František Xaver Šalda Knihy

František Xaver Šalda (1867 – 1937) po zanechaní štúdia práva vyštudoval fi lozofi u a prednášal románske literatúry na Karlovej univerzite v Prahe. Pôsobil aj ako literárny kritik, spisovateľ a novinár. Publikoval vo viacerých časopisoch, v ktorých sa venoval otázkam literatúry, umenia, kultúry a politiky. Bol spoluautorom Manifestu Českej moderny (1895) a považuje sa za zakladateľa českej modernej kritiky. Od roku 1925 vydával časopis Tvorba a v rokoch 1928 – 1937 Šaldův zápisník, kde publikoval svoje umeleckokritické eseje. Medzi jeho najznámejšie diela patria Boje o zítřek (prvé vydanie r. 1905) a Duše a dílo (1913).

Již čtvrté, sličně vypravené vydání sbírky básní autora románů Červená země a Bílý smích. Jeho mužné a hluboce lidské verše byly hned při prvním vyjití r. 1930 velmi uznale přivítány jak kritiky, tak básníky. J. Hora ji charakterizoval jako "knihu zralého básnictví, svěží obraznosti a velkého slovního kouzla". Dovětek napsali F. X. Šalda, Josef Hora a František Hrubín.

Reprint 1. vydání Šaldova zápisníku, které vyšlo v letech 1928-29 "Tiskem knihárny Jaroslava Hoffmanna, Praha X. - Karlín, Královská třída č. 13". Obsahuje reflexe na básně, povídky, stati, a poznámky.

Loutky i dělníci boží, poprvé publikovány roku 1916, jsou jediným románovým dílem Františka Xavera Šaldy, přední osobnosti české literární, divadelní a výtvarné kritiky sklonku devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Román je významným Šaldovým pokusem o překonání modelu tradičního románu a svou strukturou je do značné míry prózou experimentální: pokouší se o psychologickou motivaci jednání postav, zahrnuje rozsáhlé výkladové esejisticky pojaté pasáže, využívá prvku deníku, motivu dvojníka atd. Loutky i dělníci boží jsou nejen románem milostným, jak jej Šalda vymezil v podtitulu, ale též románem ideovým, filozofickým, náboženským, etickým, českým (ve smyslu národní myšlenky) či také generačním. Příběh vystavěný na půdorysu milostného trojúhelníku, vztahu hlavního hrdiny Franka Lamberka k Šimonce a Kornelii, je v Šaldově pojetí rovněž prostorem k vyrovnání se s důsledky upadající kultury a hledání pevných základů pro budoucí život mladého intelektuála, který nově definuje svůj poměr ke kulturní tradici, společnosti a národnímu celku. Knižní edice přináší kriticky ověřený text posledního znění Loutek i dělníků božích z roku 1935 a je doprovozena edičním komentářem analyzujícím historii textu.

Loutky i dělníci boží, poprvé publikovány roku 1916, jsou jediným románovým dílem Františka Xavera Šaldy, přední osobnosti české literární, divadelní a výtvarné kritiky sklonku devatenáctého a první poloviny dvacátého století. Román je významným Šaldovým pokusem o překonání modelu tradičního románu a svou strukturou je do značné míry prózou experimentální: pokouší se o psychologickou motivaci jednání postav, zahrnuje rozsáhlé výkladové esejisticky pojaté pasáže, využívá prvku deníku, motivu dvojníka atd. Loutky i dělníci boží jsou nejen románem milostným, jak jej Šalda vymezil v podtitulu, ale též románem ideovým, filozofickým, náboženským, etickým, českým (ve smyslu národní myšlenky) či také generačním. Příběh vystavěný na půdorysu milostného trojúhelníku, vztahu hlavního hrdiny Franka Lamberka k Šimonce a Kornelii, je v Šaldově pojetí rovněž prostorem k vyrovnání se s důsledky upadající kultury a hledání pevných základů pro budoucí život mladého intelektuála, který nově definuje svůj poměr ke kulturní tradici, společnosti a národnímu celku.

Stručná promluva respektovaného literárního kritika F. X. Šaldy, kterou přednesl na máchovském večeru v Národním divadle v Praze 22. května 1936, coby oslavu předního českého básníka.

edná se o útlý svazek povídek známého literárního kritika, ale toto dílko staví autora do jiného světla, než bychom čekali. Jeho povídky jsou psány naprosto brilantním jazykem, mají švih a jistou dávku erotiky, což by se u Šaldy rozhodně nedalo čekat. Knížka obsahuje tyto povídky: Život ironický, O Frau Land, hříšnici a kajícnici, Smrt hraběte Kryštofa des Loges, Povídka o perle Jetině, Psáno tužkou na starém papíře, Modloslužebník.

Korespondence velkého českého kritika s básnířkou Simonettou Buonaccini, vydaná k stému výročí Šaldova narození. Kniha zahrnuje všechny Šaldovy dopisy a lístky (16 dopisů a 5 lístků) adresované básnířce včetně listů zvoucích na přátelská posezení nebo listů, v nichž se děkuje za projevené pozornosti, a 13 konceptů k dopisům (z celkového počtu 60 dnes již nedostupných dopisů) básnířky mistrovi. K chronologicky řazeným dopisům a konceptům jsou připojeny údaje o jejich tvaru a formátu, o počtu popsaných stran, barvě papíru a inkoustu a zejména pak vysvětlivky k textu dopisů a konceptů.

Boje o zítřek / Meditace a rapsodie. 6. vydání ( v sérii "Soubor díla F. X. Šaldy" vydání první) doslov: Jan Mukařovský

V pátém svazku Souboru díla F. X. Šaldy vydána jsou jeho dramata Zástupové, Ditě a Tažení preoti Smrti, doplněná Šaldovým překladem Hebblovy tragedie Gyges a jeho prsten.

obsah: Umění a náboženství Genius Shakespearův a jeho tvorba Básnická osobnost Dantova o tak zvané nesmrtelnosti díla básnického Poznámky vydavatelovy (zdroj Ústav pro českou literaturu AV ČR)

Dvě díla /Boje o zítřek; Duše a dílo/, jimiž se autor stal zakladatelem moderní české výtvarné kritiky. Kniha obsahuje eseje prací z oboru literární vědy, filozofie, estetiky, etiky a výtvarného umění.

Výbor z poezie vydaný v edici krásných tisků Bohemia

Výbor básní obsahující básnickou Šaldovu práci z průběhu 52 let jeho tvorby. Řazení básní je chronologické. Do knihy jsou zařazeny i Šaldovy Překlady. Výbor se snaží podat profil básníka ve všech jeho veršových možnostech. Svazek obsahuje celky: Z prvních veršů, Selský sv. Václav ajiné básně, Kniha chval, Niké bezkřídlá, Zrcadlení v čase, Překlady.

Řeč proslovená dne 25. října 1921 ve velké aule v Karolinu o slavnosti pořádané universitou Karlovou na pamět 600. výročí smrti básníkovy.

Dopisy Miloše Martena a F. X. Šaldy z let 1901 až 1905:

Obsah První kniha povídek: Život ironický, se omezuje na vytvoření abstraktního literárního typu a rozbor jeho psychiky. Povídky Dřevorytů: jsou vzaty přímo ze života, inspirovaly jej vzpomínky na postavy nebo příběhy, o nichž slyšel, nebo byl sám jejich svědkem.

Stati autora o výtvarném umění, jmenovitě o M. Alšovi, Antonínu Slavíčkovi, B.Kubištovi a dalších umělcích. Také o výtvarném spolku Mánes.

Edvard Beneš ve fotografii od kožlanského mládí až po rok 1936

Literární fejetony, rozdělené do 4 oddílů, od obecných otázek, přes české umělce a polemické otázky po umělce zahraniční. Uspořádal, úvodem a poznámkami opatřil F. Chudoba