Josef V. Scheybal Knihy

Nádherný cestopis okolí řeky Jizery.Kniha obsahuje fotografie,malby a historická data. Spoluautoři: Josef V.Scheybal Bohumil Jakoubě

Liberecké nakladatelství pana Romana Karpaše před rokem potěšilo obdivovatele díla kreslíře a etnografa PhDr. Josefa V. Scheybala vydáním bohaté a neobvyklé knížky, jejíž autory jsou etnografka PhDr. Jana Scheybalová a její zesnulý manžel. Knížka o rozměrech 15 × 21 cm a 104 stranách se skládá ze dvou částí. První, kratší část, je stručným životopisem Josefa Václava Scheybala, který pocházel ze smíšeného česko-německého manželství a jehož zájem o historii regionu vedl k dokumentaci lidové architektury a života v severovýchodních Čechách. Druhá, rozsáhlejší kapitola se věnuje „Lidové kultuře severních Čech“ a zkoumá specifické postavení regionu, kde se rozvinula drobná průmyslová výroba. Autorka upozorňuje na uměle otevíranou národnostní propast od poloviny 19. století, přičemž v severních Čechách existují doklady vzájemného působení českých a německých řemeslníků a umělců. Kniha obsahuje také desítky úžasných kreseb J. V. Scheybala, které zachycují lidové stavby, detaily interiérů a horaly v různých situacích. Přínos spočívá v čtivém stylu, který osloví každého, kdo se zajímá o minulost území mezi Lužickými horami a Podkrkonoším.

Národopisná publikace o jednom z úkazů - o kramářské písni.

Monografie o lidovém umění v severních Čechách. Autoři interpretují regionální lidové umění jako jednotný proud, který spojoval dvě etnika - české a německé.

Množstvím černobílých i barevných reprodukcí bohatě dokumentovaná monografie o významném českém malíři-krajináři, který námětově těžil napořád z rodného Turnovska a zobrazil je jako málokdo druhý.

Známá a oblíbená romaneta, vnitřně si blízká, dávají důvěrně nahlédnout do autorova života, v nichž mnohý detail je věrně autobiografický a vzpomínkový, doprovázený ilustracemi Josefa V. Scheybala. Obě romaneta spolu souvisí dobou vzniku s jedním z nejchmurnějších období Arbesova života, s jeho pobytem v českolipském vězení v letech 1837 - 1874, v nichž jako by se jejich autor usilovně snažil vyplnit dovednou konstrukcí obou příběhů děsivou prázdnotu svého vězeňského pobytu. V Akrobatech vytěžil Arbes zajímavou látku z tromantického světa potulných herců, v Zázračné madoně pak je ústředním motivem obraz Murrilovy Madony, kterýá se stává bezděčnou příčinou důležitýchdějových zápletek.