnorchl a radar, ale válečné hospodářství Německa již nebylo schopno dodat tuto techniku. Po válce se vzdal Britům, byl předán francouzským úřadům a později uprchl do Německa, než se usadil ve Spojených státech na Floridě. Kniha obsahuje také rozsáhlou fotografickou přílohu.
