Najobsiahlejší slovenský výber autorkinej poézie (Spálený zošit) i prozaickej tvorby, doplnený dielami, ktoré boli A.A. venované (Alex. Blok, Nikolaj Gumiľov, Osip Mendeľštam, Marina Cvetajevová, Boris Pasternak, Kornej Čukovskij). Rozsiahly poznámkový aparát a zoznam literatúry.
Rozsáhlý výbor Achmatovové lyriky a prózy z ruských originálů vybrala, uspořádala a přeložila Hana Vrbová. Doslov napsal Jiří Honzík. Publikace obsahuje i vyznání Jevgenije Jevtušenka, Margarity Aligerové a Jaroslava Smeljakova věnované básnířce.
Antologie představuje ukázky z tvorby dvanácti ruských básníků, které byly vybrány z pozůstalosti českého básníka a překladatele Ladislava Fikara.
Výbor z Achmatovové lyriky z let 1909 - 1960 uspořádala a přeložila Marie Marčanová. Úvodní slova napsal František Branislav. Vydání první, v rámci Výběrové řady Klubu přátel poezie.
Křehkou poezii této ruské Sapfó, členky Cechu básníků a nadšené představitelky akméismu, si čtenáři již od vydání její první sbírky Večer (1912) opisovali navzájem do památníků a vyznávali si jejich prostřednictvím lásku. Achmatovová totiž lásku líčí jako osudový souboj a zkoušku, která zpravidla končí oboustrannou prohrou a zklamáním a přesto neničí a nedeprimuje, ale zušlechťuje a nabízí naplnění.
Modrý večer obsahuje několik básnických sbírek, včetně Večer, Růženec, Bílé hejno, Jitrocel a Anno Domini. Dále zahrnuje slovo o Puškinovi, Sedmou knihu s několika cykly (Cinque, Šípek kvete) a básně z Poémy bez hrdiny spolu s cyklem Rekviem. Lyrika autorky je většinou syžetová, s minimem abstrakce. Kromě hudebně lyrických vloh vyniká také vypravěčským talentem. Její básně často připomínají novely s komplikovanými a obsáhlými ději, které se před námi objevují v nezapomenutelných úsecích. Autorka psala obezřetně, pečlivě zvažovala každé slovo, aby dosáhla prostoty, která je dostupná jen velkým mistrům. Rukavička, o které hovoří zavržená žena, se stala symbolem opuštěnosti. Téma beznadějné lásky, kdy miluje, ale není milována, je jejím oblíbeným motivem. V této oblasti nemá konkurenci. Její obrovský talent se projevuje v pocitech zklamání a odmítnutí, které vyjadřuje jménem nemilovaných. Vytvořila si zástup trpících, kteří se "toulají jako zatracenci", proklínají milované a trpí hořem. (Doslov Korněj Čukovskij)
