Karin Lednická Knihy

Románová kronika ztraceného města, léta 1894–⁠1921. Podtitul knihy shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik sú predstaviteľmi troch naprosto odlišných dejových línií, ktoré sa však na mnohých miestach prepletajú a vytvárajú plastický obraz polozapomenutých časov, ktorých drsnosť je pre dnešného čitateľa v mnohých ohľadoch takmer nepredstaviteľná. Každý z hrdinov čelí životným výzvam po svojom: niekto sa im trpne poddáva, iný sa snaží uchopiť šance, ktoré mu kvasící doba ponúka. Do všetkých osudov však opakovane a nemilosrdne zasahujú veľké dejiny, ktoré úsilie obyčajného človeka môžu ľahko zmeniť na prach. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud neboli v románovej tvorbe spracované. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že sa dej pred očami čitateľa mnohdy mení na film zaznamenávajúci aj to, čo donedávna zostávalo skryté v trinástej komnate histórie.

Románová kronika ztraceného města, léta 1921–1945. S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny trilogie Šikmý kostel se setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné – jak se nyní město jmenuje – se stále významně projevují důsledky předešlého dramatického dění a prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém. I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a ekonomického rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti. Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde. Příběh je i tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se ve druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin.

Příběh zachycuje osudy ztraceného města v letech 1945–1961. Hlavní otázka zní: jak dlouho přetrvává válka v životě těch, kdo jí prošli? Pro některé trvá navždy. Ztráta blízkých, únos dítěte, hrůza německého teroru či nechtěná intimita s Rusy zanechávají jizvy. Někdo se snaží minulost potlačit, jiný propadá zoufalství nebo přetváří bolest v nenávist. Další věří, že může přispět k vytvoření lepšího světa. Ale iluze se začnou drolit s prvními známkami zrady, a když lidé umírají kvůli nesmyslným plánům, stává se monstrproces tragickým vyústěním. Někteří se zahořklí stáhnou do sebe, jiní se přizpůsobí a snaží se znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří tušili pravdu už od začátku. Člověk rezignuje ve chvíli, kdy ztratí vůli a uzavře se do svého světa, kde se mylně domnívá, že jej vnější svět nezasáhne, pokud nepřekročí jeho pravidla. Nakonec si uvědomí, že právě to byla největší chyba. A jak dlouho trvá, než zmizí město s dvaceti tisíci obyvateli?

Životice: malá vesnice uprostřed Těšínského Slezska. Po Mnichovu zabrána Polskem, po 1. září 1939 se jako dobyté území stává součástí Říše. Během války zde tudíž panovaly zcela jiné poměry než v protektorátu. Probíhala tu největší germanizační akce v Evropě. Kdo se nepodvolil, byl vysídlen nebo skončil v lágru. Účast na veřejných popravách byla povinná. Stanný soud zasedal téměř nepřetržitě – často přímo v bloku smrti nedalekého koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). Starosta Životic zaujal jednoznačný postoj: pěstoval vřelé vztahy s nacistickými pohlaváry a s obyvateli obce začal mluvit německy. V atmosféře všudypřítomného strachu se Životičtí snažili vydržet do konce války. Nepodařilo se jim to. Karin Lednická ten příběh znovu přivádí k životu. Kombinuje přepis vyprávění pamětníků a dokumentární část, při níž čerpá z pečlivých rešerší. Text doprovází bohatá obrazová příloha, která podtrhuje autentičnost zaznamenaného.

Hledáte-li mimořádný čtenářský zážitek, který jen tak neskončí a chcete-li si navíc rozšířit své obzory o málo známé události české historie, série knih držitelky ocenění Český bestseller a Kniha roku 2020, spisovatelky Karin Lednické Šikmý kostel vám vaše přání beze zbytku splní. Trilogie je poutavým vyprávěním o životě tří postav v době skutečné dramatické proměny jednoho města a okolní krajiny na Severní Moravě. První část se odehrává v období 1894-1921, druhá v letech 1921-1945 a třetí zpracovává roky 1945-1961. Příběh začíná důlním neštěstím, které se značně podepsalo na dalším životě obyvatel celého kraje. Tři dějové linie vzájemně proplétají nepředstavitelné osudy hlavních hrdinů Barbory, Julky a Ludwika, z nichž každý je prožívá zcela odlišně – po svém. V druhé části pak nemilosrdně nastupuje německá okupace, která ovšem na Karvinsku probíhá – tak jako všechno – rozdílně než kdekoliv jinde. Třetí část zahrnuje poválečné období a ptá se na otázky, jak může člověk zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět. ​