Mikuláš Medek Knihy

Chudobnému dievčaťu z pyrenejského údolia Bernadete Soubirousovej sa zjaví pri massabiellskej jaskyni Pani, ktorá ju poverí určitým poslaním. Kým sa uskutoční, musí Bernadeta zniesť veľa príkoria. Zvíťazí však jej nezlomná viera, ktorá spolu s čistotou jej srdca presvedčí cirkevné i svetské vrchnosti, ktoré nakoniec uznajú zjavenia Panny Márie za pravé a vytrysknutý prameň vody za zázračne uzdravujúci.

Soubor pěti povídek o životě, díle a příbězích malířů, převážně abstraktních.

Jeden z nejvýznamnějších poválečných českých malířů nebyl jen vynikajícím výtvarníkem, ale i pronikavě inspirujícím spisovatelem. Svazek jeho deníků, básní, poznámek, příležitostných textů a interview shrnuje celé Medkovo literární dílo. A. Hartmann a B. Mráz, kteří svazek uspořádali a doplnili komentáři, zařadili do knihy i texty Medkovi věnované a velké množství fotografií, dokumentů, kreseb a jiných ilustrací. Bez znalosti Medkových textů je nemožné si udělat skutečnou představu o české literatuře padesátých let, o našem surrealismu a umělecké atmosféře let šedesátých.... celý text

Zum christlichen Glauben gehört der Mut, die Wunden unserer Welt wahrzunehmen und sie mit dem Glauben zu berühren. Denn wir begegnen Gott überall dort, wo die Menschen leiden. Und auch wenn jemand Christus nicht im traditionellen kirchlichen Umfeld finden kann, ist für ihn noch immer die Möglichkeit gegeben, ihm in den offenen Wunden unserer Welt zu begegnen. In 14 Essays zeigt Tomáš Halík, dass sich ein Glaube „ohne Wunden“ als Illusion erweist. „Das Buch ist eine vom Alltag gesättigte Meditation.“ (forum)

Otokar Březina patřil k české moderně na přelomu devatenáctého a dvacátého století, která přinesla do české literatury množství různých přístupů k literatuře, jako byla dekadence a symbolismus. Jeho základní myšlenky, které plně krystalizují právě ve sbírce Ruce (první vydání 1901), se brzy obrací k mysticizmu, kde se stal předchůdcem mnoha dalších autorů. Ruce jsou pro Březinu symbolem lásky, spojení mezi všemi lidmi, ale také symbolem práce, která jako jediná může vysvobodit člověka z bludného kruhu viny, která ho provází už od počátků.

Výbor z poezie 1940-1965. "Je to poezie v nejkrásnějším smyslu dobová a nadčasová zároveň. Málokde jinde je opsán osud a velká metafora doby jako zde a jen velmi málo druhů této osamělé, na vlastní pěst bojující básnířky se jí může vyrovnat co do uměleckého charakteru, myšlenkové imravní integrálnosti a vůle k monumentalitě... U Haukové báseň chce být nejen svědectvím, ale i svědomím doby a především zvěstováním naděje. Navíc i polemikou s ostatní dobovou poezií, která tázána nepokouší se odpovědět..." Takto je v doslovu charakterizována poezie básnířky, jejíž tvorbu tento výbor (ze sbírek Přísluní, Cizí pokoj, Říká se jaro, Holomrazy, Navzdory, Ódy, Mezi lidmi a havrany, Úděl růže) shrnuje. Doslov Cesty Jiřiny Haukové napsal Bedřich Fučík.